↗

V Moravskoslezském kraji se nacházejí desítky opuštěných nebo zanedbaných průmyslových areálů, přesto se vláda rozhodla umístit projekt do dosud nezastavěné živé krajiny s mimořádnou přírodní hodnotou. Foto FB Park Lutyně

Případ gigafactory v Dolní Lutyni není problém projektu jedné továrny. Je to ukázka způsobu myšlení, které postrádá nejen respekt k přírodě, ale i ekonomickou strategii a vizi pro lidi a budoucnost regionu, kde žijí. Česká vláda naprosto nezvládá začlenit principy zelené transformace do svého myšlení a rozhodování. Nechápe pojem „zelená“ ve smyslu „přírodě blízká“ — jak ukazuje například přístup k ozdravení lesů nebo ochraně zemědělské půdy proti erozi. A nechápe bohužel ani pojem „transformace“.

Zelená transformace nesmí znamenat záminku pro nové škody — naopak má být příležitostí pro obnovu krajiny, podporu skutečně udržitelného průmyslu a spravedlivý rozvoj pro místní komunity. Projekt v Dolní Lutyni tyto principy fatálně porušuje. Místo chytré, šetrné a rozvojové investice se dočkáme jen další betonové jizvy v krajině.

Vláda v březnu 2024 rozhodla o výstavbě obří továrny na baterie pro elektromobily v Dolní Lutyni v Moravskoslezském kraji. Projekt je součástí strategie podpory elektromobility a transformace průmyslu. Oficiálně je prezentován jako „strategická investice“ s mimořádným přínosem pro region. Ve skutečnosti však představuje značné ekologické, sociální i ekonomické riziko a poukazuje na hluboký nedostatek strategické vize — takové, která by dopady na přírodu, krajinu, životní prostředí a klima zmírňovala, nikoli zhoršovala. A právě to je přitom hlavním cílem evropské zelené transformace.

Deklarace porozumění z roku 2006, v níž stát a Moravskoslezský kraj slíbily „ukončit přípravu průmyslových zón Šilheřovice a Dolní Lutyně a zachovat zdejší přírodní hodnoty“, předchází pozdějšímu závazku EU zakotvenému v Lisabonské smlouvě. Ta ukládá členským státům nejen chránit, ale i obnovovat poškozené ekosystémy.