Strategický investor odložil rozhodnutí o výstavbě továrny na baterie v Moravskoslezském kraji. První oficiální informace o stavbě takzvané gigafactory přišly v březnu minulého roku a stát do zvažovaného průmyslového parku u obce Dolní Lutyně lákal významného zahraničního investora. Dle údajů v médiích jde o jihokorejskou firmu Samsung.

„Investor nás opakovaně ujistil, že pokud se rozhodne pro Evropu, bude Česká republika, konkrétně Dolní Lutyně, jeho první volbou. Rozhodnutí investora je samozřejmě ovlivněno aktuální situací na trhu, která zatím neumožňuje finální rozhodnutí,“ odůvodnil v tiskové zprávě ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček z hnutí STAN důvod odložení investice.

Podle Vlčka měla továrna přinést tisíce pracovních míst a rovněž zajistit výrobu baterií — klíčové součástky aut s elektrickým pohonem — pro české automobilky. Dle Vlčka by případná investice byla zásadní příležitostí jak pro strukturálně opomíjený Moravskoslezský kraj, tak pro český automobilový průmysl, a tím i pro celou ekonomiku.

„Stát od začátku projektu v Dolní Lutyni tahá za kratší konec,“ vysvětluje Sára Hájková, která se případem továrny na baterie v Dolní Lutyni déle zabývá. „V České republice není moc míst vhodných pro strategické investice, protože se přinejmenším dvě desetiletí zanedbávala revitalizace brownfieldů a jejich příprava na další využití,“ říká a dodává, že „investor je vůči českému státu ve výhodnější pozici.

Investor si podle Hájkové může dovolit tvrdit, že bude stavět buď v Dolní Lutyni, nebo nikde. Udržuje totiž ve hře i lokality v Maďarsku nebo Polsku, čímž vytváří tlak na jednotlivé státy, aby mu nabídly co nejlepší podmínky, pokud chtějí, aby investoval právě u nich.

Proč Dolní Lutyně?

Obyvatelé Dolní Lutyně však se záměrem stavby továrny nesouhlasí. Upozorňují, že plánovaný tovární park má obrovské rozměry: má stát na území odpovídajícím ploše 380 fotbalových hřišť. Z většiny navíc jde o kvalitní zemědělskou půdu v těsné blízkosti obce a přilehlých dvou přírodních chráněných území kolem řeky Olše. Jde také o záplavové území.

Opakuje se tak příběh s jiným zahraničním investorem — automobilkou Hyundai. Společnost chtěla před dvaceti lety u Dolní Lutyně stavět průmyslový areál, ale místní spolu s ekologickými organizacemi a hnutím dosáhli toho, že investor od záměru upustil a vybudoval továrnu v několik desítek kilometrů vzdálených Nošovicích.

Stát se spolu s automobilkou Hyundai v roce 2006 v „Deklaraci Porozumění“ zavázal k tomu, že se bude „zaměřovat na obnovu ploch nevyužívaných průmyslových areálů (takzvaných brownfields) a do budoucna preferovat jejich regeneraci před realizací průmyslových zón na zelené louce.“

Podle rozhodnutí ústavního soudu z roku 2017 ale není deklarace závazná a stát tak v roce 2024 mohl s ekologickým spolkem Děti Země, Spolkem Beskydčan, Spolkem Půda pro život a s experty na právo životního prostředí z Frank Bold Society podepsat dohodu „o ochraně životního prostředí při realizaci strategického projektu u Dolní Lutyně“.

V roce 2024 v obci proběhlo o stavbě továrny na baterie referendum. Z 3600 oprávněných voličů hlasovalo 2472 a naprostá většina - 2176 hlasujících — stavbu továrny odmítla. Vedení obce Dolní Lutyně tudíž musí v stavebním řízení a rovněž v rozhodování o krajském územním plánu podat námitky a rozporovat záměr stavby.

Podobně jako v případě továrny Hyundai, tak obec musí podniknout kroky proti výstavbě gigafactory, avšak s tím rozdílem, že nyní za obyvateli nestojí ekologické organizace jako Frank Bold nebo Děti Země či Spolek Beskydčan. Na podporu obyvatel Dolní Lutyně se tentokrát postavilo hnutí Limity jsme my a Český svaz ochránců přírody.

Martin Bohoněk, člen výboru spolku Zachovejme Poolší, který sdružuje obyvatele Dolní Lutyně vystupující proti výstavbě továrny, pro Deník Referendum ozřejmil rizika spojená se stavbou: „Změní se situace na trzích, upřednostní se jiná technologie nežli baterie, změní se geopolitická situace a jakékoliv záruky udržitelnosti projektu i provozu padnou. Nám zůstane zničená krajina, prázdná fabrika.“

Podle Bohoňka obyvatelé Dolní Lutyně chápou, že automobilový průmysl investici do bateriové továrny potřebuje, nesouhlasí ovšem s tím, že právě pole za jejich domy je tou správnou lokalitou.

„To území je pro tak obrovskou stavbu extrémně komplikované: niva řeky Olše, riziko záplav, výstavba takřka uprostřed obce mezi Dolní Lutyní a její místní částí Věřňovice, zábor zemědělské půdy, již nyní dopravně nadměrně vytížená dálnice D1, znečištěné ovzduší, těsná blízkost přírodních rezervací, nejistá etapizace výstavby továrny, do toho výstavba vysokorychlostní trati“ vypočetl problémy plánů na výstavbu továrny pro Deník Referendum Martin Bohoněk a zdůraznil: „Více než deset let můžeme žít na staveništi. Obec bude po celou dobu zablokovaná, obyvatelé budou žít v nejistotě.“

Na otázku, proč právě Dolní Lutyně, odpověděl Deníku Referendum David Vondra z tiskového oddělení Státní investiční a rozvojové společnosti (SIRS). Uvedl, že pokud by došlo k úpravám parametrů projektu ze strany investora, určitě by SIRS vyhodnocovala, zda se projekt nedá umístit na jinou lokalitu.

„Připravujeme plochu v Chebu, v Moravskoslezském kraji řešíme se státním podnikem DIAMO lokality Lazy a Staříč, máme rozvojové lokality i v Ústeckém kraji, žádná ale aktuálně poptávaným parametrům nevyhovuje,“ řekl Vondra. Výhodou Dolní Lutyně je i blízkost elektrárny Dětmarovice poskytující dostatečný výkon pro průmyslový areál.

„Pokud se ale investor jasně nevyjádří, nebudeme fyzickou přípravu lokality realizovat,“ doplnil David Vondra a dodal: „Stát určitě neplánuje investovat do stavby samotné továrny, cílem je připravit vhodnou plochu, infrastrukturu a rozvoj ve spádové oblasti.“

„Přípravy v Dolní Lutyni i po oznámení investora o odkladu investice pokračují kvůli tomu, že stát pěstuje naději, že investora přiláká i tak,“ vysvětlila situaci Deníku Referendum Sára Hájková. Rozhodnutí nyní závisí především na situaci na trzích. Bude-li pro investora výhodné továrnu mít, pak by stát mohl rovnou nabídnout připravenou lokalitu v Lutyni a investor jen zahájit výstavbu.

Hájková rovněž potvrdila, že využití jiných lokalit v České republice je nyní velmi problematické. Stát a majitelé bývalých průmyslových pozemků podle ní po desetiletí zanedbávali revitalizaci a přípravu pozemků na další využití. „Specificky ohledně brownfieldů v Moravskoslezském kraji je celá věc spojená s vlastnictvím těchto areálů,“ upozornila Hájková. „Často jde o poddolovaná, bývalá hornická území, která vlastní společnost Asenthal Zdeňka Bakaly a stát by musel tyto oblasti nejen nákladně revitalizovat, ale v první řadě i odkoupit od kontroverzního Zdeňka Bakaly.“

Právě Bakala byl klíčovým aktérem rozvratu OKD a vyvedením pozemků do vlastnictví jeho firmy Asenthal, čímž český stát připravil o miliardy korun. Bez souhlasu Bakaly a Asenthalu či výkupu pozemků však není možné průmyslové areály revitalizovat a připravit je pro nové investory.

(Ne)spravedlivá transformace

Představitelé státu opakovaně mluví o přínosech výstavby. „Strategický podnikatelský park“ má přinést „vznik tisíců pracovních míst s nadprůměrným platem, což pomůže nejen snížit nezaměstnanost, ale také posílit ekonomiku a zvýšit životní úroveň,“ stojí na oficiálním webu ještě neexistujícího parku založeném Státní investiční a rozvojovou společností.

„Náš hospodářský model potřebuje nové impulzy a investice s vysokou přidanou hodnotou,“ obhajoval ministr Vlček stavbu továrny během svého setkání se starosty, místními spolky a občany v Dolní Lutyni na konci března tohoto roku. Vlček rovněž uvedl, že továrna může posílit konkurenceschopnost celého hospodářství a přinést rozvoj celému regionu.

„Argument o pracovních místech je zavádějící“, varovala v rozhovoru pro Deník Referendum výzkumnice Sára Hájková a dodala, že investice v Dolní Lutyni je typickou „transformací shora“. Jde o model, jímž prošly mnohé důlní a průmyslové regiony již v minulosti. „Typicky do kraje přicházejí cizí investice, které rozběhnou těžbu či průmyslovou produkci. To dá vzniknout pracovním místům, vznikne dopravní infrastruktura, školy, nemocnice. Ale za jakou cenu?“ uvedla pro Deník Referendum Hájková.

„Ta krajina je nenávratně zničená, lidé vystaveni náročné průmyslové výrobě, úroveň pracovních míst sporná. Celé to tak působí, že region je opět obětován ve prospěch zbytku republiky tak, jak tomu už bylo několikrát v minulosti,“ řekla Hájková.

Transformace je podle Hájkové v čase klimatické krize nezbytná, avšak její organizování shora ministerstvy nebo nadnárodními korporacemi není nutně jedinou cestou, jak jí provést. „Jsme v klimatické krizi a nějaké baterie potřebovat budeme, ale bavme se o tom, kolik je opravdu nutné jich vyrobit, kdo z toho bude profitovat a na co budou baterie využity, jestli jejich výroba bude jen prostředkem zisků pro nadnárodní korporaci, nebo přispěje rozvoji již strukturálně zanedbaného kraje,“ uvedla pro Deník Referendum.

A dodala rovněž, že představa, o tom, jak všechna spalovací auta „nahradíme auty s bateriemi a máme transformaci k udržitelné ekonomice hotovou, je mylná.“

„Nebere ohled na to, jak materiálově náročná je taková netransformace, kolik minerálů a jiných kritických materiálů je potřeba k výrobě baterií a celkově výstavbě obnovitelných zdrojů. Namísto tancování dle toho, jak nadnárodní kapitál píská, se musíme se ptát místních, jak by transformace měla probíhat, a dle toho jednat. Pojďme společně hledat odpověď na otázku, jak respektovat planetární meze, ale zároveň u toho zajistit kvalitní život všem, a nikoli jen hrstce vyvolených,“ uzavřela Hájková.

„Jsme v klimatické krizi a výrobu baterií v nějaké formě k řešení krize potřebujeme,“ uvedla Hájková. Podle ní je ale klíčovou otázkou to, „kolik je opravdu nutné baterií vyrobit, kdo z toho bude profitovat a na co budou baterie využity, jestli jejich výroba bude jen prostředkem zisků pro nadnárodní korporace nebo výroba přispěje rozvoji již tak strukturálně zanedbaného kraje.“

S ohledem na baterie je pak dle Hájkové mylné se domnívat, že vše vyřeší jen to, když všechna auta se spalovacím motorem pouze nahradí ta poháněná elektrickou energií z baterie. Taková „(ne)transformace“ je podle ní vysoce materiálově náročná.

„Musíme lépe nakládat se zdroji, které k transformaci máme, již dnes,“ doplnila Hájková, která zároveň prohlásila: „Velkorysý přístup státu k nadnárodnímu kapitálu ztělesněný v ochotě přehlížet místní z Dolní Lutyně rozhodně není jedinou cestou, kudy se může vydat.“