Rozhovor se Zuzanou Klusovou: Lidi na Karvinsku jsou rukojmí OKD

Zuzana Vlasatá

S jedničkou pirátské kandidátky v Moravskoslezském kraji a opoziční zastupitelkou v Karviné jsme hovořili o tom, co chce prosazovat v průmyslem zničeném regionu, ale také o důsledcích nadvlády OKD nad tamní politikou.

Jako jediná mezi svými spolužáky z gymnázia se vrátila po vysoké škole do rodné Karviné. Původně chtěla pomáhat v Africe, pak jí ale došlo, že doma je práce taky dost. A tak se stala političkou. Foto Peter Tkáč, DR

V českých zemích platí konstanta, že z Prahy je to všude dál než do Prahy. Myslí se tím, že ať už potřebujete vy něco po Pražákovi, nebo on po vás, očekává se, že pracovní schůzka se odehraje v hlavním městě. 

Když Deník Referendum, který sídlí v Brně, požádal jedničku pirátské kandidátky v Moravskoslezském kraji a karvinskou zastupitelku Zuzanu Klusovou o rozhovor, bez rozpaků souhlasila a rovnou navrhla termín, kdy může do Brna přijet. Možná lze tímto gestem dobře vystihnout vztah regionů k české politice jako takové: Počítáte, že zadarmo vám nikdo nic nedá a že si všechno musíte odpracovat. 

Nicméně i kdyby tato zkušenost neplatila obecně, Zuzanu Klusovou, výraznou a odvážnou regionální političku, vystihuje stoprocentně. 

Kdo její práci sleduje již déle, ví, že je aktivní opoziční zastupitelkou v Karviné, kde vládne koalice sociálních demokratů, komunistů a ANO. Ostatní si jí mohli všimnout díky jejímu výraznému angažmá během katastroficky nezvládnuté koronakrize v OKD, ke se stavěla za práva zaměstnanců této dnes již opět státní firmy. Nyní jde na prvním místě pirátské kandidátky do voleb v Moravskoslezském kraji.

Po vysoké škole v Brně jste se vrátila do rodné Karviné. Vzhledem k tomu, že pocházím ze stejného kraje, vím, že to není vůbec běžné. Většina lidí jde za lepší kariérní příležitostí ve velkém městě a regiony trpí „odlivem mozků“. Proč jste se vrátila domů?

Mě ke Karviné poutá rodina. Když jsem se vracela, měla jsem tam navíc stále ještě spoustu kamarádů, což už dnes není pravda — všichni jsou pryč. Na vysoké škole jsem byla ten typ, co v Brně pobyl přes týden dva tři dny, a už mě to táhlo domů. Měla jsem tady kamarády, vysoká mě bavila, ale taky to na mě bylo trochu moc „hipstr“. Připadala jsem si tady se svým silným přízvukem trochu jiná.

Můj návrat usnadnilo to, že jsem si v Karviné našla dobře placenou práci. Na okresní hospodářské komoře jsme pracovala na evropských projektech.

Jak se z vás stala občanská aktivistka a politička?

Měla jsem vždycky potřebu se nějak angažovat, pomáhat. Vystudovala jsem vedle žurnalistiky taky sociální práci. Myslela jsem si, že pojedu pomáhat do Afriky, anebo někam jinam starat se o životní prostředí. Občas mě napadlo, že jsme se v Karviné zakopala. Ale čím víc jsem o tom přemýšlela, tím mi bylo jasnější, že se mám snažit o zlepšení životního prostředí právě tam.

S pár lidmi jsme založili spolek Občané Karviné proti těžbě uhlí pod městem. Později jsme to přejmenovali na SOS Karviná, protože nám došlo, že původní název zní hrozně negativně. Nejsem na prvním místě proti těžbě, ale jde mi o práva a budoucnost místních lidí.

Co jste tedy začali jako sdružení prosazovat?

Čím déle jsem byla zpátky v Karviné, tím lépe jsem chápala, že OKD je takový stát ve státě, který zneužívá své pozice. Místní lidé jsou v tom bezmocní. Jeden den si stavíte dům v takzvané rozvojové lokalitě a druhý den vám řeknou, že tam chtějí těžit a že se máte vystěhovat. Takhle to tady funguje posledních osm let.

Zjistili jsme, že OKD nedodržuje podmínky EIA (posuzování vlivu na životní prostředí, pozn. red.). Nikde se o tom ale nemluvilo ani nepsalo. Šokující pro mě také bylo, když jsem zjistila, jak se lidi dozvídají, že se pod jejich domem bude těžit. 

Informace se vyvěsí na úřední desce báňského úřadu, následně na úřední desce na městě a tím to hasne. My jsme to alespoň začali zveřejňovat na Facebooku, posílat informace novinářům, upozorňovali jsme lidi i osobně a pomáhali jsme jim psát připomínky. Běžný člověk nemá představu, že běží nějaké řízení, které má předepsané lhůty, do kdy se můžete zapojit. Nebo že pokud nepřijdou na veřejné jednání, ztrácejí šanci něco ovlivnit. 

Takže kromě zasazování se za životní prostředí jsme se pustili do toho, aby lidé v Karviné vůbec věděli, jaká mají práva. Podpořili jsme je v tom, aby se účinně bránili, pokud v něčem nesouhlasí. Lidi v Karviné mají pocit, že jsou bezmocní. Do teď byli vždy jen objektem různých rozhodnutí.

„Nejsem na prvním místě proti těžbě. Jde mi o práva a budoucnost lidí v Karviné,“ říká Zuzana Klusová. Foto Peter Tkáč, DR

Co pro vás bylo impulsem k tomu, abyste přestoupila do politiky?

Angažovala jsem se v kampani politického sdružení Naše Karvinsko, které bojovalo proti velké krajské spalovně. Najednou jsem viděla, jaké existují tlaky na občany ze strany samosprávy. 

Došlo mi, že poměry jsou horší, než jsme si představovala. Na hospodářské komoře mi pak nadřízená naznačila, že dostáváme od města peníze a že není vhodné, abych se angažovala, nedej bože mediálně. Komora měla vazby i na OKD coby sponzora. 

Co jste udělala?

Změnila jsem práci. Šla jsem do americké firmy v průmyslové zóně. Tam jsme řekla hned u pohovoru, že se angažuji — těžba tehdy ohrožovala i průmyslovou zónu. Záměrně jsem si zvolila firmu, kde jsem předpokládala, že moje aktivity budou spíš přednost. 

Nakonec ta práce byla úžasná zkušenost. Nikdy jsem tam nezažila tlak na to, co dělám ve volném čase, všichni mi fandili. Taky jsem se tam naučila pracovat se zaměřením na výkon, a ne na formální stránku věci, jak tomu bylo často na komoře, kde jsme u projektů naháněli správné podpisy, monitorovací zprávy a podobně.

Po mateřské, když měl syn dva a půl roku, přišla nabídka od Pirátů, abych jim pomáhala s kampaní do sněmovních voleb. K Pirátům jsem vstoupila v roce 2013 a musím říct, že to tehdy v mém okolí nikdo nepochopil. Tehdy to nebylo vůbec ještě cool. Byla to marginální strana. 

Všichni okolo jen koukali, proč nejdu do nějaké zavedené partaje. I proto mě mrzí, když se teď na sociálních sítích objevují komentáře, že se politicky angažuji kvůli kariéře. Kdyby to tak bylo, nevstoupím přece k Pirátům v roce 2013, a navíc ještě v Karviné! S ANO bych byla v zastupitelstvu za půl roku. Namísto toho jsem na sobě osm let pracovala a věnovala se místním poměrům.

Říkáte, že vstoupit tehdy k Pirátům vašemu okolí nedávalo smysl. Mělo to tedy nějaký přínos pro vás osobně?

Piráti za mnou stáli v kauze OKD od začátku, sepisovali s námi potřebné dokumenty, vysvětlovali nám proceduru EIA a jak se bránit ve správním řízení, podávali s námi žádost o informace podle infozákona. Byl to skvělý servis a podpora.

Navíc, když jsme pak po úspěšných sněmovních volbách v roce 2017 začala pracovat jako asistentka poslanců Lukáše Černohorského a Ondřeje Polanského, vycházeli mi jako matce malého dítěte ohromně vstříc. A pak mi dali prostor vyrůst, což se asi mnoha asistentům poslanců nestává…

Byla jste na vaše aktivity sama, nebo se vás našlo v Karviné víc?

Když jsem se do Karviné vrátila, mluvilo se tady o tom, že se město změní — že bude Karviná lázeňské a univerzitní město. A najednou se to zas šmahem otočilo a na programu byla další těžba. Našli se samozřejmě další lidé, kteří se začali angažovat. 

Ale všichni tady vlastnili domy ve Starém městě, kde OKD oživilo plány na těžbu. I na ně firma postupně zatlačila. OKD vždycky našlo způsob, jak lidi udolat, aby lokalitu opustili.

V radě spolku jsme byli čtyři. Monika Heisigová za nás vystupovala do médií, já jsem připravovala podklady. Silva Škulavíková, seniorka v letech, dělala kroniku našeho hnutí a chodila na zastupitelstvo. Vždy tam měla dobré, lidské projevy. Ale nakonec svůj dům taky prodala.

„Kdybych to dělala kvůli kariéře, jak mě teď někteří obviňují, nevstupovala bych přece v roce 2013 k Pirátům, navíc v Karviné!“ směje se s tím, že v ANO by byla zastupitelkou do půl roku. Petr Tkáč, DR

Jaká je vlastně politika OKD, pokud jde právě o vykupování domů v Karviné?

Jejich strategie je rozložit komunitu. Těm, co nemovitost prodají jako první, zaplatí hodně. Nejdříve takhle padla hospoda, pak obchod. První lidé prodají své domy, OKD je začne demolovat. Ti, co odolali, pak pozorují, jak si jejich sousedé, kteří bydleli ve starém domku, staví za odškodné nové vily. 

Mezi lidmi, kteří byli dříve soudržní, nejednou zahoří zloba. Je to psychologická hra, které málokdo odolá. Každý má nějakou rodinnou situaci a pomyslí si: mám tady roky za něco bojovat, když si můžu do roka postavit dům jinde? 

Ale právě na to pak Karviná doplácí. Jak se může město divit, že z něj mizí lidé, když dává občanům takový signál. A nejsmutnější je, že my jsme od začátku říkali, že OKD nemá pod Starým městem nic jisté, protože nesplnili zákonné podmínky k těžbě. Lidé tam od roku 2012 žijí v nejistotě, polovina lokality je zdemolovaná. Zbytečně.

Když jsme byli roku 2012 na schůzce s tehdejším ředitelem OKD Klausem-Dieterem Beckem, ptali jsme se ho, co se stane, když těžba neprojde. On tehdy řekl, že to je jejich podnikatelské riziko. Takže tam nainvestovali přes miliardu, těžit se nebude a rozvrátili část města.

To je společenský rozvrat.

Přesně tak. A toto jsou příběhy, které mě motivovaly vstoupit do politiky. Zjistili jsme toho ale více. OKD mělo například dělat záznamy o otřesech, ale nedělalo. Upozorňovali jsme na to na zastupitelstvech a podařilo se nám přimět OKD, aby plnili své povinnosti. Ale nezajímalo to prakticky žádná média a nic se o tom do dnes neví.

Co všechno ve vašem regionu vnímáte jako příčinu současného stavu. Co všechno nefunguje a mělo by se změnit, aby se situace na Karvinsku začala zlepšovat?

Nefunguje tu občanská společnost a vztah samosprávy k ní. OKD je samozřejmě důležité, nikdo nechce brát práci horníkům. Ale když se většiny z nich zeptáte, nikdo nemá k té firmě loajální vztah. Ale nikdo nemá alternativu. 

Samosprávy jsou na OKD vázané přes její nadaci, která financuje různé spolky a v Karviné fotbal. Města mají stovky milionů do rozpočtu za vytěženou horninu. Nikdo tu nemá motivaci tlačit na OKD. Až na pár „bláznů“, jako jsem já.

Nefungují tu ani nezávislá média. Politické strany a OKD jsou inzerenty místních novin. Ty jsou na nich závislé. Přece nepůjdou proti proudu. Takže se jako politik do místních médií nedostanete, pokud si v nich neplatíte reklamu. Nemluvě o tom, že historicky místní lidé mají pocit, že stejně nic nezmůžou. To máte kauzu s byty OKD, privatizaci OKD, koronakrize je další rána.

Co bude, až OKD skončí?

Babiš říká, že OKD bude fungovat do roku 2030. Tomu ale nic nenasvědčuje. Co bude dál? Není žádná vize. Tisíce lidí tu můžou zůstat na dlažbě, aniž bychom nějak nahradili jejich pracovní místa.

Působí to, jako by se zhroutila nějaká elementární demokratická kontrola.

Ano, takhle to celou dobu vnímám. Samozřejmě, že existuje spousta svědectví, jak v OKD horníkům vyhrožovali, že nesmí v souvislosti s koronavirem cokoliv říkat novinářům nebo Klusové. Tady se zkrátka rutinně chrání OKD a ne lidi.

Další příklad: Horník skončí v OKD na chorobu z povolání. Firma ho vyřadí. Je mu pětačtyřicet nebo padesát let, celý život dělal na šachtě. Tak jde k dodavatelské agentuře a dál pracuje v OKD třeba na úplně stejném místě, akorát za horších podmínek. Můžeme se zlobit na dodavatelskou firmu? Nebo toho člověka? Lidi na Karvinsku jsou rukojmí příběhu OKD.

OKD cíleně rozvrací soudružné místní komunity. Zdemolovali kus Starého města v Karviné. Zbytečně. Těžit beztak nebudou. Foto Peter Tkáč, DR

Co je potřeba udělat, aby se toto změnilo?

Moji političtí oponenti neříkají lidem pravdu. Slibují, že se bude dál těžit. Ale z vládního materiálu je teď jasně vidět, že se bude končit příští rok. Maximálně v roce 2022. Takže na řešení situace máme rok? V době koronakrize? Lidi podle mě zůstanou na holičkách v regionu bez budoucnosti. 

Vy ale musíte věřit, že nějaké řešení existuje, jinak byste asi nekandidovala za Pitráty jako jednička v krajských volbách. Co chcete prosazovat?

Zní to jako klišé, ale věřím, že musíme krizi proměnit v příležitost. Uhelné regiony budou mít díky Fondu spravedlivé transformace a Fondu obnovy, tedy peněz Evropské unie, ale i státu příležitost masivně investovat do svého rozvoje. Půjde o desítky miliard. Jako svůj úkol vidím, aby to nebylo příliš ostravocentrické, aby se nezapomnělo na Karvinsko, Bruntálsko, Osoblahu… 

Jistě, Ostrava musí být sexy metropole, která vytvoří centrum aglomerace. Nemůžeme se ale zaměřit jen na projekty jako je stavba vědecké knihovny nebo koncertní haly. Pokud v Karviné máme lidi, kteří nemají jak vyžít, musí to být priorita. Jinak tyto problémy mohou potopit celý kraj.

Co by tedy patřilo k takovým smysluplným investicím?

Mluví se o tom, že přes deset miliard má jít do technických rekultivací krajiny. Byla bych opravdu nerada, kdyby se z toho stala další neohlodaná kost, tentokrát pro různé rekultivační firmy navázané na kdo ví koho. Mnoho lokalit se už regeneruje samo, bez vnějších zásahů, a je to jejich devíza. Máme čekat, až tam přijede firma, která naveze kopec suti, deset centimetrů zeminy a do ní vysází rychle rostoucí dřeviny? Za desítky milionů?

Myslím, že bychom měli sestavit tým profesionálů, kteří vytvoří promyšlený plán transformace. Příležitosti tu jsou. Například důl Lazy je nádherná industriální památka, mohli bychom ji zachovat ve stylu německého Porúří. Jenomže i oni na to potřebovali třicet let. Musíme si uvědomit, že v našem regionu se spousta času promrhala. Za jedno volební období není šance věci zvrátit, leda nastartovat změnu. 

Čím se tematicky lišíte od vaší politické konkurence?

To téma transformace se teď vnutilo všem. Ale já jsem je prosazovala už před lety, kdy o mně všichni mí konkurenti tvrdili, že chci akorát Karvinsku zasadit poslední ránu. Nikomu se do toho kyselého jablka nechtělo kousnout, ale s koronavirem se z útlumu těžby a transformace regionu stala hlavní témata. Musíme si uvědomit, že jeden kraj je závislý na výrobě automobilů, ten zas na výrobě oceli. A ten zas na uhlí… Čekají nás těžké časy.

Nemáte strach, že téma, kterému se tak dlouho věnujete, vám někdo z oponentů vykrade?

Doufám, že už o mně lidi vědí. Na druhou stranu v našem regionu není nic jisté. Poté, co o mně poslanec Hájek z ANO — který mě v životě neviděl — ve Sněmovně řekl, že „má horníky ráda asi jako Okamura migranty“, přičemž v realitě jsem s nimi strávila během epidemie koronaviru dva měsíce na telefonu a řešila, aby dostali sto procent náhrady mzdy, bych se nedivila ničemu. 

Opravdu jsem to nedělala pro slávu a nikdo mi za moje aktivity netleskal. Když jsem v březnu řekla, že OKD má přerušit provoz, než vyřeší, co je třeba, sklidila jsem spoustu nadávek.

Jaké máte jako mladá a sebevědomá atraktivní žena v odvětvích, jimž dominují starší muži, zkušenosti s různými druhy předsudků či útoků sexistického a ageistického charakteru?

Je to pro silné povahy… (smích) Zkušenosti mám bohaté. Zpočátku mě vůbec nebrali vážně. V messengeru jsem nacházela denně vzkazy jako „feťácká ku*do“. 

Teď, když nabýváme na významu, čelím někdy opravdu nechutným útokům. Dozvídám se, že jsem se musela dostat na svou pozici díky tomu, že jsem se s někým vyspala, protože to jinak přece není možné…! Už jsem slyšela, že jsem zhrzená milenka primátora. 

Když jsem brojila proti bezdoplatkovým zónám a za lepší řešení problémů s bydlením v Karviné, doslechla jsem se zas, že je to proto, že můj přítel vlastní byty. Můj přítel nevlastní vůbec nic…

Jak to zvládáte?

Mám výhodu, že mám bezpečí uvnitř strany. To asi nemůže moc politiků říct. U Pirátů sdílíme podobný smysl pro humor. 

Velký vzor je pro mě Olga Richterová. Ona si zas užívá už tři roky pekla s hoaxem o tom, že chce přijmout do České republiky tisíce afrických migrantů. Jí vyhrožovali zabitím dětí, znásilněním a podobnými nechutnostmi. Tohle vás buď zocelí, nebo zlomí. A já mám pocit, že u Pirátů jsme už mistři zenu.

„Z mé zkušenosti jsou horníci především milí a galantní. To tedy o své zkušenosti s politiky nemůžu říct,“ říká Zuzana Klusová. Foto Peter Tkáč, DR

Myslíte, že se vám podařilo získat si svým přístupem k dění v Karviné i horníky?

Doufám, že ano. Bylo to ale těžké. Myslím, že mám mezi nimi i kamarády, ale s mým vstupem k Pirátům to trochu ochladlo. Příčinu vidím v tématu migrantů. S těmi jsme sice v Karviné nikdy neměli problém, ale bohužel se z toho stalo zásadní celospolečenské téma.

Jinak jsou ale horníci sice svérázní chlapi, ale z mé zkušenosti především milí a galantní, což tedy nemůžu říct o své zkušenosti s politiky. Ti se ke mně chovají často hrozně. 

Mnozí horníci taky mají zajímavé koníčky. Jeden má doma japonskou zahradu, jiný hledá v dolech fosilie, chtěl dokonce udělat kroužek pro děti a výstavu. V Praze jsem potkala nedávno jednoho havíře a zjistila jsem, že hraje jako komparz v různých seriálech. 

Oni rozhodně nemají jako koníček pouze pivo. Nejsou to nevzdělaní chudáci. Proto cílem transformace musí být to, že těm lidem nabídneme novou práci za stejnou odměnu. Horníci mají v Karviné nadstandardní příjmy, jsou to zruční chlapi. Nemůžeme čekat, že půjdou za poloviční mzdu do montovny.

Co si myslí Karviňák o Pražákovi, respektive o naší politické reprezentaci?

Že jsou odtržení od reality. To je v mnoha ohledech opravdu úplně jiná realita. Když na pyramidě potřeb řešíte ta základní patra, například ochrana životního prostředí vám je ukradená. 

Město se tady chová, jako by chtělo vyhnat chudáky. Byty OKD teď od Residoma koupil Heimstaden, Švédové, ale nájmy jsou tam drahé. Byt 3+1 stojí jedenáct tisíc. Kdyby to nebyl takový monopol, ceny budou úplně jinde. 

Město zprivatizovalo bytový fond, ten se dostal do rukou obchodníkům s chudobou, nastěhovali se tam další sociálně slabí a namísto nějakého konstruktivního řešení tu město navrhuje bezdoplatkové zóny. Sama jsem taky zažila doby, kdy jsem měla pět set korun na týden do výplaty. A to mám vysokou školu a rodinné zázemí. Valná většina lidí u nás se bojí o základní přežití. 

Taková společnost je náchylná k politickým slibům, jaké dávají třeba Okamura nebo Klaus mladší. Jak tomu chcete čelit?

Vnímám jako úkol Pirátů to, že musíme vysvětlit lidem, že jim tyto nedemokratické politické projekty lžou. Jinou cestu nevidím.

ZUZANA VLASATÁ

    Diskuse