V českých zemích platí konstanta, že z Prahy je to všude dál než do Prahy. Myslí se tím, že ať už potřebujete vy něco po Pražákovi, nebo on po vás, očekává se, že pracovní schůzka se odehraje v hlavním městě. 

Když Deník Referendum, který sídlí v Brně, požádal jedničku pirátské kandidátky v Moravskoslezském kraji a karvinskou zastupitelku Zuzanu Klusovou o rozhovor, bez rozpaků souhlasila a rovnou navrhla termín, kdy může do Brna přijet. Možná lze tímto gestem dobře vystihnout vztah regionů k české politice jako takové: Počítáte, že zadarmo vám nikdo nic nedá a že si všechno musíte odpracovat. 

Nicméně i kdyby tato zkušenost neplatila obecně, Zuzanu Klusovou, výraznou a odvážnou regionální političku, vystihuje stoprocentně. 

Kdo její práci sleduje již déle, ví, že je aktivní opoziční zastupitelkou v Karviné, kde vládne koalice sociálních demokratů, komunistů a ANO. Ostatní si jí mohli všimnout díky jejímu výraznému angažmá během katastroficky nezvládnuté koronakrize v OKD, ke se stavěla za práva zaměstnanců této dnes již opět státní firmy. Nyní jde na prvním místě pirátské kandidátky do voleb v Moravskoslezském kraji.

Po vysoké škole v Brně jste se vrátila do rodné Karviné. Vzhledem k tomu, že pocházím ze stejného kraje, vím, že to není vůbec běžné. Většina lidí jde za lepší kariérní příležitostí ve velkém městě a regiony trpí „odlivem mozků“. Proč jste se vrátila domů?

Mě ke Karviné poutá rodina. Když jsem se vracela, měla jsem tam navíc stále ještě spoustu kamarádů, což už dnes není pravda — všichni jsou pryč. Na vysoké škole jsem byla ten typ, co v Brně pobyl přes týden dva tři dny, a už mě to táhlo domů. Měla jsem tady kamarády, vysoká mě bavila, ale taky to na mě bylo trochu moc „hipstr“. Připadala jsem si tady se svým silným přízvukem trochu jiná.

Můj návrat usnadnilo to, že jsem si v Karviné našla dobře placenou práci. Na okresní hospodářské komoře jsme pracovala na evropských projektech.

Jak se z vás stala občanská aktivistka a politička?

Měla jsem vždycky potřebu se nějak angažovat, pomáhat. Vystudovala jsem vedle žurnalistiky taky sociální práci. Myslela jsem si, že pojedu pomáhat do Afriky, anebo někam jinam starat se o životní prostředí. Občas mě napadlo, že jsme se v Karviné zakopala. Ale čím víc jsem o tom přemýšlela, tím mi bylo jasnější, že se mám snažit o zlepšení životního prostředí právě tam.

S pár lidmi jsme založili spolek Občané Karviné proti těžbě uhlí pod městem. Později jsme to přejmenovali na SOS Karviná, protože nám došlo, že původní název zní hrozně negativně. Nejsem na prvním místě proti těžbě, ale jde mi o práva a budoucnost místních lidí.

Co jste tedy začali jako sdružení prosazovat?

Čím déle jsem byla zpátky v Karviné, tím lépe jsem chápala, že OKD je takový stát ve státě, který zneužívá své pozice. Místní lidé jsou v tom bezmocní. Jeden den si stavíte dům v takzvané rozvojové lokalitě a druhý den vám řeknou, že tam chtějí těžit a že se máte vystěhovat. Takhle to tady funguje posledních osm let.

Zjistili jsme, že OKD nedodržuje podmínky EIA (posuzování vlivu na životní prostředí, pozn. red.). Nikde se o tom ale nemluvilo ani nepsalo. Šokující pro mě také bylo, když jsem zjistila, jak se lidi dozvídají, že se pod jejich domem bude těžit. 

Informace se vyvěsí na úřední desce báňského úřadu, následně na úřední desce na městě a tím to hasne. My jsme to alespoň začali zveřejňovat na Facebooku, posílat informace novinářům, upozorňovali jsme lidi i osobně a pomáhali jsme jim psát připomínky. Běžný člověk nemá představu, že běží nějaké řízení, které má předepsané lhůty, do kdy se můžete zapojit. Nebo že pokud nepřijdou na veřejné jednání, ztrácejí šanci něco ovlivnit. 

Takže kromě zasazování se za životní prostředí jsme se pustili do toho, aby lidé v Karviné vůbec věděli, jaká mají práva. Podpořili jsme je v tom, aby se účinně bránili, pokud v něčem nesouhlasí. Lidi v Karviné mají pocit, že jsou bezmocní. Do teď byli vždy jen objektem různých rozhodnutí.

Co pro vás bylo impulsem k tomu, abyste přestoupila do politiky?

Angažovala jsem se v kampani politického sdružení Naše Karvinsko, které bojovalo proti velké krajské spalovně. Najednou jsem viděla, jaké existují tlaky na občany ze strany samosprávy. 

Došlo mi, že poměry jsou horší, než jsme si představovala. Na hospodářské komoře mi pak nadřízená naznačila, že dostáváme od města peníze a že není vhodné, abych se angažovala, nedej bože mediálně. Komora měla vazby i na OKD coby sponzora. 

Co jste udělala?

Změnila jsem práci. Šla jsem do americké firmy v průmyslové zóně. Tam jsme řekla hned u pohovoru, že se angažuji — těžba tehdy ohrožovala i průmyslovou zónu. Záměrně jsem si zvolila firmu, kde jsem předpokládala, že moje aktivity budou spíš přednost. 

Nakonec ta práce byla úžasná zkušenost. Nikdy jsem tam nezažila tlak na to, co dělám ve volném čase, všichni mi fandili. Taky jsem se tam naučila pracovat se zaměřením na výkon, a ne na formální stránku věci, jak tomu bylo často na komoře, kde jsme u projektů naháněli správné podpisy, monitorovací zprávy a podobně.

Po mateřské, když měl syn dva a půl roku, přišla nabídka od Pirátů, abych jim pomáhala s kampaní do sněmovních voleb. K Pirátům jsem vstoupila v roce 2013 a musím říct, že to tehdy v mém okolí nikdo nepochopil. Tehdy to nebylo vůbec ještě cool. Byla to marginální strana. 

Všichni okolo jen koukali, proč nejdu do nějaké zavedené partaje. I proto mě mrzí, když se teď na sociálních sítích objevují komentáře, že se politicky angažuji kvůli kariéře. Kdyby to tak bylo, nevstoupím přece k Pirátům v roce 2013, a navíc ještě v Karviné! S ANO bych byla v zastupitelstvu za půl roku. Namísto toho jsem na sobě osm let pracovala a věnovala se místním poměrům.

Říkáte, že vstoupit tehdy k Pirátům vašemu okolí nedávalo smysl. Mělo to tedy nějaký přínos pro vás osobně?

Piráti za mnou stáli v kauze OKD od začátku, sepisovali s námi potřebné dokumenty, vysvětlovali nám proceduru EIA a jak se bránit ve správním řízení, podávali s námi žádost o informace podle infozákona. Byl to skvělý servis a podpora.