Občanští demokraté, lidovci a zástupci TOP 09 se shodli, že do nadcházejících sněmovních voleb půjdou společně. Chuť spojit síly s další politickou partají mají i Starostové, kteří se rozhodli vyjednávat o předvolební koalici s Piráty. Ti ovšem zatím váhají, či přesněji řečeno debatují nad obsáhlou analýzou, v níž stranické vedení podrobně rozebralo výhody a nevýhody společného postupu, přičemž konečný verdikt má padnout na počátku posledního listopadového týdne.

Ačkoli se v podkladovém materiálu pro rozhodnutí pirátského Celostátního fóra jasně píše, že silnou stránkou spolupráce je jak větší šance vyhrát volby, tak i eliminace souboje obou stran o stejné voliče, výsledky hlasování více než tisícihlavé členské základy těžko předpovědět. Předseda Ivan Bartoš sice o koalici se Starosty stojí, ale z diskusí řadových Pirátů je zřejmé, že mají ke spolupráci nejednu výhradu.

Nejmenší sněmovní stranu chápou do jisté míry jako reprezentaci starých pořádků, které je přiměly ke vstupu do politiky, a plánují, že si její zástupce zevrubně proklepnou, aby neutrpěla jejich image transparentní a protikorupční síly. Piráti si současně uvědomují, že jsou na politickém vzestupu. V krajských volbách skončili druzí, když bezmála zdvacetinásobili počet zastupitelských mandátů. A spolu s volebními úspěchy rostou i jejich ambice a sebevědomí.

Vyhrát volby a sestavit vládu

Chtějí-li ovšem naplnit cíle, jež si před dvěma roky vytkli, totiž vyhrát v příštím roce volby a sestavovat vládu, bez Starostů se neobejdou. Přestože dosavadní hegemon české politiky slábne a z analýzy přelivu voličů, kterou po podzimním volebním klání provedla agentura Kantar, vyplývá, že Piráti jsou schopni politickému hnutí ANO přetahovat největší část někdejších podporovatelů, stále na marketingový projekt Andreje Babiše několik procent hlasů ztrácejí.

Na scéně se navíc objevila další vážná konkurence, a to konzervativní blok tří tradičních pravicových stran, jež se rovněž netají tím, že chce ukončit Babišovu vládu a mít hlavní slovo při sestavování té příští. Konzervativní trojblok navíc může těžit ze skutečnosti, že vznikl jako první. A voliči mohou díky předvolebním průzkumům — podobně jako se to stalo v posledních prezidentských volbách — dojít k přesvědčení, že právě on má největší šanci příští podzim zvítězit.

Kdyby se tedy Piráti rozhodli, že Starostové pro ně nejsou dost dobří partneři — ať už z toho důvodu, že se ten či onen v minulosti trochu umazal, nebo kvůli odporu k zavádění sektorových daní, případně progresivní regulaci návykového chování, jejich výchozí pozice by se značně zhoršila. Stáli by nejen proti dvěma silným soupeřům, ale navíc — jak už bylo řečeno — by se se Starosty přetahovali o voliče s podobnými politickými preferencemi.

K premiérskému křeslu? Leda spojenectvím

Situace v České republice totiž dnes naznačuje, že pokud se politické hnutí ANO rychle nevzchopí, anebo nějaký zázrak nezachrání sociální demokraty a komunisty od pádu do bezvýznamnosti, lídr silnější předvolební koalice bude mít výhodnější pozici při sestavování vládního kabinetu a usednutí do jeho čela. A Piráti, jak poznamenal Mikuláš Ferjenčík, by nebyli zvlášť nadšení z toho, kdyby měli dělat konzervativnímu bloku jakýsi přívěšek.

Spojenectví se Starosty tak do jisté míry podmiňuje i proměnu vládní garnitury, respektive vznik středo-pravé koalice, která by po osmi letech vystrnadila politické hnutí ANO do opozice. Volební vítězství totiž přináší nejen lepší vyjednávací pozici, ale má rovněž potenciál zapříčinit — s ohledem na možnost prosadit více vlastní agendy — „přehlédnutí“ programových rozporů, kterých je mezi Piráty a konzervativním blokem o poznání více než mezi nimi a Starosty.

Lze proto pokládat za strategickou chybu pirátského vedení, že uvnitř strany nevede žádnou kampaň, která by měla za cíl přesvědčit všechny váhající členy, aby vznik předvolební koalice podpořili. Jakkoliv jsou principy demokratického minima veskrze sympatické, absence této vnitrostranické práce může Piráty připravit o volební vítězství. Spojenectví se nerodí lehce, a to zvláště tehdy, když se partneři — mimo členy poslaneckých klubů — prakticky neznají.

Příkladem může být nedávná snaha o zformování koalice Starostů a lidovců. Ačkoliv lídři obou stran o spolupráci nadmíru stáli, členská základna druhé z partají se zalekla průzkumů veřejného mínění a donutila vedení z předvolebního projektu vycouvat. Bude-li se podobná historie — tentokrát ovšem z jiných důvodů — opakovat, nelze vyloučit, že všemu navzdory Babiš třeba ještě na jedno volební období u moci vydrží.