Nejsou to ani dva měsíce, co jsem do Deníku Referendum napsal bilanční článek k historii a kontextu sporů o tzv. bezzásahový management v Národním parku Šumava. Napsal jsem tehdy i toto:

„Napětí mezi ,místním‘ a ,cizím‘ polevilo, rozpadlé lesy vadí jen málokomu a prakticky nikdo už nevěří, že by se les po vichřici či kůrovci neobnovil sám. Na to se na Šumavu díváme až příliš dlouho. Dobrou zprávou je i to, že přinejmenším do nástupu jiné politické reprezentace jsou na uzdě také investoři, kteří prozatím úspěšně vytěžují sousedící Lipensko, resp. levý břeh naší nejrozlehlejší přehradní nádrže.“

Netušil jsem, jak záhy tento text zastará. Ani ne týden nato se Šumava, ale i další české národní parky ocitly v nebezpečí, které nepocítily více než dekádu.

Otevření zákona o ochraně přírody a krajiny, k němuž došlo především v souvislosti s vyhlášením nového národního parku Křivoklátsko, totiž umožnilo, aby poslanci k novele navrhli libovolné pozměňovací návrhy. A to se i stalo. Návrhy poslance Jana Bureše (ODS), které zde před měsícem důkladně popsal Jaromír Bláha, jsou pro české národní parky bez nadsázky likvidační.

Jde o Křivoklátsko?

To by samo o sobě nebylo nutně v nepořádku: novelizuje se zákon, někdo toho využije a pomocí obskurních návrhů exponuje zasutá nebo prostě jen avantgardní témata. Nic divného… kdyby se ovšem vládní poslanci prostřednictvím Burešových návrhů nečekaně neodchýlili od původního záměru ukotveného v koaliční dohodě — vyhlásit na Křivoklátsku národní park.

Ač je takřka jisté, že většina nejabsurdnějších návrhů, včetně ukotvení pojmu „škůdce“ či povinnosti těžit v přírodních zónách, schvalovacím procesem nakonec neprojde, dění ve Sněmovně odhalilo, že omezení instituce národního parku není bizarním přešlapem, nýbrž cílem sněmovní většiny. I předkladatel zákona, ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) ostatně připustil, že části návrhů ODS sám bránit nebude.

Záměr omezit ochranu přírody ostatně potvrdil i premiér Fiala (ODS), jehož jsem se v Českých Budějovicích, kde se ve středu zastavil se svou roadshow Teď jde o všechno, na pozměňovací návrhy zeptal. Premiér prohlásil, že pozměňovací návrhy „upraví a zlepší podmínky fungování v národních parcích“ a změny „přispějí ke kvalitě životního prostředí v České republice“.

Mé obavy vzápětí potvrdil poslanec ODS a předseda představenstva českobudějovické teplárny Václav Král, který mě vyhledal a oslovil s tím, že ředitel národních parků (kdo to k čertu má být?) je ekoterorista (opravdu to slovo použil), že české národní parky jsou „kulturní krajinou“ (tedy nikoli „přírodou“) a že proti přírodovědcům tady máme názory lesníků. Jeho věta „Ptej se vědce, budeš žít lehce“ vše jen dovršila. Králova dikce jako by se přenesla z neblahých dob ministrů Drobila či Chalupy.

Tentokrát bez kůrovce

ODS nás těsně před volbami nečekaně vrací do klausovské a zemanovské tmy, do doby, kdy robustní data musela zápasit se selským rozumem. A je krajně příznačné, ba pro porozumění situaci rozhodující, že tentokrát jsme k tomu vůbec nepotřebovali kůrovce či požár. Tlak přišel náhle a nebyl vyvolán ničím vnějším.

Motivací nejsilnější vládní strany tak zjevně není potřeba vyvolat ideologický spor, který by tak jako v 90. letech nebo na počátku první dekády 21. století mobilizoval obyčejné lidi proti elitám, periferii proti centru. Spor, který by dokázal přitáhnout voliče, tak jako v minulosti. Odpor vůči přírodním procesům dnes nikoho k urnám nepřivede.

Nabízí se proto jiná interpretace: tentokrát jde poprvé výhradně o rozvrácení pravidel, která dosud znemožňovala území národních parků komodifikovat tak, jako se to po vichřici v roce 2004 dělo v Tatrách, nebo tak, jak se to nyní děje na již zmíněném levém břehu lipenské přehrady. Tentokrát jde jen o peníze. Motivace není stranická, nýbrž individuální. Nasvědčuje tomu nakonec i to, že nikdo z ODS pozměňovací návrhy mediálně neexponuje.

Jde o dobrý příklad toho, jak strana, která deklaratorně usiluje o ovládnutí podzimních voleb, fakticky rezignuje na politiku a stává se jen platformou k prosazení partikulárních investičních zájmů. Rozumějme tomu tak a mluvme o tom tak. Pomůže nám to nejen v aktuálním úsilí o záchranu národních parků, ale třeba i v rozhodování o tom, kdo bude po podzimních volbách s to čelit vládě Andreje Babiše.