Americké banky nás hodily přes palubu. Jaká bude reakce těch evropských?
Radek KubalaCynický report amerických bank, které nastoupily na cestu nastolenou Donaldem Trumpem a hledají cesty, jak vydělávat ve světě otepleném o tři stupně Celsia, je dalším z mnoha argumentů, proč je nutné budovat moc zespodu.
„Nyní očekáváme nárůst průměrné globální teploty na tři stupně Celsia oproti předindustriální době,“ uvádějí ve svém reportu největší americké banky Morgan Stanley, JPMorgan Chase a Institut mezinárodních financí. Tímto přístupem doslova odsuzují miliony lidí k útrpné smrti.
V reportu americké banky mimo jiné popisují, že vzhledem k politickým okolnostem je takřka nepředstavitelné splnit současné klimatické cíle, dosáhnout uhlíkové neutrality a udržet oteplení planety pod dvěma stupni. Cynicky pak hledají cesty, jak je možné v takové katastrofě vydělat. Zmiňují například očekávaný růst v sektoru prodeje klimatizací. V reportu pak hledají i další cesty, jak v takovém světě zachovat zisky finančních institucí.
Strategie, která v řešení klimatické krize spoléhá na dobrou vůli korporací, jasně selhala, což dokládá i fakt, že šest největších amerických bank přizvukuje Trumpovi a odstupuje od svých klimatických závazků. Můžeme tak sledovat jakýsi třídní boj shora, kdy významné americké finanční instituce, které mají v rukou nástroje k ovlivňování ekonomiky celého světa, nastupují na trend nastolený popírači klimatické krize a na úkor nás všech přemýšlí, jak zachránit vlastní zisk.
Svět oteplený o tři stupně Celsia by znamenal zkázu pro velkou část planety. Mnoho míst na světě, zejména na globálním Jihu, by se stalo neobyvatelnými. Řada chudých států považuje už hranici dvou stupňů za zničující, a proto tyto země dlouhodobě usilují o udržení oteplení pod jedním a půl stupně. Predikce amerických bank, připouštějících selhání klimatické politiky, se tak nakonec nepočítá ve stupních Celsia, ale v milionech mrtvých.
Americké finanční instituce nás hodily přes palubu, což musíme mít na paměti při vytváření budoucích strategií boje s fosilním průmyslem. Zároveň je třeba sledovat, jaká bude reflexe evropských finančních institucí. Ty prozatím vyčkávají a setrvávají na svých pozicích, případně se přidávají k deregulačním tlakům nové evropské komise.
Některé z nich, jako třeba německá pojišťovna Allianz, jdou opačným směrem, když bijí na poplach a varují, že klimatická krize může zničit kapitalismus. Nakolik je to špatná zpráva, ať posoudí čtenáři individuálně. Mně osobně připadá mnohem důležitější, že klimatická krize může zničit celou civilizaci a po cestě zahubí bezpočtu životů — a to nejen lidských.
Než se však evropské finanční instituce rozhodnou, kde stojí, naše cesta je poměrně jasná. Osvojit si znovu řemeslo rozhovoru a schopnosti, jak efektivně organizovat lidi, kteří dosud organizovaní nejsou, a tím celé klimatické hnutí vymanit ze závislosti na vrtoších velkých firem a finančních institucí.