Ruský vpád na Ukrajinu v půli května: fronta se opět hýbe

Petr Jedlička

Intervenční síly ovládly Popasnou a z další strany oblehly Severodoněck. Obránci naopak vytlačili útočníky od Charkova, a to až k ruské hranici. Zároveň se jim podařilo zneškodnit další pokus o překročení řeky Doněc.

Hlavní boje teď probíhají v okolí řeky Severní Doněc, které je porostlé lužními lesy. Foto @BlogUkraine, Twitter

Dny po 9. květnu nakonec výrazné změny na Ukrajině přinesly, ne však proto, že by Rusko vyhlásilo oficiální válku či mobilizaci, jak se spekulovalo na začátku měsíce. Důležité posuny nastaly přímo v poli, a to hned na čtyřech místech krátce po sobě. Dvě z těchto událostí vnímají pozorovatelé jako jednoznačné úspěchy interventů, další dvě pak jako úspěchy obránců.

Jde-li o ruský postup, přímo 9. května bylo potvrzeno obsazení Popasne — vylidněného a zákopy protkaného městečka v severní části donbaské fronty, o něž se mnoho týdnů bojovalo. Jen pár dní poté se přitom potvrdilo i dobytí Rubižného — jiného těžce zkoušeného městečka tentokrát na severním břehu Doňce, které bránilo Rusům v plánovaném postupu.

Získání Popasne a zároveň Rubižného může perspektivně vést buďto k těsnějšímu obležení posledních dosud nedobytých velkých měst v Luhanské oblastí — Severodoněcku a Lysyčansku —, nebo k hlubšímu průniku do centra severního Donbasu: k městům Kramatorsk a Slavjansk.

Není jednoznačné, jaký směr dalšího postupu Rusové zvolí. Vzhledem k problémům, jež mají intervenční jednotky s překročením toku Doňce, se ale víc pozorovatelů kloní k první variantě.

Opevněná Popasna jinak leží na západním okraji Doněckého krjaže — 200 až 300 metrů vysoké pahorkatiny —, a může tak sloužit i jako dobrá defenzivní pozice. Oblast na severovýchod a na jih od města je navíc silně zaminovaná.

Vpravo hlavní úspěchy interventů v posledním týdnu: ovládnutí Popasne a Rubižneho. Kruhy nalevo označují souběžné boje na okrajích Svatohorského národního parku u Izjumu. Grafika DR/MilitaryLand.net

Jde-li o ukrajinské úspěchy, silám obránců na jižním břehu Doňce se podařilo vlákat do pasti celý ruský prapor. Po zkušenostech z útoku na město Izjum z konce března ukrajinští dělostřelci vytipovali, kde se interventi nejspíše pokusí překonat řeku s pomocí pontonů. Jejich podezření se potvrdilo, a tak mohli interventy v daném místě v minulém týdnu doslova rozstřílet.

×
Diskuse
JP
May 17, 2022 v 12.41

Co se rozsahu okupovaného teritoria týče, tady je ovšem nutno vidět i to, že Rusové na straně druhé ztratili respektive vyklidili prakticky celou jednu třetinu z celkového území, které na vrcholu své invaze ovládali!

Jestliže v oné době Rusové vytvářeli klešťovité sevření celé východní poloviny Ukrajiny, dnes už si evidentně sami nekladou žádné vyšší cíle, nežli získat ještě zbytek doněcko-luhanské oblasti, a pak už jenom udržovat dobyté pozice.

Ještě zpět k Putinovu projevu 9. března, který byl očekáván s takovým napětím. Zdá se, že mediálně bylo značně opomenuto, jak naprosto významným je právě ten fakt, že Putin zde nic významného neřekl, nic zásadního neoznámil. Právě tato bezobsažnost Putinovy řeči k tomuto klíčovému vojenskému výročí jasně ukazuje, že nejen že Putin je co se jeho akceschopnosti týče zcela ve slepé uličce - ale že on si to sám uvědomuje. Dopředu nedokáže, zpátky nemůže. Neví kudy kam, a nezbývá mu nic jiného než prázdná rétorika, a křečovitá snaha o poslední zoufalé pokusy o rozhodující útok. Putin je se svou úpornou snahou dobýt alespoň ještě zbytek doněcko-luhanské oblasti prakticky ve stejné pozici jako Hitler, když se svého času s posledním vzepětím sil pokoušel dobýt Stalingrad. A dá se právem očekávat, že dopadne podobně jako on. Ostatně i ta skutečnost, že při své parádě 9. května Rusové už ani nemohli předvést leteckou část přehlídky svědčí jasně o tom, jak drastické utrpěli při svém ukrajinském dobrodružství ztráty na svém vojenském materiálu.

Velmi symptomatické (a taktéž mediálně víceméně opomenuté) je to, jak nevýrazně, téměř až smířeně Putin reagoval na prohlášení Finska a Švédska, že vstoupí do organizace NATO. Jestliže potenciální možnost vstoupení Ukrajiny do NATO údajně byla jednou z hlavních příčin jeho agrese proti této zemi, pak v případě jmenovitě Finska (odkud by NATO teoreticky vzato mohlo bezprostředně ohrozit Petrohrad) se nevzmůže už ani na nějaké opravdu závažné hrozby.

Putin se svou agresí proti Ukrajině šeredně sekl; a on už to ví, i když se to stále snaží nepřiznat. I kdyby o vojenské situaci na Ukrajině stále dostával od svých zpravodajských služeb manipulované, přikrášlené zprávy, on přece (a to je další aspekt který je obecně sotva uvědomován) samozřejmě sleduje západní tisk, a v každých novinách ze Západu si může přečíst analýzy západních vojenských odborníků o tom, v jak dezolátním stavu se nacházejí jeho vojska, a jak nepatrné má šance na konečný úspěch.

Putinovi v tuto chvíli opravdu není co závidět; budiž to řečeno ještě jednou, on sedí v pasti a neví kudy kam. Prakticky mu zbývá jenom doufat v jakýsi spásný "zásah Prozřetelnosti", jak v něj až do posledka doufal i Hitler.

May 18, 2022 v 17.08
Další vývoj

Zásadní novinkou je, že v pondělí a v úterý postupně kapituloval zřejmě celý zbytek obránců Mariupolu, a to včetně příslušníků praporu Azov. Vojáci tak učinili na rozkaz Kyjeva, který dojednal jejich perspektivní výměnu za ruské zajatce.

Na severovýchodní frontě jinak ruské jednotky postupují od Popasne i podél Doňce na sever s již zjevným cílem obchvátit Lysyčans-Severodoněck i z druhé strany.