Ukradené smlouvy dokazují mnohaletou mediální spolupráci Pekingu a Moskvy
Kateřina ProcházkováMateriály ukradené hackery z ruských serverů dokládají systematickou spolupráci Moskvy a Pekingu při šíření propagandy v médiích a na sociálních sítích po celém světě.
Rusko-čínská spolupráce v médiích a na sociálních sítích je v poslední době nejintenzivnější za celou svou existenci. Edward Wong z deníku The New York Times mluví v této souvislosti dokonce o zcela nové úrovni spolupráce mezi Pekingem a Moskvou.
Odborníci dlouhodobě upozorňují na prohlubující se partnerství Ruska a Číny ve sféře geopolitiky, byznysu či médií. Poprvé jsou však veřejnosti dostupné smlouvy, které kooperaci obou zemí v mediální sféře stvrzují. Publikoval je po hackerském útoku na ruské mediální domy a firmy web Distributed Denial of Secrets. V České republice o tématu informoval projekt Investigace.cz.
Dokumenty dokazují, že ruská a čínská strana postupují koordinovaně nejen v tištěných médiích, ale také na internetu a sociálních sítích, a to s využitím moderních technologií. Celkem jde o čtyřiašedesát společných projektů. Jsou mezi nimi i starší, dlouhodobě známé projekty výměny mezi státními médii, jako jsou agentura TASS a Sin-chua, noviny Rossiskaja Gazeta a Sputnik nebo televize TV Russia Today a čínská CCTV.
Nové a zajímavé jsou ale smlouvy potvrzující zapojení čínských firem jako Huawei, Migu video, což je projekt čínského mobilního operátora China Mobile, nebo sítě Weibo.
Zprávy z ruských a čínských státních zdrojů masivně šířila nejen tamní média, ale mířily i do zahraničí. Články popírají ruskou invazi na Ukrajinu, z konfliktu (který nenazývají válkou) viní NATO a Západ, hovoří o potřebě denacifikace Ukrajiny či nálezu amerických biologických laboratoří na Ukrajině.
Tyto texty se šíří z ruských mediálních platforem na ty čínské a odtud dál do světa. O tom, jak jsou tyto dezinformace rozšiřovány v zahraničí, psal Sinopsis například v článku „Nacifikace Ukrajiny v čínském informačním prostoru“ už loni.
Kromě tématu války se nemalé oblibě těšily i dezinformace a lživé reportáže vyprodukované čínskou stranou o šťastném životě v Sin-ťiangu. Podle nich nedochází v této oblasti k žádným perzekucím ani genocidě Ujgurů.
Komentář●Kamila Hladíková
Idylické scény ze života v Sin-ťiangu: krásná fasáda pro brutální čínský režim
Do šíření čínských narativů na toto i jiná témata se zapojil i bývalý premiér a politik Jiří Paroubek, který podle svých slov spolupracuje s čínskou ambasádou. Pro web Seznam.cz Paroubek prohlásil: „Nemůžu říct, že nejsem v kontaktu s čínskou stranou, čas od času se obrátím na čínskou ambasádu, aby mi poslali nějaká tisková prohlášení, když mě něco zajímá, třeba k čínským vakcínám…“
Další výrazný okruh dezinformací se týkal hongkongských demonstrací, za kterými nestáli dle čínské — a poté i ruské — strany místní obyvatelé, ale opět západní síly.
Ve světě se dokonce rozšířil narativ, že se na demonstracích v Hongkongu objevili ukrajinští občané, vojáci placení Západem. Jejich fotografie měly dokazovat, že Spojené státy financují účast příslušníků krajně pravicového praporu Azov na nejrůznějších shromážděních, a „rozsévají ve světě svár“.
Předloni ruská média převzala z čínského mediálního konglomerátu China Media group v průměru sto „zpráv“ měsíčně, tedy tisíc dvě stě zpráv ročně. Hlavní příjemci jsou u nás známé a aktivní dezinformační platformy Sputnik, agentura TASS nebo televize Russia Today, tedy kanály, které jsou u některých českých občanů a „alternativních“ novinářů využívaným zdrojem informací.
Deset let rusko-čínské dezinformační kampaně
První memoranda o spolupráci podepsali čínští a ruští partneři už v roce 2009, kdy Peking do novinářské spolupráce začal masivně investovat. V roce 2009 šlo o 6,6 milionu dolarů na nejrůznější projekty, které měly posílit přítomnost Číny v zahraničních médiích.
Za deset let (2011—2021) investovala do evropských mediálních domů a společností téměř 3 miliardy eur. Domlouvala se partnerství mezi novinářskými syndikáty či svazy, výměna témat a materiálů, trénink novinářů a placené cesty do Čínské lidové republiky či návštěvy novinářských fór a seminářů.
Podle Mezinárodní federace novinářů (IFJ) dvě třetiny z dotázaných potvrdili zvyšující se přítomnost čínských médií ve své zemi. V České republice je známá kauza čínských peněz a vlivu v Literárních novinách, nezapomenutelné jsou i čínské přílohy v deníku Právo či nákup podílu v mediální skupině Empresa Media Jaromíra Soukupa firmou China International Group Corporation Limited, CEFC. Bývalý jednatel portálu Info.cz Tomáš Jirsa zase prostřednictvím své PR agentury C&B Reputation Management organizoval „zlepšování obrazu Čínské lidové republiky v Česku“. Tuto činnost skrytě financovala společnost Home Credit s rozsáhlými obchodními zájmy v Číně.
Díky zveřejněným materiálům tak zase o něco lépe rozumíme čínské externí propagandě a dezinformacím, prorůstajícím do západních médií, a to jak přímo, tak prostřednictvím spolupráce s ruskými i místními partnery.