Prezident přihrál Fialovi na ústavní úklid

Jiří Pehe

Prezident konečně vstoupil do procesu ustavování nové vlády a navzdory naivním očekáváním se zas vydal mimo oblast, již mu určuje ústava. Petru Fialovi to přinese komplikace, ale také šanci vrátit Zemana, kam patří. Byla by to vítaná změna.

Změna je tady, my ji uděláme! řekl Petr Fiala bezprostředně po volbách. Započatý střet se Zemanem bude dalším a zásadním prubířským kamenem. Tolerance vůči nerespektování ústavy ze strany prezidenta byla totiž pro vládu Andreje Babiše příznačná. Foto FB Petr Fiala

V oznámení uzdravujícího se prezidenta, že sice plánuje jmenovat Petra Fialu premiérem 26. listopadu, ale má v úmyslu „vetovat“ jednoho z navržených ministrů, lze kromě všech negativních dopadů, které by způsobily průtahy s jmenováním nové vlády, vidět i určitou příležitost, jak se dopracovat k autoritativnímu výkladu ústavy.

Nová vládní koalice mluví o změně. Prezidentův nejnovější pokus vykládat ústavu tak, jako bychom nežili v parlamentní demokracii, ale v prezidentské republice, je šancí, jak do slibované celkové změny poměrů u nás zabudovat i obnovení úcty k ústavě a pravidlům hry.

Zeman už od svého nástupu do funkce v roce 2013 ústavu opakovaně pošlapává. Po pádu vlády Petra Nečase jmenoval svoji vlastní vládu „expertů“, ačkoliv ve Sněmovně existovala většina pro ustavení vlády politické. Svoji vládu pak nechal úřadovat ještě dlouho poté, co se po předčasných volbách zformovala nová vládní většina v čele s Bohuslavem Sobotkou (ČSSD).

Při formování Sobotkovy vlády se mu nelíbily nominace několika ministrů — nejvíce ta Jiřího Dienstbiera na post ministra pro lidská práva a rovné příležitosti. Nakonec ustoupil, když mu Sobotka navzdory jeho výhradám nominace formálně podstoupil. Ukázalo se, že Zeman nechce jít do otevřeného sporu, který by mohl vyústit do kompetenční žaloby.

S testováním toho, kam až může ve svých účelových výkladech ústavy zajít, ale nepřestal. Když se kupříkladu v létě 2017 vyostřil spor mezi Sobotkou a Andrejem Babišem (ANO), naznačoval dokonce, že by z čela vlády mohl odvolat Sobotku a nahradit ho někým jiným, aniž by vláda skončila, k čemuž mu samozřejmě ústava nedává vůbec žádné možnosti. S odchodem premiéra zkrátka padá celá vláda.

Sobotka sice okolo odvolání Babiše zbytečně kličkoval, ale nakonec opět dosáhl svého, když návrh na Babišovo odvolání Zemanovi oficiálně poslal — s implicitní hrozbou, že pokud mu Zeman nevyhoví, může celá záležitost skončit u ústavního soudu.

Ohýbání ústavy aliancí Zeman-Babiš

Volné pole k ústavnímu experimentování se Zemanovi otevřelo až po volebním vítězství Andreje Babiše v roce 2017. Věděl, že Babiš, který na podpoře prezidenta závisel, s ním nepůjde do otevřeného sporu.

První instancí pošlapání ústavy bylo po Babišově volebním vítězství udržování jeho první vlády u moci více než šest měsíců poté, co nezískala důvěru Sněmovny, protože s Babišem kvůli jeho trestnímu stíhání v kauze Čapí hnízdo nechtěly ostatní strany zvolené do Sněmovny spolupracovat. Zeman přitom rovnou avizoval, že Babiše jmenuje i napodruhé — ale teprve až se najdou strany, které ho podpoří. Argumentoval, že jelikož mu ústava neukládá žádné lhůty, nemusí nikam spěchat. Jeho vydírání zafungovalo.

Při sestavování druhé Babišovy vlády si Zeman navíc vynutil, aby sociální demokracie stáhla nominaci Miroslava Pocheho na post ministra zahraničí. Vše proběhlo takříkajíc mimo ústavní rámec, protože Babiš Pocheho nominaci raději ani oficiálně nepředložil.

Další neústavní představení Zeman rozehrál, když se ČSSD rozhodla odvolat z postu ministra kultury Antonína Staňka v létě roku 2019. Zeman s poukazem na absenci lhůt odvolání týdny oddaloval, a když se ČSSD s Babišem dohodla, že by Staňka měl nahradit její místopředseda Michal Šmarda, odmítal Šmardu jmenovat. Babiš ani tentokrát nepodstoupil Zemanovi oficiální žádost o jmenování Šmardy, celá věc se vyřešila dohodou, že ministrem kultury se nakonec stane Lubomír Zaorálek.

Před sněmovními volbami pak Zeman avizoval, že bez ohledu na skutečnost, že volební zákon uznává volební koalice jako právoplatné subjekty, nebude do čela vlády jmenovat lídra případně vítězné koalice, ale předsedu nejsilnější strany. Koalice prý neuznává.

Byla to jen záminka k tomu, aby mohl znovu jmenovat Babiše, a rozehrát stejnou hru jako v roce 2017. To, že k tomu nakonec nedošlo, je spíše zásluha Babišova než Zemanova. Babiš totiž uznal porážku z rukou koalic Spolu a PirStan a Zemanovo pověření dopředu odmítl.

Článek 66

Když prezident skončil den po volbách na jednotce intenzivní péče kvůli vážnému zhoršení svého zdravotního stavu, rozhořela se mezi politiky stran, které zvítězily ve volbách, debata, zda aktivovat článek 66, jímž by byl prezident na čas zbaven svých pravomocí. Předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) postupoval nejprve v souladu s duchem ústavy, když si vyžádal od Ústřední vojenské nemocnice lékařskou zprávu o schopnosti Zemana vykonávat úřad.

Ze zprávy vyplynulo, že prezident není schopný pracovní činnosti a že prognóza je nejistá. Přesto se nakonec Senát rozhodl odložit proces případné aktivace článku 66.

Vysvětlení bylo z ústavního hlediska bohužel problematické. Důležité jsou prý prezidentovy „velké“ pravomoci týkající se jmenování nové vlády, výkon těch ostatních může počkat, takže se Senát znovu dotáže na prezidentovo zdraví až začne ustavující schůzi nové Sněmovny.

Jakkoliv z politického hlediska dávalo takové rozhodnutí smysl, protože stará Sněmovna by se po zaslání zprávy ÚVN nejspíš nejen nedokázala sejít ve třech dnech, které v tom okamžiku zbývaly do ukončení její funkčního období, ale vzhledem k jejímu složení by usnesení na zbavení pravomocí skoro jistě neprošlo.

Druhá zpráva ÚVN o prezidentově zdravotním stavu pak byla fakticky nahrazena 5. listopadu prohlášením šéfa nově zformovaného lékařského konzilia, že se sice prezidentův zdravotní stav zlepšil, ale ještě stále není schopný plného výkonu své funkce, a prognóza týkající se jeho stavu zůstává nejistá. Senát ovšem bohužel reagoval spíše na skutečnost, že téhož dne Zeman poskytl rozhovor rozhlasové stanici Frekvence 1, což byl v prvé řadě pokus jeho spolupracovníků vytvořit dojem, že prezident může fungovat.

Následovalo podivné rozhodnutí ústavní komise Senátu, která doporučila odložit aktivaci článku 66 s tím, že existují méně důležité pravomoci prezidenta, u nichž dočasná prezidentova paralýza tolik nevadí, a pak ty důležité v oblasti jmenování vlády. Pokud se prý prezidentův stav zlepšuje, lze s aktivací článku 66 počkat a zvážit jeho aktivaci, pokud by se ukázalo, že se jeho stav zhoršil.

Co na tom, že i při zlepšování stavu prezidenta nebylo v té chvíli vůbec jasné, v jakém časovém horizontu by byl schopný vládu jmenovat. Názor Senátu nezměnilo ani prohlášení kancléře Vratislava Mynáře, že prezident jmenuje vládu, až bude přemístěn do Lán. I to byl době rozhodování o tom, zda článek 66 přeci jen neaktivovat, velmi nejistý výhled.

Zeman si tedy svoje pravomoci s pomocí šikovného manévrování svých spolupracovníků podržel. A nyní ukázal, jak liché byly předpovědi některých analytiků a politiků, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu se nebude chtít pouštět do konfliktu s rodící se vládní většinou. A že tedy Fialu i jeho kabinet bez problémů jmenuje.

O co se hraje nyní?

Na schůzce s Fialou 17. listopadu Zeman slíbil, že jej jmenuje 29. listopadu v Lánech. Zároveň mu oznámil svoje výhrady k jednomu z navržených ministrů. Média později přinesla zprávy, že podle jejich zdrojů jde o pirátského kandidáta na post ministra zahraničí Jana Lipavského.

Fiala se o prezidentových výhradách vyjadřoval diplomaticky s tím, že se chce Zeman postupně se všemi navrženými ministry setkat během zhruba deseti dnů po jeho jmenování, a pak se uvidí, jenže v rozhovoru s TV Nova Zeman zcela jednoznačně prohlásil, že přes jeho „veto“ Lipavského „nejede vlak.“ Fiala prý může převzít pozici ministra zahraničí dočasně sám, pokud na jmenování vlády spěchá.

Setkání Zemana s Fialou a vystoupení prezidenta v TV Nova byly pozoruhodné události z několika důvodů. Začít lze tím, že Zeman slíbil vládu jmenovat 26. 11. v Lánech bez toho, že by se lékaři oficiálně vyjádřili, že se plánuje jeho propuštění z nemocnice do Lán, jak později informoval v prohlášení pro ČTK prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček.

I kdybychom ale připustili, že Zeman jen neblufuje a nehraje o čas, ale skutečně Fialu v Lánech jmenuje, není jasné, proč vzhledem ke krizové situaci u nás nemohou setkání mezi ním a navrženými ministry proběhnout v příštích dnech v nemocnici, a mají se konat ve zhruba deseti dnech až po jmenování Fialy. Prezidentovi je evidentně urgentnost potřeby ustavit co nejrychleji novou vládu lhostejná, nikam nespěchá.

V pochmurném scénáři dalšího vývoje, kdy si parlament fakticky zavřel dveře k aktivaci článku 66, a prezident může jmenování nové vlády dlouho protahovat, lze ale přeci jen nalézt světlý moment. Zemanovo odmítání Lipavského je totiž příležitostí, aby další instance Zemanova opakovaného pošlapávání ústavy konečně vedla buď k jasnému odmítnutí Fialy a předsedů dalších stran vznikající koalice, a pokud Zeman neustoupí, k ústavnímu soudu.

Fiala může teoreticky podat hned po svém jmenování premiérem na prezidenta kompetenční žalobu. Anebo může formálně souhlasit s tím, že vláda vznikne bez Lipavského s tím, že podá žalobu na Zemana okamžitě po jejím ustavení.

Jelikož má vznikající vláda většiny v obou komorách parlamentu (v Senátu dokonce většinu ústavní) nabízí se i iniciování ústavní žaloby. Pro její podporu ve Sněmovně by ale musela nová vládní koalice získat nejméně 12 hlasů hnutí ANO, což zřejmě není reálné.

Většiny v obou komorách parlamentu nabízejí nové vládě také možnost legislativních změn, které by bolestivě zasáhly prezidentovy spolupracovníky. Kupříkladu, že kancléř musí mít bezpečnostní prověrku, jinak musí z funkce odejít. To samé platí o možném okleštění financování Kanceláře prezidenta republiky.

Poslední možností je aktivace článku 66. To by ovšem vzhledem k tomu, že ten správný moment k jeho uplatnění nová vládní koalice nevyužila, vytvořilo ve společnosti nemalé napětí.

Jisté je, že pokud Fiala Zemanovi nakonec ustoupí, ublíží si nejen v očích voličů, ale také zmešká zásadní možnost, jak přispět ke slibované změně u nás. Návrat k respektování ústavy prezidentem by totiž v takové změně mohl sehrát důležitou symbolickou roli.

Diskuse
November 19, 2021 v 7.17

Myslím, že možný výklad je ten, že prezident nemůže nikoho jmenovat bez prezidentova návrhu. Avšak vládu nejmenuje premiér. Jen ji navrhuje. A prezident může návrh nepřijmout a očekávat jiný návrh. Možná je to na okraji ústavnosti, ale asi ne protiústavní.

Už Václav Havel odmítal jmenovat místopředsedou vlády Miroslava Grégra. Vzdoroval několik týdnů, a až když nedostal jiný návrh, nakonec Grégra jmenoval.

Možná by to podobně mohlo proběhnout teď. I současný prezident je aktivistický, ne pouhý kladeč věnců. Jen je aktivní bohužel v jiném směru. Věřím, že se Fialoví podaří prosadit všechny.

PK
November 19, 2021 v 16.43
Zdeněk Šarapatka, který zná Zemana

jako málokdo z nás, to vyjádřil takto:

Nás je víc, Miloši!

Starý a dobrý. Jak ho znám. Tak nějak zhodnotil Petr Fiala setkání se Zemanem v ÚVN. Zdvořilý profesor není sám, kdo podlehl iluzi, že smrt na jazyku otočila starcovy mizerné vlastnosti naruby. Omyl. Starý ano, dobrý nikdy. Sotva Moskviči nahodili studený motor, už chrlí škodlivé zplodiny. A hned chce přejet Fialovy ministerské adepty, aniž má k tomu technickou. Které z nich neřekl, ale přes jednoho prý “ nejede vlak“. Že jde o koaličního kandidáta Pirátů na ministra zahraničí Jana Lipavského nebo kandidáta SPOLU na ministra pro evropské záležitosti prof. Beka je nasnadě. První má totiž problém s Kremlem, s účastí Rusů na Dukovanech, s Babišovými trafikami na ambasádách a zahraniční politiku republiky chce vrátit ke spojencům na Západ. Druhý, coby rektor druhé největší univerzity v zemi, neumožnil prezidentovi přednášet při návštěvě Brna na ekonomicko-správní fakultě a ten jej za to odmítl jmenovat profesorem. Patologická mstivost, kterou před lety vyslala na Hrad Moskva, neúspěšní frustráti a normalizační nostalgici, nemá stále dost a teď je příležitost udělat si dobře podruhé: tohle porno je totiž stokrát víc než prezidentská čumenda na dětské stránky z Alabamy.

Kdyby nestačila propitá játra, mohlo by se konzilium mrknout i na Stockholmský syndrom. Zeman totiž zbožňuje své věznitele: další Putinovy posluhy. Mynář a Nejedlý navázali na nebožtíka Šloufa a nepraktickému, odvěkému lenochovi zajišťují nevídaný privátní servis výměnou za jejich „volnou ruku“ v byznysu s Ruskem, v „privatizaci“ Hradu pro celé famílie a v domácí politice, kde mu vedou ruku pro své vlastní zájmy. Lipavský nebo Bek do nich rozhodně nepatří. A bude-li dědeček hodný, i ten „bungalow“ alias „domeček“, jak říká Zeman stavbě své soukromé patrové vily v Lánech, bude… když budou ruble...

Naivní představa, že by měl být Zeman vděčný za neaktivaci článku 66, že ocení slušnost parlamentu a nebude dělat Fialovi problémy, je zcestná a potvrzuje, že byť si to kdekdo myslí, Zemana nezná. Vím, o čem mluvím. Ruské manýry mu totiž vlezly dávno pod kůži: slušnost má za slabost a slyší jen na sílu. Couvnout přitom není kam. Řešení tu přitom je. Papalášská nenažranost znásobila už tak přemrštěný rozpočet prezidentské kanceláře a jeho seškrtání by byla pro tamní naboby hotová pohroma. Ze dne na den by nebylo na žranice pro kámoše, na trachtace pro příznivce, na grátis jídlo pro rodiny, na vládní letku na Mělník či do Ostravy, na business class do Moskvy a do Pekingu, na šoféry do Osvětiman nebo pro Lipovskou, na botoxy a nová prsa papalášských paniček, na hadříky od Matragi, na „spejšl“ pingly a kuchaře, na ochutnávače, na extra pokoj v „úvéence“, na cigára a na kořalku, na pleny, na chůvu a na domácí péči, na armádu bodyguardů jako v Zimbabwe, na obhájce sprosťáren, na kafíčka se soudci, na pugéty pro Mařenku, pro Alenu, pro Moniku, na věnce pro Žukova…

Na city teď není čas: vyhladovět Zemana i s ansámblem a držet je na jaterní dietě je vedle ústavní stížnosti jediná možnost, jak přimět Hrad šlapat brázdu podle Ústavy, Fialova seznamu a vůle voličů. Bez hladu to nepůjde. I když...Je tu ještě jedna možnost: nebude-li vláda, bude národní pochod na Hrad. Srocení "hyen", které - chtě nechtě - přispívají Zemanovi na léčení a on je za to uráží. Brzdi, Miloši. Nás je víc…

MP
November 19, 2021 v 18.43
Ivanu Štampachovi

Přesněji řečeno, prezident nemůže odmítnout žádného jednotlivého ministra. Premiér nenavrhuje, premiér vybírá. V tom je ústava zcela explicitní. Prezident může vyvolat kompetenční žalobu, když odmítne některého z ministrů jmenovat, ale toto odmítnutí neznamená zamítnutí.

U jiného ministerstva než je ministerstvo zahraničí to znamená v praxi pouze to, že premiér ministra pověří a pokud i v situaci takového sporu dostane jeho vláda důvěru Sněmovny, pak se prezident může jít klouzat.

V případě ministra zahraničí by to bylo nepříjemné, protože jeho zahraniční partneři budou rozumět tomu, v jaké pozici je, přesně do té míry, ve které se jim to bude hodit. Nicméně pokud by tato nepříjemnost nastala, bude ji třeba ustát -- pro obnovení ústavy. Ono měnit ústavu vždycky, když v ní nějaký zlovolník, který ji slíbil hájit, najde skulinku ke zneužití, to není nic dobrého. A ty skulinky budou v ústavě vždycky, není to algoritmus.

Já bych se na ten ústavní spor celkem těšil.

(a myslím, že i dost právníků a politologů)

Jisté je, že prezident jmenovat nemusí. Samozřejmě ne bezdůvodně. Důvodně, a ty důvody navíc podle současných výkladů musí být velice závažné.

Podle silné části ústavních právníků to vyplývá z hlubokého a kontextového čtení Ústavy.

Ale samozřejmě si můžeme představit i jiné hluboké uvažování o Ústavě, které nám ukáže, že prezident může odmítnout jmenovat a žádat jiného kandidáta i jindy, než když premiér navrhne na ministra někoho v kómatu.

Ve válečném stavu se pro příklad z prezidenta stává vrchní velitel a vláda přechází na válečný stav. Strategicky uvažující prezident pak ví, že na personálie v době války nebývá čas a že kvalitní lidi musí mít na ministerstvech už v míru a i když válka nehrozí. A tak může odmítnout kandidáty, kteří by dle něj nesplňovali ještě přísnější měřítka, než má ministerský předseda. Třeba.

A pak tady máme přímou volbu a obrovskou sílu prezidentova mandátu, která přestává umožňovat, aby byl jen úřednickým kladečem věnců. Vždyť už i politici se tak chovají --- budoucí ministři se začínají chodit k prezidentovi představovat a dokazovat mu, že na funkci stačí......... kdyby byl jen automat na podpisy, tak to nedělají...

Byl by to zajímavý soud.

PK
November 20, 2021 v 10.29
Jenom připomínám takovou banalitu

K Ústavnímu soudu by se musel Zeman především osobně dostavit, a držet tam poměrně dlouhou řeč :o)

MP
November 20, 2021 v 11.31
Aleši Morbicerovi

Máte pravdu, prezident není jen kladač věnců. Jeho nejdůležitější funkce spočívá v tom, sehrát roli arbitra v případě ústavní krize (Pomineme-li funkce, které jsou důležité právě proto, že by je prezident neměl vykonávat -- mít vlastní zahraniční politiku ve sporu s legitimní vládní nebo svévolně zasahovat do svobody univerzit).

Například v případě volebního patu směrovat parlamentní strany buď k dohodě nebo rozpuštění Sněmovny a vypsání voleb -- proto také může jmenovat premiéra s jen nejistě očekávatelnou podporou Sněmovny a proto má kompetence v souvislosti s vypsáním voleb.

V okamžiku, kdy se pět parlamentních stran a poražená bývala vládní strana dohodly na co nejrychlejším ustanovení nové Sněmovny a vlády -- protože díky Babišovu selhání nemáme koncem listopadu rozpočet a plujeme do rozpočtového provizoria, a díky Babišovi nemá země po dvou letech funkční mechanismy protipandemických opatření a vláda v demisi logicky nechce přijímat nepopulární, leč nutná opatření -- plní současný prezident tuto funkci tak, že odložil ustanovující schůzi Sněmovny na nejzazší možný termín a vyvolává věcně bezdůvodný střet o osoby. A vy v situaci, kdy může být někdo podobný prezidentem, chcete ospravedlňovat jeho zlovolné ohýbání ústavy jakýmsi preventivním stanným právem: Budu dnes rozhodovat jako bychom byli ve válečném stavu, protože více krve na cvičišti, méně potu v boji?

Ale no tak pane Profante, vy nám nějak kolaříkovatíte. Vymyslel jsem to během psaní příspěvku. Navíc bych to zcela jistě nebyl já, kdo by se k tomu hlásil. Takový Koudelka už teď vytrubuje na PL, že bez souhlasu prezidenta se ministrem nestane nikdo, tečka, druhý v řadě by byl Zemanův ústavní našeptávač Hasenkopf atd.

PK
November 20, 2021 v 15.38
Děkuji soudruhu Morbicerovi za uznání

Kterého se mi dostalo v jeho vyjádření "vy nám nějak kolaříkovatíte", což "vymyslel během psaní příspěvku".

Je mi samozřejmě velkou ctí a velmi si toho vážím, že moje jméno se stalo synonymem pro stručné a přesné komentáře k věci. Jsem si též vědom velkého závazku do budoucna, abych i nadále této pověsti dostál.

Vím, že je toho velmi zapotřebí - v převažujícím diskursu prázdného, bezobsažného žvástu a hloupých plků v lepším případě, v horším případě pak bezostyšného šíření nehorázných lží a pomluv.

No jo, když se člověk nepochválí sám, nikdo to za něj neudělá, to je stará pravda pane Kolaříku.

Ale abych odpověděl panu Profantovi -- no ano, kdybych tvořil nějakou analýzu, proč prezident může odmítnout jmenovat nějakého ministra a požadovat jiný návrh, a chtěl bych, aby to vyznělo, že může, tak bych to použil. Samozřejmě by to byl jen jeden z vějíře argumentů. A samozřejmě by to chtělo učesat. Nicméně ten apel na strategické, veskrze státnické uvažování prezidenta, který prostě stojí nad všemi těmi malichernými stranickými šarvátkami, by se hodil.

Obecně se tvrdí, že pouhá technická změna způsobu volby hlavy státu z parlamentní na přímou, bez jakéhokoliv zásahu do pravomocí prezidenta, je prostě jen technickou změnou a na ústavní pravidla, instituce a prezidentské pravomoce to nebude mít žádný vliv.

Já si to nemyslím a právě proto by mi ten soud přišel tak zajímavý.

A myslím si, že na něj dojde. Sice je na něj ještě brzy, ještě by to chtělo víc zkypřit půdu, a Miloš Zeman to ví. Ale na druhou stranu taky musí vědět, že odchod do penze se nemilosrdně blíží a na další zkypřování záhonu už není čas, musí stačit to, co už se udělalo.

Jestli má ještě Zeman dost sil, tak neuhne, bude Fialovi tvrdit, že jestli chce vládu rychle, ať MZ dočasně vezme sám nebo navrhne někoho jiného. A Fiala podá kompetenční žalobu.

PK
November 22, 2021 v 9.09

Ale kdeže. Já bych se takto sám nikdy nechválil, ale na vaši pochvalu se slušelo odpovědět.

No, je pravda, že mě napadlo, že vám to nedošlo, že mě chválíte. Možná jste si myslel, že se o mě zcela bezdůvodně otíráte. Možná jste si myslel, že na mě zcela bezdůvodně osobně útočíte. Možná jste si myslel, že vědomě porušujete kodex diskutéra.

Avšak není tomu tak. Pochvalou jste kodex diskutéra určitě neporušil, to buďte klidný.

MP
November 23, 2021 v 10.41
Aleši Morbicerovi

Ano, to už je zajímavé téma. Přímá volba prezidenta v parlamentní demokracii rozhodně není technická změna, ale nebezpečná hloupost. Psal jsem o tom, když s tím nápadem politici přišli a nemám příliš radost z toho, že mi vývoj dal za pravdu.

Pří stávajících kompetencích totiž není nic zajímavého, co by mohl prezidentský kandidát voličům slibovat. Nemá žádný vliv na sociální politiku, na hospodářskou jen nešťastný a nezodpovědný v personální oblasti (bankovní rada), nesmí dělat zahraniční politiku, která by kolidovala s tou vládní atd.

Pokud ovšem nemůžete při volbách získávat podporu tak, že kultivujete zájmy, které mohou být společné velkým skupinám lidí, otvírá se příliš pokušení populismu -- legitimujete resentimenty hloupější části populace, rozdělíte společnost a ukážete na ty, které chce lůza právem či neprávem považovat za viníky současného marasmu. K tomu vycházíte důsledně z devizi: To co Vám já bez uzardění slíbím, Vám nikdo jiný nedokáže dát.

A protože pak nemá, jak by své sliby plnil, alespoň dává najevo ochotu bojovat s vládnoucími (j)elitami, zplozenci zlopověstné pražské kavárny, a sprostě ohýbá ústavu pod záminkou, že má přece přímý mandát od lidu.

Jak říkám, psal jsem o tom dříve, než byl zvolen Zeman a byť to tak vypadá, není to popis jeho prezidentování. Bohužel byl Miloš Zeman jen jako obvykle trapně předpověditelný.

Slovensko mělo štěstí, ty nejdůležitější prezidentské volby se tam odehrávaly v momentech zničujících krizí stran, které se pokoušeli zachránit populismem -- a lidé jako protiváhu volili buď autoritativně otcovský, důstojný typ (čti starého bílého páprdu) nebo miss event. missáka sympatie. Ale i tak to nejlepší, co se tam mohlo urodit, byla Zuzana Čaputová -- mile reprezentativní, bez skandálů a jakýchkoliv příznaků vize. Zatímco nám jako východisko hrozí vysloužilý generál.

+ Další komentáře