Myslím, že možný výklad je ten, že prezident nemůže nikoho jmenovat bez prezidentova návrhu. Avšak vládu nejmenuje premiér. Jen ji navrhuje. A prezident může návrh nepřijmout a očekávat jiný návrh. Možná je to na okraji ústavnosti, ale asi ne protiústavní.

Už Václav Havel odmítal jmenovat místopředsedou vlády Miroslava Grégra. Vzdoroval několik týdnů, a až když nedostal jiný návrh, nakonec Grégra jmenoval.

Možná by to podobně mohlo proběhnout teď. I současný prezident je aktivistický, ne pouhý kladeč věnců. Jen je aktivní bohužel v jiném směru. Věřím, že se Fialoví podaří prosadit všechny.

Přesněji řečeno, prezident nemůže odmítnout žádného jednotlivého ministra. Premiér nenavrhuje, premiér vybírá. V tom je ústava zcela explicitní. Prezident může vyvolat kompetenční žalobu, když odmítne některého z ministrů jmenovat, ale toto odmítnutí neznamená zamítnutí.

U jiného ministerstva než je ministerstvo zahraničí to znamená v praxi pouze to, že premiér ministra pověří a pokud i v situaci takového sporu dostane jeho vláda důvěru Sněmovny, pak se prezident může jít klouzat.

V případě ministra zahraničí by to bylo nepříjemné, protože jeho zahraniční partneři budou rozumět tomu, v jaké pozici je, přesně do té míry, ve které se jim to bude hodit. Nicméně pokud by tato nepříjemnost nastala, bude ji třeba ustát -- pro obnovení ústavy. Ono měnit ústavu vždycky, když v ní nějaký zlovolník, který ji slíbil hájit, najde skulinku ke zneužití, to není nic dobrého. A ty skulinky budou v ústavě vždycky, není to algoritmus.

Já bych se na ten ústavní spor celkem těšil.

(a myslím, že i dost právníků a politologů)

Jisté je, že prezident jmenovat nemusí. Samozřejmě ne bezdůvodně. Důvodně, a ty důvody navíc podle současných výkladů musí být velice závažné.

Podle silné části ústavních právníků to vyplývá z hlubokého a kontextového čtení Ústavy.

Ale samozřejmě si můžeme představit i jiné hluboké uvažování o Ústavě, které nám ukáže, že prezident může odmítnout jmenovat a žádat jiného kandidáta i jindy, než když premiér navrhne na ministra někoho v kómatu.

Ve válečném stavu se pro příklad z prezidenta stává vrchní velitel a vláda přechází na válečný stav. Strategicky uvažující prezident pak ví, že na personálie v době války nebývá čas a že kvalitní lidi musí mít na ministerstvech už v míru a i když válka nehrozí. A tak může odmítnout kandidáty, kteří by dle něj nesplňovali ještě přísnější měřítka, než má ministerský předseda. Třeba.

A pak tady máme přímou volbu a obrovskou sílu prezidentova mandátu, která přestává umožňovat, aby byl jen úřednickým kladečem věnců. Vždyť už i politici se tak chovají --- budoucí ministři se začínají chodit k prezidentovi představovat a dokazovat mu, že na funkci stačí......... kdyby byl jen automat na podpisy, tak to nedělají...

Byl by to zajímavý soud.

Máte pravdu, prezident není jen kladač věnců. Jeho nejdůležitější funkce spočívá v tom, sehrát roli arbitra v případě ústavní krize (Pomineme-li funkce, které jsou důležité právě proto, že by je prezident neměl vykonávat -- mít vlastní zahraniční politiku ve sporu s legitimní vládní nebo svévolně zasahovat do svobody univerzit).

Například v případě volebního patu směrovat parlamentní strany buď k dohodě nebo rozpuštění Sněmovny a vypsání voleb -- proto také může jmenovat premiéra s jen nejistě očekávatelnou podporou Sněmovny a proto má kompetence v souvislosti s vypsáním voleb.

V okamžiku, kdy se pět parlamentních stran a poražená bývala vládní strana dohodly na co nejrychlejším ustanovení nové Sněmovny a vlády -- protože díky Babišovu selhání nemáme koncem listopadu rozpočet a plujeme do rozpočtového provizoria, a díky Babišovi nemá země po dvou letech funkční mechanismy protipandemických opatření a vláda v demisi logicky nechce přijímat nepopulární, leč nutná opatření -- plní současný prezident tuto funkci tak, že odložil ustanovující schůzi Sněmovny na nejzazší možný termín a vyvolává věcně bezdůvodný střet o osoby. A vy v situaci, kdy může být někdo podobný prezidentem, chcete ospravedlňovat jeho zlovolné ohýbání ústavy jakýmsi preventivním stanným právem: Budu dnes rozhodovat jako bychom byli ve válečném stavu, protože více krve na cvičišti, méně potu v boji?

Ale no tak pane Profante, vy nám nějak kolaříkovatíte. Vymyslel jsem to během psaní příspěvku. Navíc bych to zcela jistě nebyl já, kdo by se k tomu hlásil. Takový Koudelka už teď vytrubuje na PL, že bez souhlasu prezidenta se ministrem nestane nikdo, tečka, druhý v řadě by byl Zemanův ústavní našeptávač Hasenkopf atd.

No jo, když se člověk nepochválí sám, nikdo to za něj neudělá, to je stará pravda pane Kolaříku.

Ale abych odpověděl panu Profantovi -- no ano, kdybych tvořil nějakou analýzu, proč prezident může odmítnout jmenovat nějakého ministra a požadovat jiný návrh, a chtěl bych, aby to vyznělo, že může, tak bych to použil. Samozřejmě by to byl jen jeden z vějíře argumentů. A samozřejmě by to chtělo učesat. Nicméně ten apel na strategické, veskrze státnické uvažování prezidenta, který prostě stojí nad všemi těmi malichernými stranickými šarvátkami, by se hodil.

Obecně se tvrdí, že pouhá technická změna způsobu volby hlavy státu z parlamentní na přímou, bez jakéhokoliv zásahu do pravomocí prezidenta, je prostě jen technickou změnou a na ústavní pravidla, instituce a prezidentské pravomoce to nebude mít žádný vliv.

Já si to nemyslím a právě proto by mi ten soud přišel tak zajímavý.

A myslím si, že na něj dojde. Sice je na něj ještě brzy, ještě by to chtělo víc zkypřit půdu, a Miloš Zeman to ví. Ale na druhou stranu taky musí vědět, že odchod do penze se nemilosrdně blíží a na další zkypřování záhonu už není čas, musí stačit to, co už se udělalo.

Jestli má ještě Zeman dost sil, tak neuhne, bude Fialovi tvrdit, že jestli chce vládu rychle, ať MZ dočasně vezme sám nebo navrhne někoho jiného. A Fiala podá kompetenční žalobu.