↗

Odmítnout zvolit Karla Havlíčka jako zástupce ANO do vedení Sněmovny by bylo možné z principiálních důvodů. Vládní většina se ale chová, jako by divize Agrofertu byla standardní politickou stranou, a tak je její počínání nepochopitelné hned dvakrát. Foto Facebook Karel Havlíček

I dva a půl měsíce po ustavení nové Poslanecké sněmovny zůstává jedno z místopředsednických křesel stále prázdné. Přestože jej vládní koalice tvořená občanskými demokraty, lidovci, Piráty, Starosty a TOP 09 vyhradila pro zástupce politického hnutí ANO, ani na třetí pokus nebyli její poslanci ochotní zvolit navrženého kandidáta.

Poprvé dolní komora Parlamentu rozhodovala o svém vedení na počátku listopadu, kdy přes jisté obtíže s volbou Olgy Richterové, obsadila pět ze šesti místopředsednických postů. Tehdy vedle Tomia Okamury, jehož pokračování v pozici jednoho z nejvyšších ústavních činitelů koaliční poslanci předem vyloučili, neuspěl ani Radek Vondráček.

Na konci měsíce se situace opakovala. Do volby se znovu přihlásili Vondráček s Okamurou, ale získali hlasy pouze z opozičního tábora. Politickému hnutí ANO při poslední volbě nepomohlo ani to, že do ní místo bývalého předsedy Sněmovny vyslalo někdejšího multiministra s poruchou spánku Karla Havlíčka.

Pozorovatel politického hemžení tak snadno mohl nabýt dojmu, že se vrátil v čase o čtyři roky zpátky, kdy stejně jako dnes Sněmovna vytrvale odmítala zvolit zástupce opozice — nynějšího premiéra Petra Fialu — do svého vedení. Jeho spolustraníci tenkrát hovořili o pokrytectví, absenci velkorysosti a demonstraci síly.

Jakmile se však po volbách ocitli v nové roli, přesedlali z opozičních do vládních lavic, začali se v dané věci chovat stejně jako zástupci politického hnutí ANO, pro něž měli celé volební období jen odsudky. Přísliby změny politického kultury se rozplynuly a vrátila se osvědčená strategie: Jak vy k my, tak my k vy.

Přestože lze rozumět tomu, že vládní koalici popudil postup poslanců politického hnutí ANO, kteří využili nepřítomnosti jejích zákonodárců při debatě o novele stavebního zákona a přerušili ji do března, za dílčí neúspěch si může sama. Procedurální kličky k politické práci patří. A zdaleka jich nevyužívá jen nynější opozice.

Pokud ovšem věc stojí tak, že středo-pravá většina ve vedení dolní komory Parlamentu zástupce politické hnutí ANO nechce, měla by to říct jasně. Argumentů, jimiž by podepřela své rozhodnutí, lze najít spoustu. Žádné takové ale nevznáší. Naopak se stále tváří, že politická divize holdingu Agrofert je v zásadě běžnou politickou stranou.

V posledku proto zbytečnou a těžko srozumitelnou demonstrací síly okrádá sama sebe o čas, který by mohla věnovat něčemu smysluplnějšímu, třeba plnění předvolebních slibů. Nemluvě o tom, že každá hodina jednání Poslanecké sněmovny něco stojí. A šetření si vytkla coby jeden ze svých nejdůležitějších úkolů.