Špatná pravidla hry oslabují českou demokracii

Jiří Pehe

Jednací řád Sněmovny i Ústava nejsou přes své nesporné kvality dokumenty, jež dostačují nárokům stávající politické situace. Jejich děr totiž běžně zneužívá Miloš Zeman a právě teď i sněmovní SPD. Nastal čas i příležitost pro jejich úpravu.

Pojem svobody slova je v představách Tomia Okamury jen nástrojem k blokování demokracie. Je proto načase upravit znění Jednacího řádu Sněmovny. Grafika SPD

Paralýza Poslanecké sněmovny, kterou dokázalo obstrukcemi způsobit hnutí Svoboda a přímá demokracie, jehož poslanecký klub čítá pouhých dvacet poslanců, je dalším dokladem toho, že pravidla hry, která upravují jednání Sněmovny jsou zastaralá a potřebují novelizaci. Jednací řád Sněmovny přitom není jediný problém v provozu české demokracie. Děravá je i ústava, čehož už téměř deset let využívá, či spíše zneužívá prezident Zeman.

90. léta

Jednací řád Sněmovny byl přijat v roce 1995. Od té doby nebyl významněji novelizován. Jak upozorňuje ústavní expert Jan Wintr, který se problémem fungování parlamentů zabývá ve svých odborných publikacích, naposledy v knize Proměny parlamentní kultury, čeští zákonodárci se sice tehdy inspirovali některými západními vzory, situace se od té doby však změnila.

V roce 1995 převládla snaha dát po 40 letech autoritářství, během něhož byli poslanci jen loutkami komunistického režimu, velké pole působnosti i jednotlivým poslancům. Jenže i západní demokracie, kterými se tehdy čeští zákonodárci inspirovali (Rakousko, Německo, Velká Británie) pravidla jednání v parlamentech upravily postupně tak, aby přílišný prostor pro jednotlivá poslanecká vystoupení či zákonodárné iniciativy jednotlivých poslanců neparalyzoval jednání jejich zákonodárných sborů, a to zejména s využitím obstrukcí.

V západních demokraciích je tudíž běžné, že o programu konkrétní schůze parlamentní komory rozhoduje po poradě s předsedy poslaneckých klubů její předseda. Pokud by to takto fungovalo i u nás, nemuseli bychom být nyní svědky mnohahodinových obstrukcí, jejichž cílem je zmařit přijetí samotného programu schůze.

Pokud jde o samotné jednání o zákonech, jsou vystoupení poslanců v řadě západních demokracií omezena časově tak, aby se k projednávané matérii mohli stručně vyjádřit, ale aby neúměrně neprotahovali jednání zákonodárného sboru. V řadě z nich nemají jednotliví poslanci možnost navrhovat zákony nebo změny v nich během jejich projednávání. Mnohem větší roli než jednotlivé výstupy poslanců a senátorů zde hrají společná stanoviska klubů, prezentovaná jejich šéfy.

×