Tři povolební scénáře: Pokračování Babiše, vláda opozice i čekání na přeběhlíky
Jan GruberVolební klání je oproti minulým letům stále otevřené. Naděje na výhru živí hned tři formace. O podobě příští vlády ale rozhodnou výsledky malých stran. Do sečtení posledních okrsků tak ve hře zůstanou tři varianty povolebního uspořádání.
Volební místnosti se otevřou za pár hodin a během sobotního pozdního odpoledne již bude zřejmé, které strany a koalice ve volebním klání uspěly. Oproti tomu minulému, v němž podle všech předpokladů o parník zvítězilo politického hnutí ANO, lze ale letos očekávat drama až do sečtení posledních volebních okrsků. Ačkoli si naději na volební vítězství stále mohou dělat hned tři subjekty, pro příští vývoj země bude mnohem podstatnější, které partaje překonají pětiprocentní hranici. Ve hře proto zůstávají tři scénáře povolebního uspořádání.
Nadcházející volby budou ovšem jiné i z dalšího důvodu. Nový volební zákon, který museli zákonodárci spěšně přijmout kvůli rozhodnutí Ústavního soudu, jenž coby rozporný s ústavním pořádkem zrušil dosavadní způsob přepočtu voličských hlasů na poslanecké mandáty využívaný v posledních letech, významně pozměnil volební matematiku. Zatímco doposud volební pravidla zvýhodňovala velké a trestala malé strany, nyní jsou podmínky pro všechny kandidující subjekty rovnější, byť ne zcela rovné.
Pokud by se podle stávající právní úpravy volilo před čtyřmi lety, získalo by vítězné politické hnutí ANO sice o devět poslaneckých postů méně, než kolik jich aktuálně ve Sněmovně drží, jejich podíl by však stále bezmála o pět procent převyšoval jeho volební zisk. A totéž by samozřejmě platilo i obráceně pro slabší politické strany. Například Starostové by obsadili devět mandátů, tedy o tři více než dnes, ale i tak o jeden méně, než kolik by jim náleželo v čistě poměrném systému.
Senátoři zastoupení europoslancem Stanislavem Polčákem v úspěšném řízení před Ústavním soudem označili za rozporná s ústavním pořádkem ta ustanovení volební zákona, jež rozdělovala Českou republiku do čtrnácti volebních krajů, uplatňovala D’Hondtovu metodu pro přepočet hlasů na mandáty v těchto volebních obvodech a upravovala aditivní klauzule pro koalice.
„Současný volební systém pro volby do Poslanecké sněmovny porušuje základní ústavní zásadu rovnosti hlasů,“ argumentovali s tím, že kombinace klíčových parametrů zákona, která spočívala v nestejně velkých obvodech a metodě D’Hondtova volebního dělitele, měla za následek disproporční přidělování mandátů a zásadně znevýhodňovala menší politické subjekty s podporou kolem pěti procent hlasů.
Odkazovali se mimo jiné na výsledky posledních voleb, v nichž TOP 09 a Starostové potřebovali na zisk jednoho mandátu více než dvojnásobek hlasů oproti politickému hnutí ANO. „Pokud by byl systém proporcionální, vítěz voleb by měl oproti skutečnosti o patnáct poslaneckých křesel méně. […] Celkově šestnáct mandátů by se rozdělilo na počet odevzdaných hlasů odlišně,“ vysvětlovali.
V neposlední řadě senátoři upozorňovali, že volební systém za jistých okolností umožňuje, aby strana se ziskem těsně přes pět procent hlasů neobdržela ani jeden mandát, zatímco jiný subjekt s prakticky totožným volebním výsledkem by dosáhl na dvanáct. „Takovýto absurdní model jednoznačně dokládá, že takto nahodilý volební systém se ocitá zcela mimo požadavky ústavního pořádku,“ argumentovali.