Český národní socialismus se vrací jako Stačilo! Kulhá ale na obě nohy
Ondřej HolubProjekt Stačilo! Kateřiny Konečné staví na tradicích českého národního socialismu. Čerpá z něj však vesměs odpudivé složky xenofobie a laciného národovectví. Demokratický a progresivní étos, odkaz Františky Plamínkové, se úplně vytratil.
Nikdo by to nepovažoval za možné, a přece se to stalo. Kateřině Konečné s její platformou Stačilo!, poněkud pitvornou koalicí komunistů, agropodnikatelů a národoveckých politiků, se podařilo vehnat krev do žil domněle mrtvé politické koncepci českého národního socialismu.
Co se jevilo jako exitus jedné ideje, ukázalo se být jen dlouhým kómatem. Pacient však překvapivě žije a jak se zdá, má se čile k světu. Má dokonce směle vykročeno do parlamentních lavic. Jen některé jeho orgány, zdá se, vynechávají. Zejména ty, které mají na starost vyvážený chod ideologického metabolismu a produkci progresivních a demokratických hormonů.
Může se tak snadno stát, že pacient do parlamentních lavic příští rok skutečně usedne, jenže chudokrevný a postižený nepřehlédnutelnou anatomickou vadou. Zleva se mu pomoci zřejmě nedostane, a s potřebnou infuzí politických živin tak nejspíš přispěchá někdo na politické pravici. Dost možná zapřisáhlí a dieselovou energií nabití Motoristé.
To všechno je teď samozřejmě pouhou úvahou a v politické kuchyni Stačilo! se možná vaří i ledacos lepšího. Nakonec i český národní socialismus byl pro své současníky, a především pro své oponenty pravým ideologickým eintopfem — antisemitismus i ženská práva, tvrdý postup vůči domácím Němcům i Masarykovy „ideály humanitní“ byly jeho ingrediencemi — navrch trochu slavjanofilského zásypu a jako koření mýtus o vrozeném českém demokratismu, který nakonec uskuteční ideály Jana Husa v éře fabrik a bank.
Národní socialismus považovali za nestravitelný jeho kritici na pravici i levici, dodejme, že s mnohdy oprávněným poukazem na jeho poněkud mdlý intelektuální základ. Faktem však je, že mix národně socialistických ideologických chutí imponoval nějakým šesti stům tisícům voličů (podle výsledků voleb z roku 1925) a že zejména pro takzvanou drobnou městskou inteligenci — dnes bychom řekli nižší střední třídu — byl i denním chlebem.
Zajímavé. Sami aktéři se ale asi budou tomuhle označení bránit, i když je trefné.
Ano, bezpochyby zajímavé připomenutí dějin a ideového vývoje českého národního socialismu. Ovšem - nelze se vyhnout určité skepsi, zda autorem vedená linie k současnému reakcionářsko-populistickému hnutí jménem "Stačilo!" není konstruována uměle. Tedy, zda je zde skutečně možno vysledovat určité ideové kontinuum, s výjimkou určité podobnosti některých ideových respektive ideologických prvků.
Je nutno si uvědomit: dnešní hnutí Stačilo! vzniklo za zcela jiných historických a společenských podmínek nežli svého času český národní socialismus. Jak autor sám uvádí, ten byl tehdy součástí širokého emancipačního hnutí - sociálního, modernizačního, ale i národního; neboť ještě i za první roky po válce ve společnosti samozřejmě silně rezonoval boj Čechů za národní obrození proti dominanci německého živlu. Jinak řečeno: tehdejší český nacionalismus stále ještě mohl obsahovat určité emancipační prvky.
Zatímco dnes? Z čeho, či od čeho je dnes ještě možno právem se "emancipovat"? Snad z údajné "nadvlády Bruselu"?... Takovýto postoj v žádném případě není příznakem legitimní národní emancipace, nýbrž pouze projevem zastydlého, reakcionářského provinciálního šovinismu. A sociální populismus tohoto hnutí? - Jestliže v 19. i (první poloviny) 20. století se jednalo o legitimní hnutí sociální emancipace, dnes už se jedná v zásadě jenom o sociální demagogii sugerující, že je možno jen tak z rukávu vyčarovat štědrý sociální stát, po jánošíkovském způsobu "bohatým beroucí a chudým rozdávající".
Ostatně, i samotný princip emancipace má dnes už daleko spíše reakcionářský, nežli progresivní charakter. V dnešní době totiž jakékoli projekty "emancipace" v zásadě pouze reprodukují narativ pravice, podle kterého je základem celého společenského tělesa, veškerého společenského pohybu pouze zcela autonomní individuum - a že tedy naprosto postačí toto atomizované individuum "osvobodit" od všech závislostí, tedy od všech svazků, všech závazků vůči společnosti, a že tím bude pro blaho člověka i celé společnosti učiněno zadost.
Ještě jednou tedy: nenechme se zmýlit tím, že hnutí "Stačilo!" a podobné subjekty na české politické scéně sdílejí určité programové momenty s dřívějším českým národním socialismem. Tato podobnost je čistě vnějšková, a od dnešního "Stačilo!" nelze v žádném případě očekávat nějaké progresivní impulsy či počiny.