↗

Ve světě mužských hlasů hájila Františka Plamínková právo žen jít za hlasem vlastním. V Evropě, která rezonovala velkými ideologiemi, věčnými pravdami a údajně nadčasovými zákony světa a přírody, chápala Plamínková dobře, že skutečně věcné je jen světlo lidského svědomí, které usiluje o svobodu a právo být v tomto světě po svém, v souladu se sebou. Foto WmC

Jednoho jarního dne roku 1934 vcházejí do budovy československého Radiojournalu, tehdejšího rozhlasu, tři lidé: filozof a profesor Emanuel Rádl je bezpochyby mužem postojů, zaujímá je už řadu let téměř ke každému oboru moderní lidské činnosti a pestrá řada knižních titulů na jeho autorském kontě svědčí i o jeho umění čilé argumentace. Rádl je už tehdy osobností, které se bude říkat „veřejný intelektuál“. Někým, o jehož názorech se mluví. Někým, kdo provokuje a začíná celospolečenskou debatu. A především někým, kdo hlasem své autority určuje její podobu a směr.

Tak zcela neznámá ale není ani žena, se kterou se Rádl zanedlouho na chodbách rozhlasu setká. Třiatřicetiletou magistrátní komisařku Miladu Horákovou dělí od váženého profesora Karlovy univerzity celá jedna generace. Mládí ale vůbec není na překážku její aktivní činnosti jak v pražské komunální politice, tak v Ženské národní radě, kde společně se senátorkou a zkušenou národně socialistickou političkou Františkou Plamínkovou tvrdě pracují na rovnoprávnosti žen — a vůbec ne v nějakém abstraktním, teoretickém smyslu.

Vždyť zastaralých zákonů, norem i zvyklostí, které všelijak brání plnému uplatnění a svobodě ženy, je i tehdy celá řada. Je to právě Plamínková, kdo se k Horákové a Rádlovi připojí v rozhlasovém studiu, aby společně debatovali v tehdy novém, inovativním pořadu „Svět v přerodu“. Tématem je — jak jinak — hnutí za ženskou rovnoprávnost, jeho podoba, stav a úkoly. Jeho budoucnost.

Toho roku není stav Československa a světa vůbec nadějný. Země má za sebou několik let těžké ekonomické krize a z pádu na sociální dno se sbírá jen nejistě a velmi pomalu. Pod nohama se jí hýbe evropská půda, rozechvělá fašismem. V sousedním Rakousku, Německu i Polsku vládnou pevnou rukou autoritáři, kteří své nepřátelské úmysly k demokratickému Československu vůbec netají. Praha přijala s otevřenou náručí zástupy německých i rakouských uprchlíků, liberálů a socialistů, jenže jaký bude jejich další osud? Jaký vůbec bude zítřek světa?