Je to v článku řečeno, ale pro jistotu znovu upozornuji, že výrok "Zatočili jsme se šlechtou, zatočíme i s církvemi" se předává tradicí a není možno jeho přesné znění nebo okolnosti, ve kterých mohl být vysloven, spolehlivě doložit.

Bylo by zajímavé vědět, co vlastně přitom měla na mysli. Pokud tím mínila, že je zapotřebí odstranit privilegované stavy (jako přežitek stavovské společnosti), pak by se to snad dalo pochopit tak, že chtěla odstranit (zrušit?) duchovenstvo, nikoliv církve, v nichž přece ještě za první republiky byla většina obyvatelstva.
Tedy, samozřejmě, pokud to opravdu řekla.

Traduje se (prý od roku 1922 v diskusi k článku Jaroslava Durycha), že šestnáctiletá Milada Horáková, tehdy Králová byla přítomna při stržení mariánského sloupu. Dokonce jsem narazil na článek katolického extremisty, který její popravu pojímal jako jakýsi Boží trest. Nejsem historik a nic dalšího k tomu nebudu říkat, jen by se to dalo dát do souvislosti, že je třeba "zatočit s církvemi", nejspíše však v masarykovském duchu, tedy víru chápat jako věc osobní a v jistém smyslu kulturní a společenskou, ne politickou, tedy v duchu odluky státu od církví a církví od státu.

Podle toho článku, pane Nusharte, vypadala Milada Horáková spíš na anarchistku. Čemuž by možná odpovídala její účast na bourání sloupu.

Tento výrok prý do úst Milady Horákové vložil Ross Hedviček (Rostislav Hedvíček).

Anarchistka a katolička? Já nevím.

Takže vy myslíte, že se neúčastnila ani bourání sloupu. To by přece jako katolička nemohla, ne? Leda jako matriková katolička.
Ale feministkou byla, ne? Aspoň se to říká.

No, jestli ten výrok pochází od Ross Hedvička, tak je to hodně na vodě.

Ten odkázaný článek je hodně nedůvěryhodný. Edvard Beneš by jistě neřekl: Raději Hitler než Habsburk, protože Beneš se okamžitě od roku 1933 podílel na budování kolektivní evropské bezpečnosti proti Hitlerovi a Beneš prosadil v roce 1934 přijetí Sovětského svazu do Společnosti národů, protože nás chtěl zabezpečit proti Hitlerovi, kterého od začátku prokoukl a burcoval proti němu Evropu, USA i Sovětský svaz, proto ho také Hitler od začátku nenáviděl a útočil na něj. Také od počátku pomáhal německým antifašistům.

Také by asi záleželo na tom, jak ten sloup vnímala, zda jako symbol habsburské monarchie, nebo jako symbol náboženský.

Každopádně Jan Berwid-Buquoy podává dosti alternativní interpretace historie. Co byste řekla třeba na toto:

https://berwidbuquoy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=400662

???

Karel Hvížďala: "Jenže Beneš byl takový. Friedrich Torberg napsal, že již v roce 1938 razil heslo: Raději Hitler než Habsburkové."

https://nazory.aktualne.cz/rozhovory/do-ruske-sfery-vlivu-se-sami-prirazujeme-uz-podruhe/r~a2e3c3c0e4d911e4a66e0025900fea04/

To už mi připadá trochu moc. Zvlášť jak do toho míchá ještě sexualitu.

Zde by asi bylo vhodné použít vyučovací metodu pana Karena.

Třeba u Karla Hynka Máchy taky.

Když se budete snažit, najdete i pitomější bláboly. Ale nebude jich moc. Jinak to s dějepisem nemá nic společného. Máme k dispozici dost Benešových projevů a pamětí současníků, aby bylo jasné, že jde žvást.
Co se Milady Horákové a sloupu týče, jedná se o bohatě rozšířenou a příležitostně vždy znovuvyvracenou legendu. I když v ni obvykle na ten sloup šplhá a uvazuje provaz kol hrdla Bohorodičky (ponechme stranou fakt, že to je hloupost už z hlediska statiky).
Když si najdete příslušnou pasáž ze Sauera, DR ji nedávno přetiskl, vidíte, že ten dav nestrhával naboženský symbol, ale symbol moci, která posílala padnout syny matek z masa a kosti do nesmyslné války. Moudrý katolík by se zamyslel, jak se povedlo katolické církvi v českých zemích s touto mocí tak dalece zkompromitovat.

Jsem si téměř jist, že něco takového by Beneš v roce 1938 neřekl, ať už to tvrdí Torberg či Hvížďala. V roce 1938 Beneš proti Hitlerovi mobilizoval doma i v zahraničí. Myslím, že je to doklad toho, jak i vzdělaní lidé po třech generacích jsou ochotni opakovat nelogické nesmysly a jiní vzdělaní lidé je dále šíří.

Ještě poznámka k tomu, co říká politolog Kraus o tom, jak byl Beneš prosovětský. Ano, Beneš si asi opravdu myslel, že je možné se se Stalinem dohodnout a že Československu bude umožněna svobodná existence mezi Východem a Západem - socialistická demokracie či demokratický socialismus. Na námitky a doporučení Britů, aby nejezdil v roce 1943 se Stalinem podpisovat smlouvu odpověděl: Jenže Britové nebudou nikdy přímo sousedit se Stalinovým Sovětským svazem, my ale budeme. Trochu na mě působí i komicky, jak velká část historiků a nejen historiků doporučuje Benešovi, co měl dělat v roce 1938 a co v roce 1948. Zajímalo by mě, co by dělali oni. A zda kdyby tam byl kdokoli jiný, zda bě měl větší šanci uspět proti Hitlerovi a Stalinovi.

Jean Sévillia, Statečná císařovna: Zita Habsburská, Praha: Plejáda, 2012, s. 146

současný pohled (nikoliv asi široké veřejnosti) na mnichovskou "zradu" je poněkud jiný (viz Nečasova mise v září 1938). Benešovo jednání by tedy s tím inkriminovaným výrokem bylo v podstatě v souladu.

byl zoufalý krok v zoufalé situaci, ale jeho interpretace jsou velmi problematické - nasazují Benešovi psí hlavu, ale nijak nepotvrzují, že by v roce 1938 Beneš považoval Habsburky za horší než Hitlera. Tesař oceňuje dva předpoklady, s nmiž Beneš tehdy počítal a oba se splnili. Za prvé, že Hitler rozpoutá vlálku, za druhé tu válku Hitler prohraje. Největší Benešův úspěch vidí v tom, že se mu podařllo obnovit Československo. To, co o tom soudí řada historiků z pohodlného třígeneračního odstupu, často nepůsobí přesvědčivě.
Myslím, že pozice, že Beneš je hlavním viníkem roku 1938 a °948 je nejpohodlnější pozice, kterou může dnešní Čech zaujmout - Beneš jako oběžní kozel, který bude se všemi našimi hříchy vyhnán z obce se mnoha lidem náramně hodí.

Nejde o pohled na mnichovskou krizi. O tom s Vámi nehodlám diskutovat. Jde o výrok, který koluje a který nejen není doložen, ale ani nedává v roce 1938 (podle jednoho Vašeho zdroje 1937!) smysl. Prostě stejná uroveň jako "Hitler je gentleman". Je celkem jedno, kolik dalších pochybných zdrojů uvedete.

že netvrdím, že Beneš ten výrok vyslovil, ani kdy ho vyslovil. A nesrovnávejte, prosím, Hvížďalu, Torberga a Sévilliu se Zemanem.

Smysl ten výrok dává. Mohlo by to být Benešovo stanovisko k protihitlerovské iniciativě Otto Habsburka.

Ono je samozřejmě z principu těžší dokázat, že někdo něco nikdy neřekl, než dokázat, že to řekl. Jste tedy ve značné nevýhodě, a proto budu Vaši argumentaci, že všichni ti, kteří tvrdí něco jiného než Vy, jsou pitomci, "gentlemansky" tolerovat.

O Fučíkovi se v devadesátých letech rozšířilo, že udával. Později vyšlo najevo, že falešná jména, aby zmátl vyšetřovatele. Ale to už se ke všem nedoneslo. Hodně lidí si pamatuje to první.

Je úplně jedno, jestli Beneš řekl: "Raději Hitler než Habsburkové" a jestli si Milada Horáková přála "po zatočení se šlechtou, zatočit i s církvemi". Důležité je, že k tomu zatočení s církvemi můžeme její morální kredit dobře využít.

Rád bych se tedy pana Štampacha zeptal, co to zatočení bude obnášet.

-------------------------------

K tomu "zatočení se šlechtou"
doporučuji Menzelův film "Konec starých časů". Doufám, že i "zatočení s církvemi" bude stejně humorné.

Nemyslím, že by diskutovaným, od samého počátku tradování nejspíše dehonestačním svědectvím měla patřit naše pozornost.

Před dobou nenáročných záznamových zařízení a sociálních sítí, do jejichž chomoutu leckdo dobrovolně (i ke své smůle) leze, byl dost zřejmý rozdíl mezi mluveným a napsaným. Ostatně v politice je tomu tak (a toho potřeba) stále. Svědkovi může chybět vůle nezkreslovat, může činit totéž, co původní řečník, tedy sledovat nějaký svůj záměr, druhým nejspíš utajený, či nezřetelný. Navíc jej však může zradit paměť. (Zklamat mohou ovšem též další vypravěči, z "druhé ruky").

Třeba výrok přisuzovaný prezidentu Benešovi. Mohl jej vypustit záměrně, aby třeba odrazil nějakou kritiku, zastíral, či manipuloval očekávání. Každopádně lze se stěží domnívat, že by Beneš považoval Ottu Habsburského za nebezpečí srovnatelné s Hitlerem. I kdyby měl na Habsburga větší „pifku“ než na Hitlera, což lze sotva předpokládat, stejně by mu to nebránilo hrát „jeho kartou“, pokud by to bylo možné a přínosné.

Také v případě tradování účasti Milady Horákové při stržení mariánské statue na Staroměstském náměstí, jde o v zásadě pochybnou zprávu. Jakou relevanci by mělo, kdyby se prokázalo, že šestnáctiletá dívka skutečně byla s někým na demonstraci? Změnilo by se něco na tom, co už víme, totiž že byla vlastenecky orientovaná a angažovaná?

Také o výroku o "zatočení s církvemi" nevíme, zda vůbec takhle zazněl, natož abychom z něho mohli usuzovat na jeho pozadí a na reálné politické usilování političky.

Při podobných starých kauzách, kompromitujících konkrétní politiky, si těžko nevzpomenout na práci jistých složek komunistické moci, které se nezdráhaly zneužít emocionální a nepodstatané poznámky významných oponentů režimu. Samozřejme bez toho, že by zprostředkovaly jejich kontext, motiv a žánr. Měly k jejich dokumentaci již lepší techniku a cílem bylo dehonestovat relativně příliš důvěryhodné.

S výjimkou Hvížďaly nemá důvod ty Vamí jmenované se Zemanem nesrovnávat. Šíří, a to spíše vědomě, ohavnou pomluvu o člověku, který se nemůže bránit. Navíc mají se Zemanem podobně toporný styl.

Hvížďala nic podobného nevyslovil, jen se ohradil vůči otázce , ve které to zaznělo. A pokud se podíváte na jeho odpověď, hodnotí sice Beneše příkře a interpretuje ledacos hodně jednostranně, ale vychází ze známých fáktů a nevymýšlí si pomluvy.

Hvížďala je ten, který se v tom rozhovoru táže, to on tu otázku položil:-)

Inkriminovaný výrok byl údajně Benešovým komentářem k možnosti, že by se v Rakousku ujal vlády Otto Habsburský.