Nejen o Miladě Horákové
Filip OutrataPřípad protikomunistické skupiny Mstitelé Milady Horákové ukazuje problematičnost posuzování „odboje a odporu“ proti komunistickému režimu dnes a pasti paměti i nepaměti.
Historik a redaktor Lidových novin Petr Zídek v Orientaci LN zachytil pozoruhodný příběh protikomunistické skupiny, která na začátku 60. let prováděla rozsáhlou kriminální činnost, sahající od krádeží až k brutální vraždě osmasedmdesátileté stařenky. Pozoruhodnější než samotné skutky této skupiny je její název: Mstitelé Milady Horákové.
Příběh Mstitelů
A také fakt, že na podzim 2011 požádali tři zbývající členové skupiny o status účastníka odboje a odporu proti komunismu. Ministerstvo obrany o rok později žádost zamítlo s odůvodněním, že odbojovou činnost proti režimu vykonával pouze hlavní organizátor skupiny Jan Vaněk, popravený v roce 1963, a to jen samostatně, ne v rámci skupiny. Ti ostatní se jen „vezli“, podíleli se na krádežích i loupežné vraždě, ale protikomunistickými odbojáři nebyli.
Některé detaily z příběhu Mstitelů stojí za bližší pohled. Jan Vaněk, tahoun skupiny, pracoval jako koksař v Ostravě a u místních podle svědectví jiného člena skupiny „činil dojem velmi spořádaného občana“. Jméno Milady Horákové v názvu bylo Vaňkovým nápadem, alternativní variantou byla Masarykova skupina.
Cílem skupiny bylo pomocí sabotáží podkopávat státní zřízení, vyzbrojit se a připravit pro ozbrojený konflikt nebo partyzánský boj proti režimu. K opatřování prostředků sloužilo vykrádání obchodů, soukromých chat, restauračních zařízení a škol. Nebo soukromých domů, jako byl ten staříčků Františka a Jany Maralíkových v beskydských Trojanovicích.