Ta paní, kterou pověsili komunisti
Petr BittnerKdekdo se ohání Miladou Horákovou, málokdo však dbá na její hodnoty. Je přitom vrcholem neúcty definovat ji výhradně skrze její vrahy — jako oběť komunismu. Dnešní antikomunisté zamlčují vše, co zastávala. Stejně jako tehdejší komunisté.
O Češích se říká, že jim trvá v průměru tři dekády, než se dokáží proti něčemu ozvat. A skutečně, zdejší občanská společnost šlape jako hodinky: hromadně dnes demonstruje proti komunismu.
Při vší adekvátnosti odporu vůči KSČM, srovnávat minulý režim s několika „komunistickými straníky Čech a Moravy“ (pozor, neplést s komunisty) v dozorčích radách je především vyjádřením neúcty vůči lidem, kteří s minulou totalitou svedli skutečný boj.
Nemluvě o tom, jak taková hysterie zastírá skutečnou hrozbu, kterou představuje pro českou demokracii Andrej Babiš na postu premiéra. Ten se na posledních demonstracích opět objevuje nejčastěji v roli „estébáka“, aniž by si ovšem protestující byli ochotni připustit, jak dobře mu jeho estébácké dovednosti posloužily především při kumulaci majetku a vlivu v drsných polistopadových poměrech.
Symbolem dnešního odporu proti takzvané „komunistické vládě“ (tvořená pravicovým oligarchou a konformní ČSSD, za podpory nahnědlé konzervativní strany s inklinací k Rusku) se opět stala Milada Horáková.
Nejedná se jenom o Miladu Horákou, ale třeba i o Jana Palacha, a celé řady dalších. A není způsob, jak tomu zabránit.
Jedinou alespoň čistě osobní obranou je vždy znovu si pustit Krylovu "Píseň neznámého vojína":
V čele klaka,
pak ctnostné rodiny
a náruč chryzantém,
černá saka
a žena hrdiny
pod paží s amantem,
kytky v dlaních
a pásky smuteční
civí tu před branou,
ulpěl na nich
pach síně taneční
s bolestí sehranou.
-------------------------------
"Primitivní antikomunismus" je údajně v příkrém rozporu s ideály, které zastávala Milada Horáková, a tyto její ideály jsou naopak ve vzácné shodě s cíli dnešní kulturní levice.
"Její odkaz si dnes ostatně bez uzardění přisvojí také každý druhý korupčník, který se zrovna cítí být obětí systému."
Problém vidím ve feminismu dnešním.
Myslím, že hodnoty, za které MH bojovala, by se připomínat měly. Zejména jako hlavní důvod, proč ji komunisti pověsili.
je velmi pravděpodobný, i když ne doložený. Mělo by být v článku zmíněno, že Milada Horáková vedle bojovnice za práva žen a socialistky, byla i jednoznačně českou nacionalistkou. V tom je nutné překonat nejen neblahé dědictví komunistického režimu, ale i hříchy národního obrození a vývoje po r. 1918. Což nelze jinak překonat, jen kritikou nacionalismu M. Horákové. I když ho dokázala po válce překonat konceptem Česko-slovensko-polské konfederace, za který byla paradoxně komunisty z pozic nacionalismu odsouzena.
"Definovat Miladu Horákovou jako oběť komunismu je vrcholem neúcty", "byla to česká nacionalistka z pozic nacionalismu odsouzená", "hříchy národního obrození je nutno překonat".
Zde by bylo vhodné připomenout významný podíl katolických kněží na českém národním obrození a poté i určitou paralelu ve vnímání Rakokousko-Uherska a EU jako protikladu k nacionalismům a vyjde nám, že odpůrci sloupu jsou vlastně protievropští nacionalisté nebo možná i zastánci sjednocené liberální Evropy.
Jestli tedy panu Bittnerovi dobře rozumím, tak "využít Miladu Horákovou jako oběť komunismu a zamlčet tak vědomě vše, co ona sama celý život aktivně zastávala, je projevem nabubřelé neúcty".
Jo, to chápu! Takže kdyby se třeba řeklo, že Rudolf Slánský je obětí komunismu, bylo by to s ohledem na to, co on sám v životě aktivně zastával, projevem nabubřelé neúcty.