Milada Horáková a očkování

Mariana Otterová

Jak zabít veřejnou debatu? Recept nabízejí vehementní zastánci i vehementní odpůrci očkování: povýšeností a přezíravostí na straně jedné, umanutostí a paranoiou na straně druhé.

Po letošním předávání Českých lvů komentoval Jan Svěrák výběr hostů předávajících ceny slovy „Bavili jsme se na prezídiu akademie o tom, koho vybrat, když si filmaři nikoho neváží. Politici nebo modelky nepřipadají v úvahu, veterány jsme už měli. Takže jediní, koho my filmaři respektujeme, jsou lékaři. […] Máme a měli bychom mít společný humanismus. A znáte to, za starých časů v hospodě u jednoho stolu seděli pan doktor, pan učitel a pan farář.“

Poslední věta navozuje dojem, jako by za starých časů bylo lépe, tehdy ještě lidé ctili pravidla a autority. To byly časy! Dnes už je to jen horší a horší, ti mladí si nikoho neváží…! Je tu ale i touha posadit filmaře ke stejnému stolu s elitou, která ostatním ukáže nebo vysvětlí, jak by měli žít. Nechci se pouštět do historicko-sociologické analýzy, proč tam sedí právě zmíněné profese a je-li skutečně tak zle, pokud už tam spolu nesedávají. Důležitý mi připadá ještě jiný prvek — onen „jeden stůl“.

Jestli něco výrazně postrádám u mnoha debat v českém prostředí, tak je to právě více stolů, případně změna lokálu kvůli nevyhovující kapacitě. Jak vypadá taková typická česká debata o důležitém aktuálním tématu? Ještě předtím, než začne, se  „u jednoho stolu“ více či méně důležití lidé usnesou, jaký má být její výsledek, a pak už jen ostatní přesvědčují o jediné možné správné a zodpovědné volbě.

Pochopitelně to vyvolá reakce. Z řad oponentů se pak vybere pokud možno největší pošuk nebo alespoň někdo zkompromitovaný či zkompromitovatelný a zinscenuje se rádoby vyvážená debata. Většinou to celé vede jen k polarizaci, lidé se přidávají k jednomu nebo druhému táboru, než aby zvažovali a rozváděli argumenty obou stran. K nejčastějším technikám boje patří zesměšňování protivníka či jeho obvinění, že schvaluje vraždu či ohrožení (jednotlivce, skupiny lidí nebo celé kultury, civilizace).

Nedávno jsem se shodou okolností dostala jeden den do sporu se zarputilými příznivci povinného očkování a hned druhý den s jeho stejně zarputilými odpůrci. Obě skupiny vykazovaly mnoho podobných rysů.

Ústavní soudkyně Šimáčková zdůrazňuje, že je legitimní o rozsahu povinného očkování rozhodovat veřejně — v parlamentu, nikoli neveřejně — v expertní komisi ministra. Foto Wikilmages, Pixabay

Způsob vedení debaty, nebo spíše přesvědčování o vlastní pravdě, připomíná mnohdy demagogii zavilých antikomunistů vůči těm, co v jejich očích „bagatelizují zločiny minulého režimu“. Dřív nebo později přijde řeč na Miladu Horákovou, respektive na zabíjení. Chcete snad popřít, že by komunisti v padesátých letech vraždili a že tudíž komunistický režim je zločinný? Jak tedy můžete s komunisty vůbec mluvit nebo s nimi sestavovat vládu? A jak se vůbec můžete hlásit k levici, vždyť „levicový“, to je u nás v podstatě „komunistický“, ne?

Pokud kritizujete současný systém zleva, jste prostě komunista, tj. vrah Milady Horákové. Nechápete, že kapitalismus má sice své mouchy, ale je to nejlepší možný systém. Nevážíte si svobody, kterou pro vás vybojovala generace vašich otců. Podívejte se do Severní Koreje, kam vede ta vaše levicovost…

Pokud kritizujete současný systém očkování, jste prostě tmář, který nás chce vrátit o několik staletí zpátky a neváží si výdobytků moderní civilizace. Náš systém je nejlepší, proočkovanost také, to jen díky ní už neumíráme na stejné nemoci jako naši předkové. Poslat vás do zemí třetího světa, abyste viděli, jaké to je, když není očkování.

Jak je možné, že starší lidé „tu levici volí, copak oni zapomněli, jak to tady těch čtyřicet let, co byli komunisti u moci, vypadalo?!“ ptala se s manipulativní naléhavostí Martha Issová v klipu Přemluv bábu před několika lety. Ale i její vrstevníci dnes dokonce bez uzardění používají slova jako „třída“, „kapitál“ nebo „solidarita“!

Očkování je bezplatné, tak kvalitní péči tu máme, a nějaké biomatky nebo lesany nám tu budou na sociálních sítích šířit paniku ohledně údajných nežádoucích účinků nebo množství hliníku ve vakcínách? Copak nechápou, že tím popírají důležitost povinného očkování, a tudíž proočkovanosti naší populace? Copak neví, jak to tu před vynálezem očkování vypadalo?

Pokud si někdo pokládá podobné otázky a cítí se zneuznán ve svém bohulibém snažení, existuje velmi jednoduchá rada, jak pochopit své názorové oponenty: odsednout si od elitního stolku a přisednout si k těm, kteří mají jiné životní zkušenosti a řeší jiné problémy.

Možná bude sám překvapen, že nejsou názorově tak daleko, jak si je vybájil. Snad pochopí, že „levicový“ neznamená „ten, který banalizuje zločiny komunismu“, že se naopak na řadě věcí ohledně minulého režimu třeba shodnou. Snad pochopí, že „odpůrce stávajícího systému povinného očkování“ není automaticky člověk, který si „neváží očkování“ nebo že to nutně ani nemusí být člověk, co nenechává očkovat své děti.

Za vše může spiknutí

Přesvědčení o nutnosti pouze „jednoho stolu“, který rozhoduje o ostatních, jsem lépe pochopila, když jsem se dostala do debaty s militantními odpůrci očkování. „Militantním odpůrcem očkování“ (pozor nezaměňovat s „odpůrcem stávajícího systému povinného očkování“!) myslím lidi, kteří nechtějí nechat očkovat své děti vůbec, ale zároveň toto téma uchopili jako válku mezi zlou farmaceutickou lobby spolupracující s lékaři a zbytkem světa.

Tito militantní odpůrci vystupují v roli zachránců, pomáhají druhým „otevřít oči“ a mluví prorockou řečí. Věří konspiračním teoriím všeho druhu, někteří se dokonce domnívají, že za „nástrojem sloužícím k depopulaci lidstva“ (tím míní očkování) stojí Židé. Debata s nimi je nemožná, jakákoli kritika jejich výroků totiž automaticky znamená také účast v konspiraci.

Pokud se vám nelíbí hřímání známého propagátora spikleneckých teorií Daniela Solise na demonstraci týkající se novely zákona o očkování, znamená to, že jste se s někým spojili a chcete hnutí rozštěpit, nebo dokonce, že jste také podplaceni. Pokud se setkáte s těmito cvoky, začínáte chápat lékaře a vakcinology, že chtějí chránit zdraví všech dětí radši plošně.

Výsledný dojem z diskuzí s extremisty na obou stranách: domluvit se nejde. Zastánci povinného očkování jsou příliš povýšení, nezajímají je žádné jiné životní zkušenosti s vakcínami, nežádoucí účinky jsou podle nich zanedbatelné a pozorování „maminek“ založená na zbytečných emocích. Mají svá data a vy přece nejste odborník. K čemu nějaká diskuze?

Militantní odpůrci zase žijí ve schématu války, kdy na diskuze není čas ani chuť, a je nutno získat co nejvíc spojenců a zneškodnit nepřítele. Nepřítelem jsou pro ně farmaceutické firmy, s nimiž je propojen celý lékařský svět a doktorům se tudíž nedá věřit. I lobby farmaceutických firem, které skutečně do zdravotnictví zasahuje, by se dalo pojmout méně hystericky a méně manipulativně.

Jsem optimistka a věřím, že většinu v naší zemi tvoří lidé, kteří se pohybují mezi oběma póly. Je důležité, aby se ozvali právě „umírnění“ a narušili tak ono binární schéma. Některé hlasy už zaznívají i z tohoto neextrémního pole. Vůbec nejspornějším bodem je vyhláška ministerstva zdravotnictví o povinném očkování. 

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková v souvislosti se zásahem do tělesné integrity zdůrazňuje rozlišení mezi zákonem (v tomto případě v souladu se Základní listinou práv a svobod) a vyhláškou. Zdůrazňuje, že je legitimní o rozsahu povinného očkování rozhodovat veřejně — v parlamentu, nikoli neveřejně — v expertní komisi ministra. Zmiňuje také problematičnost očkování kojenců hepatitidou B nebo sankcí v souvislosti s očkováním proti tetanu. 

Na argumenty Šimáčkové navazuje novinář Jiří Leschtina a ptá se také na proočkovanost personálu v mateřských školkách. Saša Uhlová otevírá téma důvěry pacienta v lékaře, když každý lékař v dobré vůli říká něco úplně jiného.

Velmi významnou úlohu hraje spolek rodičů za informovanost ohledně očkování Rozalio, který nikomu nenutí jakkoli vyhraněný postoj, ale snaží se především poskytovat co možno nejvíc informací. Lékaři naklonění možným změnám ve stávajícím systému říkají své názory většinou jen mezi čtyřma očima, ale i tady se najdou výjimky, např. profesor Jiří Beneš mluví o možném odložení některých očkování na pozdější věk.

Důležitým informačním zdrojem je také server vakciny.net, zajímavým příspěvkem do debaty je např. článek o původu dvou očkovacích schémat.

Sednout si k jednomu stolu

Pokusím se formulovat pár často se opakujících otázek umírněného tábora. Proč je nutné očkovat pouze jedním typem vakcíny jednoho výrobce a podle jednoho očkovacího kalendáře? Proč dostávají kojenci očkování proti hepatitidě B, když se přenáší stejně jako HIV (tj. riziko, že se jí nemluvně nakazí je minimální, a riziko, že jí nakazí své vrstevníky také)?

Nenaruší důsledek novely zákona vztah mezi rodičem a lékařem — jak věřit lékaři, který vás poučuje o bezpečnosti očkování, když víte, že mu hrozí pokuta, kdyby říkal cokoli jiného? Jaké nemoci by podle vás měly být u nás očkovány povinně a jaké dobrovolně?

Jak můžu věřit statistikám a bezpečnosti některých vakcín, když potkávám čím dál víc dětí, jejichž závažné nežádoucí účinky po očkování nebyly nikdy hlášeny a dávány do souvislosti s očkováním? Proč se nemůžou dostatečně nenaočkované děti ve školce stýkat s dětmi naočkovanými, je-li očkování funkční? Kontrolují se očkování a přeočkování oněch devíti nemocí i u dospělých, kteří ve školce pracují?

Nemyslím si, že v každé situaci je nejlepším řešením zlatá střední cesta, ale určitě je to nejlepší startovní čára pro diskuzi. Militantní odpůrci očkování mi nevadí pro svoji radikalitu, radikalita je důležitý proud v jakémkoli snažení o lepší společnost. Tento článek můžu psát i díky mnohaletému úsilí feministek, které přišly s na svou dobu radikálním požadavkem vzdělání pro ženy. Těžko bych ale měla možnost studovat, kdyby hlavním projevem těchto žen byla nenávist vůči mužům, pohrdání jimi a obviňování ze spiknutí.

Stejně tak bych jen těžko vystudovala, kdyby v minulosti „vědci zjistili“ nějaká „statisticky podložená fakta“ o neschopnosti intelektuálního výkonu žen, o nedostatečné velikosti ženského mozku nebo o tom, že ženě je prostě lépe v kuchyni a doma s dětmi a jedině tam je její místo.

Pro vykročení ze zbytečně polarizovaných pozic by bylo dobré, kdyby si doktoři čas od času sedli k „jednomu stolu“ se všemi svými pacienty, nejen s učiteli, s panem farářem a panem Svěrákem.

    Diskuse (40 příspěvků)
    DU
    David Unger, psycholog
    March 19, 2015 v 20.41
    Opačným pólem militantních odpůrců očkování nejsou zastánci systému povinného očkování
    Zde, bohužel, autorka provádí to, co sama kritizuje. Zastánci systému povinného očkování dává do extrémního světla proti odpůrcům očkování obecně a tím vytváří nesprávný dojem, že nejlepší je jakási "zlatá střední cesta" dobrovolného očkování. Neřekne ale čtenářům, že demontáž systému povinného očkování znamená demontáž účinku očkování jako takového. Počítá se totiž s proočkováním 95% populace a vemte si počet dětí v běžné třídě v mateřské škole (nikoli "mateřské školce", jak nesprávně píše autorka). Například u třiceti dětí se najdou téměř vždy dvě děti módními trendy vystrašených matek o údajných hrůzných nežádoucích účincích. Např. mýtus o autismu z očkování stojí za to a jde mi hrůza z toho, jak je dnes rozšířen.

    Srovnání argumentace zastánců očkování s antikomunismem také nesedí skoro vůbec. jedno vím však jistě. Pan doktor, pan farář, pan učitel, pan lékárník či starosta sedávali u jednoho stolu v hospodě a hráli Taroky v našich zemích, v zemích Rakouska-Uherska či přilehlých krajinách. Nikoli však v USA nebo Velké Británie, odkud mráz pseudohumanistického liberalismu vane. Oproti tomu můžeme vzpomenout např. na jihlavského rodáka Juliuse Tandlera, člena soc. dem., zakladatele prvního ministerstva zdravotnictví na světě, zakladatele sítě mateřských škol, poraden pro matky s dětmi, dětských lékařů i povinného očkování, který podstatně zatočil s kojeneckou úmrtností a neměl ve své době ve světě obdoby.
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    March 20, 2015 v 0.51
    Pane Ungere,
    s tím mrazem z USA a Velké Británie jste mě dost rozesmál. V době klimatických změn ale není čemu se divit. Za mých mladých let pro změnu „mráz přicházel z Kremlu“.
    Kdesi jsem četl, že argumenty téměř nikdy nikoho nepřesvědčí - to možná víte jako psycholog lepší než já. Přesto nerozumím tomu, proč jste si nechal ujít příležitost a neodpověděl jste na otázky položené v závěru tohoto článku.
    MK
    Michael Kolařík, Student
    March 20, 2015 v 1.55
    Pokud chci psát článek o zaujatosti obou stran, tak ho musím psát nestranně. Napíšu li skutečně nestranný text, čtenář nepozná, ke které straně patřím. Ale tady si troufnu tvrdit, že autorka je proti povinnému očkování.

    Začnu od toho dle mého nejpodstatnějšího problému, u vztahu laika a odborníka. Paní Otterová zmiňuje stanovisko ústavní soudkyně, že o rozsahu povinného očkování se má rozhodovat v parlamentu. To je dle mého blbost. Právě proto, že si uvědomuji, že očkování s sebou nese rizika, jsem pro to, aby o tom rozhodovali odborníci. Lidé, kteří jsou schopni posoudit takové faktory, jako pravděpodobnost vedlejších účinků, jejich následky, pravděpodobnost propuknutí epidemie, počet nakažených při ní, následky onemocnění, a spoustu věcí, které laik prostě nezná (sám si ty příklady jen domýšlím). Tuhle po mně chtěl jeden odpůrce očkování (a co to budu zapírat, bylo to tady na DR) abych mu vědecky a odborně dokázal prospěšnost jedné konkrétní vakcíny. Neodpověděl jsem mu. Já totiž nejsem odborník, a své postoje mohu dokládat pouze argumenty na úrovni obecného rozhledu, která je povrchní a obecná. Třeba je ta konkrétní vakcína z výroby vadná, nebo se nevyplatí (míněno ve věci veřejného zdraví). Možná ne. Já musím věřit, že ti, kteří o tom rozhodovali, rozhodli správně. Pokud člověk není polyhistor, dává se každý den do rukou odborníků. Pokud si nechám stavět dům, samozřejmě nebudu jen čekat, co bude, ale vím, že od pomocného zedníka po hlavního architekta ví každý z nich o stavbě domů víc, než já. Nebudu je poučovat, jak mají stavět domy, protože tenhle je zrovna můj.

    A právě pro toto vždy beru diskuse o očkování jako obecné. Pokud polemizuji s někým o prospěšnosti očkování, myslím tím očkování jako takové. Nejde mi o konkrétní vakcínu v konkrétní dobu. Nejsem na odborném sympoziu, takže předpokládám, že můj oponent má znalosti stejně povrchní jako já. Možná se mýlím, ale pak nechápu, proč o svém názoru nepřesvědčuje raději své kolegy.

    Vlastně mi nahrává i paní Otterová sama, protože některé její dotazy v závěru článku, protože na některé jsem schopen odpovědět se svými pochybnými znalostmi věci i já. Ty ostatní mi naopak působí až příliš odborně.
    Jak můžu vřit statistikám, když...? To je přece taky statistika, ale provedená na malém vzorku, který ani nebyl správně vybrán. Nezohledňuje ty spousty lidí, které potkáváte, a nic takového se u nich neprojevilo. A tak trochu se vnucuje otázka: Jak víte, že to jsou následky očkování? Poznal to lékař? A proč to nenahlásil?
    Proč se neočkované děti nemohou...? Protože očkování není žádné ochranné kouzlo, které chrání člověka před strázněmi. Je to jen zvýšení odolnosti. Není účinné 100% u každého, ale postačuje k zabráněním epidemiím, a bez nich je riziko nakažení malé. Nicméně souhlasím, že mnoho těch bezpečnostních opatření jsou trestem za nabourávání tohoto valu, než jeho vysprávkou.

    A k úplnému závěru: Ty výzkumy potvrzující intelektuální nedostatečnost žen skutečně existovaly. Ale byly dalším výzkumem vyvráceny, a byly vysvětleny příčiny jejich chyb. Tohle je věda. Je mi smutno, když někdo přestává věřit odborníkům, protože co chvíli říkají něco jiného. To je právě důvod jim věřit, dokládá to, že to není banda dogmatiků, hýčkající si své bludy, ale lidé, kteří se skutečně snaží dobrat pravdy, a tedy jsou ji povětšinou stále blíže. S nějakým nátlakem to nemá co dělat, ten může být v politice, ne ve vědě.
    Tím nepopírám, že vědci jsou lidé, kteří mají i své charaktery, a nejednoho zlákaly peníze od nějaké zájmové instituca a lobby (vakcinační a antivakcinační nevyjímaje).
    TF
    Tomáš Fiala, odborný asistent VŠ
    March 20, 2015 v 16.22
    A kde je svoboda?
    Myslím si, že celá diskuse týkající se očkování má několik rovin.
    Souhlasím s názorem, že by měla trvale probíhat diskuse o prospěšnosti i rizicích očkování za účasti nejen lékařů, ale i dalších odborníků i laické veřejnosti.
    Samostatnou otázkou ovšem zůstává, jaké očkování mělo být povinné a zda vůbec nějaké. V řadě zemí (i ekonomicky vyspělých) tomu tak není. Neustále hovoříme o svobodě. A ke svobodě patří i možnost volby, možnost samostatného rozhodování, možnost dělat i to, co momentálně odborníci nedoporučují.
    A o tom, co je natolik společensky nebezpečné, že je nutno svobodu omezit, by měl rozhodovat výhradně parlament. Opět samozřejmě na základě podkladů pokud možno nezávislých odborníků.
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    March 21, 2015 v 15.40
    Věřit odborníkům? Proč ne. Tunel Blanka staví také odborníci.
    Pane Kolaříku,
    napsal jste: „Tuhle po mně chtěl jeden odpůrce očkování (a co to budu zapírat, bylo to tady na DR) abych mu vědecky a odborně dokázal prospěšnost jedné konkrétní vakcíny.“
    Z čeho prosím soudíte, že jsem odpůrce očkování? Domnívám se, že nejsem odpůrcem očkování.
    Vyzval jsem Vás, abyste se pokusil „nějak (třeba vědecky) zdůvodnit očkování dvouměsíčního dítěte proti hepatitidě B“. (http://denikreferendum.cz/clanek/19911-hystericke-matky-proti-vede)
    Slova „třeba vědecky“, uvedená v závorce, byla myšlena spíše ironicky, jako reakce na Vaše předchozí použití tohoto slova.

    Domnívám se, že neděláte dobře, pokud příliš věříte odborníkům. K tomu, abyste jim mohl věřit, musíte nejprve prozkoumat jejich osobnost (zejména na přítomnost samolibosti a „neomylnosti“) a také jejich mravní integritu. Tunel Blanka staví také odborníci.
    Napsal jste: „Je mi smutno, když někdo přestává věřit odborníkům, protože co chvíli říkají něco jiného. To je právě důvod jim věřit, dokládá to, že to není banda dogmatiků, hýčkající si své bludy, ale lidé, kteří se skutečně snaží dobrat pravdy, a tedy jsou ji povětšinou stále blíže.“
    Budete tedy stále věřit odborníkům, pokud v budoucnu nebudou jednoznačně podporovat všechna povinná očkování (např. tetanus, hepatitidu B) a jejich kumulaci v takto nízkém věku dítěte? Ale takoví odborníci jsou už dnes. Odborníci nejsou jednolitá masa s jedním názorem. Jak chcete věřit odborníkovi – pediatrovi, který Vás poučí o prospěšnosti vakcíny pro Vaše dítě a na závěr dodá, že kdyby řekl svůj osobní názor na tuto vakcínu, hrozí mu vysoká pokuta?
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    March 21, 2015 v 16.21
    Pane Ungere,
    napsal jste: „Pan doktor, pan farář, pan učitel, pan lékárník či starosta sedávali u jednoho stolu v hospodě a hráli Taroky v našich zemích, v zemích Rakouska-Uherska či přilehlých krajinách.“
    Z Rakouska k nám tedy „mráz pseudohumanistického liberalismu“ nevane, přesto však v Rakousku povinné očkování není. Že by tam měli problémy s šířením epidemií těch nemocí, proti kterým se u nás povinně očkují kojenci, to mi není známo. Proč třeba tetanus a hepatitidu B nenechat na pozdější dobu? Protože už je ta vakcína takto hotová?
    V roce 2010 bylo u nás zrušeno povinné plošné očkování kojenců proti tuberkulóze:
    „U novorozenců může očkování závažně poškodit zdraví. V minulých letech dokonce došlo k několika úmrtím,“ řekl Právu hlavní hygienik doktor Michael Vít. (http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/ockovaci-vyhlasku-juraskova-asi-stihne-podepsat-453013?category=z-domova)
    Je tehdejší hlavní hygienik Michael Vít militantní odpůrce očkování?
    VK
    Vojtěch Klusáček
    March 21, 2015 v 22.36
    A proč tetanus a hepatitidu B na pozdější dobu nechávat?
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    March 22, 2015 v 12.34
    Jeden stůl?
    Takže: autorka zaujatě a přesvědčivě varuje před tím, aby veřejné diskuse - n a p ř í k l a d o očkování - probíhaly ve formě dogmaticko-ideologických střetů, kde každá z obou stran už předem naprosto bezpečně ví, že ona a jenom ona má tu "svatou" pravdu, a že každý kdo tvrdí opak je buďto hlupák, omezenec, zaostalec, anebo rovnou ničema.

    A následná diskuse pod tímto textem upadá přesně právě do toho samého vzorce: neotřesitelní zastánci jednoho názoru se tu hlava nehlava bijí se svými odpůrci. Aniž by kdokoli projevil alespoň základní snahu po pochopení stanoviska protistrany.

    Takže, budiž: zůstaňme u daného tématu očkování. Předesílám, že osobně jsem jak zastáncem plošného očkování, tak i povinného očkování; a sám jsem se zrovna nedávno nechal přeočkovat proti pěti základním nemocem.

    Ale: to všechno ještě nemusí znamenat, že bych nemohl mít alespoň určité pochopení pro pocity, či obavy protistrany.

    Totiž, nedá se nic dělat, ale objektivně jsou tu dány určité problémy. Například, je skutečně bezpodmínečně nutno (všechna) očkování provádět už u sotva narozených nemluvňat? Jsou opravdu vyjasněné všechny otázky spojené s potenciálním nebezpečím očkování v jednotlivých případech? Atd.atd.

    Ale, jako hlavní se jeví jedna věc: že se to očkování provádí opravdu jakýmsi "úředním aktem"; že se rodičům prostě sdělí, stát rozhodl že bude provedeno očkování, a vy - rodiče - do toho nemáte co mluvit.

    Opakuji a zdůrazňuji ještě jednou: sám jsem přesvědčeným zastáncem očkování. Ale jde o to, jestli se s rodiči dětí ze stranu státu zachází s náležitým respektem vůči jejich postavení, jejich - přirozeným - obavám a pocitům; anebo jestli se z rodičů dělají jenom pasivní objekty státně-byrokratických rozhodnutí.

    To je, myslím, právě ten zásadní problém, který za tím vším stojí.
    TF
    Tomáš Fiala, odborný asistent VŠ
    March 22, 2015 v 13.59
    Názor prof. RNDr. Anny Strunecké, Dr.Sc.
    Přikládám odkaz na vyjádření prof. Strunecké k tématu očkování. Prof. Struneckou považuji za velmi důvěryhodnou odbornici. Je tam i odkaz na její aktuální e-knihu na dané téma

    http://www.svobodavockovani.cz/news/otazky-a-odpovedi-k-projednavane-novele-zakona-c-258-2000-sb-z-pohledu-biomediciny-nova-e-kniha-prof-rndr-anny-strunecke-drsc/

    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    March 22, 2015 v 18.7
    Proč tetanus a hepatitida B.
    Pane Klusáčku,
    odpovídám na Váš dotaz. Existuje důvodné podezření, že kumulace vakcín v takto nízkém věku dítěte (2 měsíce) zvyšuje riziko nežádoucích účinků, popř. trvalého postižení. V případě tetanu jsou argumenty o nutné proočkovanosti populace zcela zcestné, protože tetanus není nakažlivý a je tedy žádoucí, aby dítě bylo chráněno očkováním, až to bude potřebovat. Hepatitida B se přenáší kontaktem s krví a ostatními tělními tekutinami, nečastěji tedy při nechráněném pohlavním styku, při aplikaci drog infikovanou jehlou, při piercingu a tetování, používáním společných zubních kartáčků či holicích strojků ap. Ohrožení jsou lidé mezi patnácti a čtyřiadvaceti, zdravotníci, lidé často střídající sexuální partnery apod. Nikoliv tedy kojenci. V příbalové informaci vakciny je také uvedeno, že očkování nemusí vždy poskytnout stoprocentní ochranu. Zda ji skutečně poskytuje v době, kdy to člověk později potřebuje, lze s jistotou zjistit z krevních testů.
    + Další komentáře