Dokument Samoživy zobrazuje devět příběhů rodičů samoživitelů. Již základní anotace celovečerního dokumentu asi naznačí, že to budou příběhy plné strádání a nelehkých životních cest. Kromě zobrazování příběhů se však dokument snaží mluvit i o řešení — zavedení institutu náhradního výživného, které bude rodičům samoživitelům vyplácet stát a následně jej vymáhat od rodiče, který si svoji vyživovací povinnost neplní.

To je ale trnem v oku Stanislavu Dvořákovi, který dokument na portálu Novinky.cz recenzoval. Podle něj „český stát nevymůže nic“, a tudíž výsledkem bude, že „výživné zaplatí slušní pracující lidé, kterým se zvednou daně. A budou nedobrovolně živit cizí děti na úkor vlastních”.

Pominu-li zděšení nad tím, že tento komentář se objevil na portálu levicového deníku Právo, ještě horší je fakt, že zrovna zavedení institutu náhradních alimentů je pro někoho tak zásadní problém. Hrozba odčerpání prostředků ze státního rozpočtu je skutečně zanedbatelná ve srovnání s mnohými jinými případy plýtvání veřejných peněz (např. tunel Blanka nebo kauzy jako Opencard nebo S-karta).

Náhradní výživné přitom není žádná novinka. Nemusíme se ani ohlížet daleko, na Slovensku jej zavedla Ficova vláda ještě v roce 2008. Podle něho má rodič samoživitel, kterému partner nevyplácí stanovené výživné, nárok na vyplacení náhradního výživného ve výši stanovené soudem, nejvíce však 1,2 násobku životního minima (přibližně 237 eur).

Jedná se o důležité, ale v konečném důsledku pořád zanedbatelné, opatření jak pomoci rodičům samoživitelům. Je to spíš vyjádření solidarity společnosti s rodiči, kteří jsou na výchovu a hmotné zaopatření svých dětí sami. Příspěvek jim nepomůže najít si práci ani nahradit dětem druhého rodiče. A jen částečně jim pomůže důstojněji žít.

Autor recenze navíc tyto lidi obviňuje z jakési nedostatečné přípravy na rodičovství otázkami typu „Proč jste si před založením rodiny neudělali úspory? Proč vám nepomáhají příbuzní? Proč nemáte vyšší kvalifikaci, vyšší plat?“. Je to arogantní a nelidské klást rodičům takové otázky. Místo toho bychom se měli ptát, proč žádná z vlád v zemi, kde žije téměř dvacet procent dětí jenom s jedním rodičem, ještě nezavedla institut náhradního výživného?