V souvislosti s návrhem na zavedení zálohovaného výživného, které by v případě neplatičů uhradil stát a následně jej vymáhal po neplatícím rodiči, se na internetu rozběhla vášnivá diskuze na toto téma.

Na jedné straně je jako obvykle tábor příznivců, na druhé tábor odpůrců. Mnoho diskutujících argumentuje slovy, že stát nemůže hradit výživné za neplatiče, protože by časem musel hradit jakékoliv dluhy za jakéhokoliv občana, další část tvrdí, že početí dítěte je soukromou záležitostí páru a stát by se do něj neměl vměšovat.

Obě námitky se samozřejmě dají vyvrátit. U první můžeme suše poznamenat, že se jedná o logický klam zvaný šikmá plocha, který spočívá v tom, že na základě nějaké skutečnosti budeme očekávat jinou, u které není nijak potvrzené, že by měla nastat v důsledku té první. Zálohované výživné nijak nepředpokládá, že stát začne svým občanům hradit jejich dluhy.

Druhým, možná důležitějším, protiargumentem je ale to, že se soustředíme v diskuzi na úplně špatné věci. Nejde o to, zda-li byli rodiče zodpovědní, když si pořídili potomky s partnery, kteří od nich utekli a dnes neplatí výživné. Jde o to, že tu máme nedospělé částečně nezaopatřené občany, kteří potřebují finanční pomoc, jinak se neoblečou, nenají a ani nedopraví do školy.

Dítě není věc, kterou lze v případě znelíbení někomu darovat nebo dokonce prodat, dokonce se ani nedá vyhodit do koše. Respektive dá, ale v takovém případě to má nedozírné následky. Dospělí lidé nechť si ve vztazích dělají, co chtějí, do toho jim stát nemá co mluvit. Nicméně, pokud jde o děti zrozené v těchto vztazích, musíme vzít v potaz, že dítě není majetkem rodičů, nýbrž člověk, byť samozřejmě nesvéprávný.

Zálohované výživné tu má být proto, aby právě zajistilo potřeby dětí, pokud jeden z rodičů přestane plnit své rodičovské povinnosti. Není tady od toho, aby ulehčilo život těm rodičům, kteří neplní své povinnosti, zároveň tu ale také není proto, aby zajistilo příjem rodičům, kteří mají dítě v péči. Jak jinak je možné zajistit, aby děti z neúplných rodin měly stejné šance jako ty z úplných, jestliže nebudou mít možnost si naplnit své potřeby stejným způsobem?

Z diskuzí je někdy bohužel smutně vidět, jak málo považujeme děti za součást společnosti. Starání se o dítě je podle některých především záležitostí rodičů, ale když se něco pokazí, tak je to především smůla pro rodiče, nikoliv ohrožení toho, kdo je obětí rodičovské nezodpovědnosti.

Málokdy je přání dítěte bráno v potaz během rozvodového řízení. Psychické ponižování není zákonodárně upraveno, tudíž ani není možné za něj rodiče potrestat. Spousta dětí se v případě rodinných problémů nemá kam obrátit se žádostí o účinnou pomoc.

Přesně z tohoto důvodu je podpora zálohovaného výživného více než žádoucí — není to sice recept na řešení všech problémů dětí a mládeže, zároveň je to ale krůček k tomu, aby všechny děti v České republice mohly prožít plnohodnotný život bez ohledu na svoji rodinnou situaci.