Skutečně nejpitomější přílohy novin jsou ty relaxační a lifestylové. V Lidových novinách, které jsem si koupila do vlaku, jsem se dočetla, jak si mám udělat v létě úplně normální salát a ozdobit si ho jedlými květy. To jsme dělaly jako holčičky, zdobily jsme jídlo sedmikráskami a pampeliškami, tady jsem se dočetla, že jedlá květina je i afrikán, což mi pomohlo pochopit, proč nám ho poslední léta na zahradě vždycky sežerou šneci. Doposud jsem se domnívala, že je to pouze mexická pohřební kytka, což jsem se zase dozvěděla jednou na výstavě v Náprstkově muzeu.

Tohle píšu, zatím co se mi přes rameno dívá vnuk Viktor. A to mě přivádí k tématu, které je na první straně přílohy Relax pod názvem Ve jménu otce. Jde o střídavou péči o děti z rozvedených manželství.

Článek Philippa Ribotona, spolupracovníka redakce, je povrchní, jak také v příloze Relax jinak. Píše o tom, jak jsou otcové českými soudy ve svých nárocích poškozováni a dokládá to třemi nepřesvědčivými případy, v nichž ani jednou není uvedeno, proč a z čí iniciativy k rozvodu došlo, jaká byla dosavadní péče otců o děti a matky ostatně v těch příbězích nemají žádný hlas. Zato se tam člověk dozví, že 92 procent soudců jsou ženy a většina právníků na rodinné právo jsou také ženy.

Není to divné? A je to vůbec pravda? Skutečně je 92 procent všech soudců ženského pohlaví? A jak to, že se v různých korupčních aférách a cinknutých rozsudcích vyskytují samá mužská jména? A většina dětských psychologů jsou podle toho článku také ženy — opravdu?

Já, musím říci, jsem se naopak ve svém životě setkala v uvedených profesích bez výjimky jenom s muži. Že by se ženská solidarita, která se bohužel tak málo projevuje v každodenní realitě (nehledě na politické zastoupení), projevovala v podobě jakési pomsty vůči mužům zrovna a právě v kauzách, kdy jde o právo starat se o vlastní děti?

Situace rodičů při rozvodu (nebo rozchodu, protože mnoho rodičů dnes není sezdaných) nebývá úplně rovnoprávná.