Jak jsem se rozhodla být novinářkou, příběh jedné fotografie
Saša UhlováSaše Uhlové včera dopoledne telefonoval přednosta gynekologicko-porodnické kliniky prof. MUDr. Michael Halaška, DrSc. kvůli fotografii staré sedm a půl roku z porodnice na Bulovce. Na sociální síti Facebook se pod ní totiž strhla diskuze.
Včera dopoledne, když jsem cosi pokojně kutila v domácnosti, telefonoval mi přednosta gynekologicko-porodnické kliniky prof. MUDr. Michael Halaška, DrSc. Doufám pevně, že jsem jméno slyšela správně, byla jsem totiž mírně v šoku. Pro jistotu o něm budu psát jako přednostovi, kdybych se náhodou spletla. Volal mi proto, že se na sociální síti Facebook strhla diskuze pod fotografií, kterou pořídil můj muž před sedmi a půl lety v porodnici na Bulovce. Na fotografii dřepím na míse na vysoké úzké posteli, jaké mívají na porodních sálech, a usmívám se.
Usmívám se trochu zoufale, protože jsem dostala těžký úkol, a to, abych se v této nedůstojné pozici vyčůrala. Prosila jsem tehdy, aby mě pustili do sprchy, nebo na záchod, nebo aspoň na zem z toho lůžka, ale nedovolili mi to. A tak jsem úkol nesplnila.
Chtěli mě vycévkovat, což jsem odmítla, protože jsem věděla, že až budu někde o samotě, tak to určitě zvládnu. Hněvali se proto na mě a zapsali mou neposlušnost do karty. Tolik k epizodě s čůráním ve výšinách.
×
Diskuse
jistě není něčím v žurnalistice neobvyklým. Když jsem viděl některé reportáže nejen na TV NOVA a vidím lékaře, jak nechtějí "nic komentovat" a jsou v relacích ukazovány jen zavírající dvěře ordinací před kamerami, mám potřebu se jich zastat. Lékaře totiž medializace vhání do nerovného postavení.
Pokud paní Uhlová přijala označení "novinářka" jako své osobní rozhodnutí novinářkou se stát (nebo se jen tak označit či to je myšleno ironicky?), má oproti panu přednostovi jednu velkou výhodu. Může zveřejňovat o své zkušenosti jakékoli informace, zatímco pan přednosta, lékaři a všichni zdravotníci jsou vázáni povinnou mlčenlivostí. To bývá v médiích pro všechny zdravotníky handicapující, aniž by si to veřejnost uvědomila.
Nemůžu ani hodnotit např., jaké "horší věci" se děly synovi paní Uhlové nebo autorce samotné. Nejsem odborník v neonatologii ani to nemohu prakticky posoudit.
Jen uvažuji, jaký je smysl tohoto článku. Subjektivně si postěžovat na pana přednostu, na přístup lékařů v porodnici v Praze na Bulovce, na zdejší porodnictví obecně?
Někdy se totiž setkávám obecně k negativně zaujatému přístupu pacientů k lékařům. Snad to není tento případ. Ale vždy mě to mrzí, protože z negativního očekávání a ostražitosti a priori pacienta (klienta) od přístupu lékaře mnohem obtížněji vzniká pozitivní terapeutický vztah a tzv. "compliance".
Pokud paní Uhlová přijala označení "novinářka" jako své osobní rozhodnutí novinářkou se stát (nebo se jen tak označit či to je myšleno ironicky?), má oproti panu přednostovi jednu velkou výhodu. Může zveřejňovat o své zkušenosti jakékoli informace, zatímco pan přednosta, lékaři a všichni zdravotníci jsou vázáni povinnou mlčenlivostí. To bývá v médiích pro všechny zdravotníky handicapující, aniž by si to veřejnost uvědomila.
Nemůžu ani hodnotit např., jaké "horší věci" se děly synovi paní Uhlové nebo autorce samotné. Nejsem odborník v neonatologii ani to nemohu prakticky posoudit.
Jen uvažuji, jaký je smysl tohoto článku. Subjektivně si postěžovat na pana přednostu, na přístup lékařů v porodnici v Praze na Bulovce, na zdejší porodnictví obecně?
Někdy se totiž setkávám obecně k negativně zaujatému přístupu pacientů k lékařům. Snad to není tento případ. Ale vždy mě to mrzí, protože z negativního očekávání a ostražitosti a priori pacienta (klienta) od přístupu lékaře mnohem obtížněji vzniká pozitivní terapeutický vztah a tzv. "compliance".
Dobrý den, pane Ungre,
často píšu osobně laděné sloupky, které však mají společenský přesah. Diskuze o českém porodnictví je velice obtížná, protože porodníci s laickou veřejností diskutovat nechtějí. Jako dobrá ukázka jednostranné snahy o komunikaci může sloužit třeba toto video http://video.aktualne.cz/dvtv/soukrome-porodni-asistentky-na-sale-calda/r~0aa61ae4ed9b11e3bbbd002590604f2e/, ve kterém gynekolog Pavel Calda odmítá diskutovat s právničkou Adélou Hořejší, protože není lékařka.
Nechce-li druhá strana vést dialog, nezbývá moc možností. Jednou z nich je poukazovat na podmínky v porodnicích veřejně a snažit se je změnit společenským tlakem, další pak bránit se soudní cestou. Tu druhou možnost považuju za krajní a to proto, že nechci, aby porodníci pracovali se strachem ze soudu. To totiž není pro jejich práci dobré.
Nemusíte být lékař, abyste chápal, že když ženě, která už opravdu rodí, není umožněno rodit, tak je to nebezpečné. Se stejným (znevažujícím) přístupem jsem se setkala při prvním porodu v Podolí na příjmu a když jsem se před třetím porodem snažila předem domluvit u Apolináře, jak to udělat, aby se předešlo podobnému problému (očekávala jsem velice rychlý porod) byla jsem vykázána do patřičných mezí. Nakonec jsem porodila doma zřejmě i proto, že jsem se podvědomě bála, že by při obdobném přístupu nemuselo mé dítě porod přežít.
V porodnicích běžně rodícím matkám, které už opravdu rodí, říkají: To jste nevěděla, že porod bolí? Máte dost času, apod... A to ještě před tím, než ženu prohlédnou. Je to arogantní přístup bez ohledu na to, v jaké fázi porodu žena je.
A abyste si nemyslel, že jsem předem naladěná negativně, mám i dobré zkušenosti, a to ze všech tří porodnic, které znám. Všude se najdou lidé, kteří dokáží být k rodičkám empatičtí. Jenže problém je v systému, který je třeba změnit a proto ho kritizuju na základě vlastních zkušeností.
často píšu osobně laděné sloupky, které však mají společenský přesah. Diskuze o českém porodnictví je velice obtížná, protože porodníci s laickou veřejností diskutovat nechtějí. Jako dobrá ukázka jednostranné snahy o komunikaci může sloužit třeba toto video http://video.aktualne.cz/dvtv/soukrome-porodni-asistentky-na-sale-calda/r~0aa61ae4ed9b11e3bbbd002590604f2e/, ve kterém gynekolog Pavel Calda odmítá diskutovat s právničkou Adélou Hořejší, protože není lékařka.
Nechce-li druhá strana vést dialog, nezbývá moc možností. Jednou z nich je poukazovat na podmínky v porodnicích veřejně a snažit se je změnit společenským tlakem, další pak bránit se soudní cestou. Tu druhou možnost považuju za krajní a to proto, že nechci, aby porodníci pracovali se strachem ze soudu. To totiž není pro jejich práci dobré.
Nemusíte být lékař, abyste chápal, že když ženě, která už opravdu rodí, není umožněno rodit, tak je to nebezpečné. Se stejným (znevažujícím) přístupem jsem se setkala při prvním porodu v Podolí na příjmu a když jsem se před třetím porodem snažila předem domluvit u Apolináře, jak to udělat, aby se předešlo podobnému problému (očekávala jsem velice rychlý porod) byla jsem vykázána do patřičných mezí. Nakonec jsem porodila doma zřejmě i proto, že jsem se podvědomě bála, že by při obdobném přístupu nemuselo mé dítě porod přežít.
V porodnicích běžně rodícím matkám, které už opravdu rodí, říkají: To jste nevěděla, že porod bolí? Máte dost času, apod... A to ještě před tím, než ženu prohlédnou. Je to arogantní přístup bez ohledu na to, v jaké fázi porodu žena je.
A abyste si nemyslel, že jsem předem naladěná negativně, mám i dobré zkušenosti, a to ze všech tří porodnic, které znám. Všude se najdou lidé, kteří dokáží být k rodičkám empatičtí. Jenže problém je v systému, který je třeba změnit a proto ho kritizuju na základě vlastních zkušeností.
nevím, v jakém stavu je diskuse s gynekology a porodníky, kdo ji vlastně iniciuje a kdo má zastupovat práva matek, kdo má v ní zastupovat práva dětí nebo i jejich otců. Má to být právnička hájící jen zájmy soukromých porodních asistentek. To mi nepřijde prosociální ani trochu. Je velmi obtížné stanovit hranice v tom, o čem všem odborném se má (je potřeba v zájmu dětí, většina rodiček cítí potřebu) diskutovat a co je v plně kompetencí lékařů a zdravotníků "lege artis".
Mám osobní zkušenost u porodu dcery císařským řezem u prof. Roztočila a profesionálním týmem v jihlavské porodnici, kterou mohu doporučit. Císařský řez byl zcela indikovaný (vysoká porodní váha), byl jen v částečné narkóze a pár minut po porodu byla moje dcera s mojí ženou k plné spokojenosti všech. Prof. Roztočil nás tehdy poučil - postupujeme dle nejnovějších trendů, aby dítě bylo s matkou co nejdříve po porodu celou dobu, protože "sama příroda ví nejlíp, jak si to zařídit". Evidentně měl na mysli to, čemu v psychologii říkáme intuitivní rodičovství.
Je pravda, že právník nebo psycholog může mít jen kusé informace o tom, jak probíhá porod a co se vše při něm může stát dítěti nebo rodičce. Z diskuse mezi gynekologem Pavlem Caldou a právničkou Adélou Hořejší mám takový pocit, že pan gynekolog si velmi silně brání svou odbornou pozici a jeho projev vyznívá arogantně. Všichni lékaři nediskutují stejným stylem, ale jistou urputnost za jejich odborné znalosti i velkou zodpovědnost chápu. Ta totiž vyplývá z nejistoty, co vše se může jejich pacientům stát. Má také pravdu v tom, že je to otázka také politická (nejen lékařská a lidskoprávní), to znamená jaké porodnictví a zdravotnictví chceme mít. Hájené stanovisko paní Hořejší ohledně zcela neomezeného "subjektivního práva rodičky na svobodu volby místa a způsobu porodu" mi přijde poměrně hodně radikální a mohlo by vést k extrémům. Dle stejného principu bychom mohli zrušit veškeré vzdělávací nebo zdravotní standardy a nechat vše na svobodné volbě lidí, což se mi zdá poněkud utopistické.
Mám osobní zkušenost u porodu dcery císařským řezem u prof. Roztočila a profesionálním týmem v jihlavské porodnici, kterou mohu doporučit. Císařský řez byl zcela indikovaný (vysoká porodní váha), byl jen v částečné narkóze a pár minut po porodu byla moje dcera s mojí ženou k plné spokojenosti všech. Prof. Roztočil nás tehdy poučil - postupujeme dle nejnovějších trendů, aby dítě bylo s matkou co nejdříve po porodu celou dobu, protože "sama příroda ví nejlíp, jak si to zařídit". Evidentně měl na mysli to, čemu v psychologii říkáme intuitivní rodičovství.
Je pravda, že právník nebo psycholog může mít jen kusé informace o tom, jak probíhá porod a co se vše při něm může stát dítěti nebo rodičce. Z diskuse mezi gynekologem Pavlem Caldou a právničkou Adélou Hořejší mám takový pocit, že pan gynekolog si velmi silně brání svou odbornou pozici a jeho projev vyznívá arogantně. Všichni lékaři nediskutují stejným stylem, ale jistou urputnost za jejich odborné znalosti i velkou zodpovědnost chápu. Ta totiž vyplývá z nejistoty, co vše se může jejich pacientům stát. Má také pravdu v tom, že je to otázka také politická (nejen lékařská a lidskoprávní), to znamená jaké porodnictví a zdravotnictví chceme mít. Hájené stanovisko paní Hořejší ohledně zcela neomezeného "subjektivního práva rodičky na svobodu volby místa a způsobu porodu" mi přijde poměrně hodně radikální a mohlo by vést k extrémům. Dle stejného principu bychom mohli zrušit veškeré vzdělávací nebo zdravotní standardy a nechat vše na svobodné volbě lidí, což se mi zdá poněkud utopistické.
Zdá se ale, že pan profesor Halaška diskutovat s paní Uhlovou chtěl. K velkému sblížení názorů sice nedošlo, ale dialog to byl. Dokonce dialog, kde nebylo nerovné postavení žádné ze dvou stran. Pan Unger má pravdu, že při medializaci konkrétního případu jsou lékaře v nevýhodě, protože jsou vázáni mlčenlivostí. V nemocnici či porodnici jsou zase z očividných důvodů v převaze lékaři, kteří jsou na domácí půdě, nic je nebolí a ničeho se nebojí.