Z příjemného poslechu Radiožurnálu poslední prázdninový týden mě vytrhla šokující zpráva, kterou do éteru veřejnoprávní stanice vyslala: za nákup školních pomůcek prvňáků prý rodiče zaplatí osm tisíc čtyři sta korun. S hrůzou jsem poslouchala dál a uvažovala, co se letos změnilo, že je to tolik?

Postihla Českou republiku během těch pár dní, co jsem byla s rodinou na dovolené, inflace? Nebo snad mezitím zavedli školné i na základních školách?

Letos jsme jednoho prvňáčka sice vypravovali, ale tou dobou už jsme většinu potřeb měli nakoupenou. A i když jsem se u toho zase rozčilovala, jak je to drahé, k osmi tisícům se výdaje neblížily ani vzdáleně.

Když jsem si zprávu vyslechla celou, vystřídalo můj úžas rozčílení. Celá zpráva byla založená na analýze společnosti Home Credit, která poskytuje spotřebitelské úvěry. Později jsem si na internetu dohledala, že zprávu takto nekriticky nepřevzal jen Český rozhlas.

Největší položkou ve zveřejněné analýze byl mobilní telefon. Zpráva upletená z výstupů nebankovní společnosti tak sugerovala, že prvňák mobilní telefon potřebuje. To je obzvlášť komické ve společnosti, kde se děti v prvních, ale i v druhých a třetích třídách jen velice zřídka pohybují po městě samostatně.

Kromě toho se posluchači dostalo jen tak mimochodem reklamy na společnost, která mu na takovýto nehorázný výdaj velice ráda půjčí. A bude splácet hodně dlouho, když se mu nepodaří všechny splátky uhradit včas. To by mu pak vyšel ten nástup do školy opravdu draze.

Nevěřím tomu, že by si šíření své analýzy Home Credit zaplatil jako skrytou reklamu, ale působí to tak. Jak je možné, že i Český rozhlas přebere nekriticky takové informace? Čekala bych spíš, že se něco dozvím o tom, jak se žije lidem, kteří si u nebankovních společností půjčují. Že rozhlas přinese analýzu, která rozebere různé společnosti a poskytovatele úvěrů. To přijde asi někdy příště. Možná už příští školní rok.