To rozhodnutí soudu preferovat střídavou péči je založené na zcela logické a pozitivní myšlence, dítěti respektive dětem z původního manželství zachovat oba rodiče. Takže, myšlenka zcela pochopitelná a chvályhodná.

Jenže, shodou okolností jsem zrovna teď četl vyprávění jedné mladé (německé) ženy, která jako dítě právě tento stav sama zažila - v dvoutýdenním rytmu pendlovala mezi otcem a matkou. Její pocity ve zpětném pohledu na tento stav byly v podstatě tyto: "Nakonec jsem nebyla doma nikde. Pořád jsem jenom žila víceméně na sbalených kufrech."

A právě tohle je to největší riziko takové střídavé péče: že namísto aby dítěti byly uchovány oba rodiče, ve skutečnosti je ztratí oba. Ani k jednomu z obou rodičů si nevypěstuje skutečně citový vztah, protože u každého z nich je v podstatě jenom "na návštěvě". Nemá skutečný domov, ani tady ani tam.

Nic proti střídavé výchově, pokud je opravdu založena na konsensu všech(!) zúčastněných osob - tedy jak rodičů, tak i dítěte.

Jenže, tento soudní nález Ústavního soudu se vztahuje logicky právě na ty případy, kdy takovýto konsens (mezi rodiči) n e n í d á n. Kde je tedy nutno vycházet z toho, že dítě každým rodičem bude odesíláno k tomu druhému s tím, že je posíláno k "nepříteli". Že se to dítě stane objektem - a obětí - přetrvávajícího napětí mezi oběma bývalými partnery.

Souhlasit je možno s jedním: v takovýchto případech neexistuje žádné dobré řešení; a je možno se pokoušet jenom o to nejméně špatné. Podle mého názoru je absolutní prioritou právě to, aby dítě někde mělo místo, které může pociťovat za svůj vlastní domov, kde má středobod svého žití, ke kterému se může bezvýhradně citově upnout. Zachování - pokud možno napětí prostého - kontaktu k oběma rodičům je bezpochyby velice žádoucí; ale podle mého názoru nakonec přece jenom sekundární.

myslíte si, že děti z rozvedených manželství, které byly v péči jednoho rodiče si na své dětství nestěžují? Ujištuji Vás, že si stěžují, často velmi trpce a i po desetiletích. Pro pořádek dodávám, že si stěžují i děti z rodin, kde se rodiče nerozvedli, ale byli v stálých konfliktech.

Já ještě pamatuji dobu, kdy se za docela dobré řešení považovalo, když jeden z rodičů (tedy v praxi skoro vždy otec) z života dítěte zcela vymizí, protože je pro děti přehledná situace a vztah k tomu druhému rodiči není narušován konfliktem loayalit. Ta doba se nevrátí. Ale otec chybí i lidem, kteří si ho vůbec nepamatují. "Co jsme nikdy neměli, ale přesto ztratili", to je báseň od Theodora Storma a může to být strašně silná emoce.

Myslím si, že je lepší hledat dobré příklady než špatné. Nalézám je spíše tam, kde se rodiče přes vzájemné konflikty ve své rodičovské roli podporovali. Dost často rodiče nalézají tvořivě podobu i třeba neobvyklé formy soužití, která vyplynula z jejich zkušenosti a spolupráce. Ti bojující rodiče zapomínají na to, že vychovávat dítě sám může být opravdu těžké, přicházejí krize, mít někoho, na koho se mohu spolehnout, že mu na dítěti záleží, je důležité. Já potkávám i spoustu rozvedených matek (a občas nějakého otce), které by si přály, aby se druhý rodič dítěti více věnoval.

Myslím si, že jsme si nechali vnutit velmi jednostranný pohled na péči o děti, jejichž rodiče nežijí spolu. Jakoby šlo jen o to, kdo vyhraje a má větší podíl na výchově dítěte. Takto to není, rodičovství není hra s nulovým součtem - můžu mit jen to, o co druhý přijde. Ten dojem vzniká z toho, že se ti rozhádaní a soudící se rodiče nejvíc ozývají.

Rozumím tomu, že střídavá péče je v určitých situacích nejvhodnější řešení. Mám ovšem podezření, že jde o řešení, které je podmíněno schopností a ochotou rodičů spolu mluvit a dohodnout se na určitých společných představách o výchově dítěte.
Jestliže soud rozhodne o střídavé péči proti nesouhlasu jednoho rodičů -- a o tuto, tuším, u ústavního soudu šlo --, pak není pravděpodobnost naplnění takové podmínky příliš vysoká. A nebude pak rozhodnutí soudu jen katalyzátor dopadů permanentní neshody rodičů na dítě? Čili s použitím Vašich slov, nejde v tomto případě o instituci, která se bude týkat právě problémů těch "rozhádaných a soudících se rodičů"?