Na základě osobní zkušenosti s úspěšnou iniciativou rodičů, která umožnila zahrnutí názoru rodičů do diskuse o plánovaném plošném standardizovaném testování dětí ve školách, viz článek v Deníku Referendum, vím, jak důležitý je „hlas rodiče“. Ve světě již velmi kritizovaný druh testování nakonec v České republice nebyl zaveden. Další mojí důležitou zkušeností je zastupování rodičů ve školské radě základní školy, kde vidím velký prostor pro hlas rodičů prostřednictvím tohoto demokratického nástroje.

Jestliže chceme žít v demokratické společnosti, musí každý z nás pečovat o společné soužití nás všech „demokratů“. Nezbývá než otevřeně komunikovat a angažovat se pro demokratické hodnoty. Nestačí jen iniciovat petice proti něčemu, nechat se nominovat do současných, často spíše formálních struktur, nezbytné je také prokopávat nové cesty k demokracii, dialogu, sdíleným hodnotám.

Jednou z cest je vytvářet platformy pro pozitivní vyjádření úcty ke klíčovým hodnotám, jako je třeba „rodičovství“. Rodiče jsou často těmi hlavními, kteří přenášejí kulturu a hodnoty na další generace. S nadsázkou lze říci, že hlavně rodiče a jejich obyčejné, přirozené rodičovství udržuje základní hodnoty, na kterých stojí náš svět.

Z psychologického hlediska bez rodičovské lásky (nebo lásky blízkého člověka, který vezme roli rodiče na sebe) se jen těžko stává takové dítě dospělým, který vůbec chápe nějaké hodnoty. To, co může škola doplnit k osobnosti dítěte, je často zlomek toho, co přináší dítěti „obyčejně dobrý rodič“.