Když se na serveru Romea.cz objevila minulý týden zpráva, že ústecké ubytovně odpojily Severočeské vodovody a kanalizace dodávky vody, protože její majitel jim neplatil, objevil se pod ní diskuzní příspěvek. Autorka nechápe, proč tam pořád ještě někdo bydlí, když tam jsou problémy už delší dobu. Bytů k nájmu je prý dost.

Podmínky v předlické ubytovně s příslovečnou přezdívkou Prasečák jsou skutečně strašné a nejen tam. Podobných ubytoven a míst, kde nikdo nechce žít, přesto jsou plné, je v České republice celá řada. Po stěnách tam lezou štěnice, nic tam nefunguje, majitelé jen vybírají vysoké nájemné a do objektů neinvestují. Situace v Prasečáku se mezitím změnila, už chybí i vchodové dveře a hrozí odpojení elektřiny. Lidé pomalu odcházejí, ale je pro ně obtížné nalézt jiné bydlení. 

Otázka, proč neodejdou, když je nájemních bytů dost, míří k samému jádru problému.

Diskriminace?

Během deseti posledních let jsme s manželem sháněli nové bydlení několikrát. S jedním dítětem, se dvěma a s třemi. Nešlo si nevšimnout, že u mnoha inzerátů je už předem napsané, že rodiny s dětmi nejsou vítané. A že i tam, kde nic napsané není, jsou pravidla nepsaná. Podmínky k přijetí byly někdy opravdu překvapující, v paměti mi utkvěla věta v nabídce pod bytem, který se mi líbil a nebyl přehnaně drahý: „Zvířata ano, děti a cizinci ne.“ Žádný český Rom by při přečtení inzerátu nepochyboval, že cizincem je míněn i on.