Na Andreje Babiše již za dobu jeho působení vyplavaly mnohé kauzy, ani to však jeho voličskou podporu nijak neohrozilo. Značnou část voličů totiž vznesená obvinění vůbec nepobuřují. Tradiční politické strany se až přespříliš soustředily na kritiku Andreje Babiše namísto vlastní politické agendy. Výboje proti Babišovi jsou přitom zjevně kontraproduktivní, jak ukazuje následující shrnutí.

• Andrej Babiš zneužívá evropské dotace. Firmy navázané na Andreje Babiše skutečně čerpají enormní částky z takzvaných eurofondů. Ovšem kauza Čapí hnízdo ukázala, že možné podvodné čerpání prostředků z Evropské unie v očích mnoha lidí není zásadní problém. Hlavně, že to není ze státního rozpočtu. Česká republika beztak neumí evropské peníze čerpat, tak proč by nám měly vadit dotace pro Agrofert? Mnoho obyvatel chápe evropské dotace jako nějaký extra bonus, nikoliv jako nedílnou součást naší regionální, zemědělské a environmentální politiky.
• Andrej Babiš podvádí, provádí nekalé obchody a obchází daňové povinnosti. Na druhou stranu Babiš dává lidem práci a vytváří obrovský obrat, to za ty daňové úlevy přece stojí. Musíme si uvědomit, že nezaměstnanost byla donedávna jedním z nejpalčivějších problémů naší společnosti, takže tento argument lze považovat za relevantní.
• Agrofert vyrábí nezdravé potraviny. Tvrzení, že produkty firem z holdingu Agrofert nepatří mezi nejkvalitnější, je bez pochyby pravdivé. Na druhou stranu představují pro spoustu spotřebitelů garancí jisté hodnoty za nízkou cenu, oproti levnému dovozu a neznámým značkám. Proč by tedy měly vadit jeho pochybné podnikatelské praktiky, když vytváří základní standard levné české kvality potravin?
• Babišův Agrofert drancuje českou krajinu. Podnikání Andreje Babiše nemá nic společného s udržitelností nebo péčí o krajinu. Naopak, cílem holdingu je získání co největšího cashflow v co nejkratším čase a následné převzetí konkurence. Stejně tak neudržitelné nakládání s půdou není pro většinu nijak problematické. Zemědělství je pro většinu obyvatel tématem na okraji zájmu. Násilná kolektivizace následovaná restitucemi a privatizací způsobila, že naprostá většina subjektů podnikajících v zemědělství hospodaří na pronajaté půdě a o udržitelné zásobování kvalitními potravinami zde jde jen naprosté menšině.
• Babiš obchází zákony a další předpisy. Obcházení předpisů není problematické, horší jsou zkorumpované politické strany. Naopak obcházení předpisů je vnímáno jako něco ryze českého, přímo švejkovsky geniálního. Ne nadarmo lidé obdivují recepty Ládi Hrušky. Ne snad proto, že by byla jídla podle nich uvařená lepší než poctivá příprava pokrmů. Nabízejí však možnost obejít nějaké ustálené pravidlo či předpis.
• Andrej Babiš byl trestně stíhaná osoba. Ani obvinění Andreje Babiše pro mnoho lidí není problém, již v minulosti tu byla obviněna celá řada vrcholných politiků. V případě otloukánka české politické scény je přece zjevné, že v tom hrají roli i politické zájmy. Proč věřit orgánům činným v trestním řízení, když jejich práci bez mrknutí oka zpochybňují politici napříč politickým spektrem, a navíc se ČR potýkala s kauzami ve státních zastupitelstvích, v NKÚ a do slovníků se již navždy vepsalo spojení „justiční mafie“?
• Babiš byl „estébák“. Zda Andrej Babiš spolupracoval se Státní bezpečností nebo ne, vlastně vůbec není podstatné. Primitivní antikomunismus byl více než 20 let nástrojem politického očerňování zejména ČSSD, i přestože minulost sociální demokracie je veskrze antikomunistická. Hloupé nálepkování slovem „komunistické“ zdiskreditovalo celý antikomunismus v českých zemích a ten v dnešní době žádné politické straně signifikantní počet hlasů přinést nemůže. Je to ohraná písnička, a tak nemůže uškodit ani Andreji Babišovi.
• Andej Babiš je ve střetu zájmů. Toto tvrzení je bezpochyby pravdivé, ale jak pro běžného voliče střet zájmů srozumitelně definovat? V široké definici se ve střetu zájmů pravidelně ocitá každý z nás. Pokud bych byl přesvědčený stoupenec Andreje Babiše, nebude mi vadit Babišovo vlastnictví médií či jeho podnikatelské zájmy. Pokud někomu fandím, budu jeho konkurenční výhody vnímat pozitivně, nikoliv problematicky.
• Andrej Babiš nemá skutečný program. Celá řada voličů se odmítá zabývat politikou. Něco jako ideologie nebo ekonomické teorie jsou pro ně spíše neuchopitelné zlo. V devadesátých letech se stalo módou být nestranný nebo apolitický. K tomuto dogmatu výrazným způsobem přispíval i Václav Havel. Zároveň zde panuje mýtus o jedné jediné správné a nevyhnutelné cestě a správných rozhodnutích bez ohledu na to, zda jsou levicová, nebo pravicová. Přestože je tato teze ve své podstatě nesmyslná, mnoha voličům je „apolitická“ sebeprezentace nejbližší. Výsledky voleb prokázaly, že pro značnou část voličů je v současné době myšlenka manažerského řízení státu jako firmy velmi atraktivní.
• Andrej Babiš je ohrožením pro demokracii. I tato teze musí na spoustu voličů působit naprosto nesrozumitelně. Proč by měl být ohrožením demokracie někdo, kdo zvítězil v demokratických volbách a kdo často velmi trefně a  srozumitelně komentuje nešvary naší demokracie?

Boj na argumentačním poli

Ukazuje se, že by bývalo mohlo být účinnější s Andrejem Babišem bojovat na poli politickém a argumentačním, než se ho jen snažit očernit vyzdvihováním jeho charakteristických vlastností a manažerských strategií, které v případě Babišova podnikání zjevně velmi dobře fungují.

↗

Mnoha voličům je 

Je třeba, aby komunisté byli více komunističtí. Od KSČM bych neočekával národovecké paroly, ale spíše jistou míru rovnostářského přístupu, milionářskou daň, prosazování daňové progrese, zásadní zvýšení dědických a majetkových daní a podporu sociálně ohrožených.

Sociální demokraté by zajisté mohli být více sociálně demokratičtí. Nestrašit v šesté nejvíce bezpečné zemi světa hypotetickými bezpečnostními riziky a podporovat ozbrojování obyvatelstva, ale zaměřit se na problematickou situaci v sociálních službách, zdravotnictví, zahájit práci na zásadní reformě školství a zaměřit se na veřejné služby jako takové.

TOP 09 se měla více zaměřit na svůj liberálně-konzervativní elektorát a převážně městské voliče. Vždyť právě ona by mohla podněcovat diskusi nad lidskými právy či rozpočtovou odpovědností a zaměřit svou politiku na dlouhodobé plánování veřejných investic a reformu nedostatků v oblasti státní služby.

Od ODS bych očekával, že nesklouzne k lacinému nacionalismu a protekcionismu, ale že bude hájit více ekonomické liberalizace, nejen v oblasti daňové, ale i v oblasti digitalizace, která je velkou výzvou pro budoucnost.

Namísto témat a oblastí, v nichž mají etablované strany největší kompetence, začaly více či méně po vzoru Andreje Babiše používat populistickou rétoriku. Tradiční strany však v populistickém souboji s Andrejem Babišem prohrály. Naopak Andrej Babiš zvítězil tím, že dokázal na svou stranu získat voliče konzervativní, liberální, progresivní i pro-sociální. Neboť tradiční strany nedokázaly pro ně nejpalčivější témata uchopit.

Dá se říci, že své tradiční agendy se z etablovaných politických stran dokázali dobře zhostit snad jen lidovci, jejichž působení lze skutečně označit za konzervativní a zároveň křesťansko-demokratické. Tato strategie se lidovcům vyplatila.

Sice můžeme pozorovat dlouhodobý pokles podpory KDU-ČSL, ale na druhou stranu si musíme uvědomit, že typický volič lidovců je člověk spíše proevropský a konzervativní. Dá se tedy říci, že jde o stejnou cílovou skupinu jako v případě TOP 09, hnutí STAN a zčásti ODS. I přesto dokázali lidovci svoji pozici v tomto konzervativním souboji uhájit, což se rozhodně nedá říci o TOP 09.

Ačkoliv se osobně s částí ze zmíněných argumentů ztotožňuji, musím uznat, že v jednom má Andrej Babiš pravdu. Jsou to skutečně „tradiční“ politici, kteří stvořili Andreje Babiše jako politickou osobnost.

Nyní je úkolem hodnotově zakotvených politických stran, snad ještě více než kdy jindy, aby začaly odborně pracovat na svých programech a vytvářely konkrétní opoziční legislativní návrhy. Pouze strana, která svojí kvalitní politickou prací prokáže, že Andrej Babiš nemá patent na zázračná řešení, může vyhrát následující volby.