Nelže Saša Uhlová, ale Andrej Babiš. Jako obvykle
Zuzana VlasatáAndrej Babiš nařkl naši bývalou kolegyni, že si vymyslela mrzkou výši mzdy dělníků v jeho vodňanských drůbežárnách. Už dříve jsme v DR ukázali, že o mnoho nepřesahuje minimální mzdu. Babiš vypráví o 23 tisících měsíčně. Lže. Jako obvykle.
Saša Uhlová, naše bývalá kolegyně, se nechala v drůbežárnách inkognito zaměstnat na několik týdnů, a posléze o své zkušenosti napsala reportáž. Já a můj kolega Jakub Patočka jsme dospěli k podobným závěrům jako ona již dříve v reportáži, která se stala kapitolou bestselleru Žlutý baron — kapitolou, za kterou na nás firma Vodňanská drůbež podala trestní oznámení pro pomluvu.
Do Vodňan jsme se vydali už v lednu 2017. Původně za jiným tématem, než které jsme nakonec zpracovali. Několikrát — z různých stran — jsme totiž slyšeli, že se v některém z podniků Andreje Babiše přebalují kuřata z dovozu do obalu s razítkem českého původu. Vyprávěli nám, že se kuřata šokově rozmrazí, přebalí, zamrazí a jdou do distribuce jako „poctivá česká“.
To se podle našich poznatků ve Vodňanech neděje, ačkoliv jeden z bývalých zaměstnanců oddělení dispečinku nám vypověděl, že osobně několikrát viděl, jak se z chlazených polských kuřecích řízků staly řízky české… Dělo se tak opakovaně při vyšší poptávce od prodejních řetězců, například v období svátků. I další zaměstanec Vodňanských drůbežáren nám takovou praxi potvrdil.
Ve Vodňanech jsme tedy na počátku tohoto roku zjišťovali, jak je to s kuřaty — před očima se nám ovšem otevřel svět vykořisťování zaměstnanců a agenturní práce. Hovořili jsme s několika zahraničními námezdními dělníky i s českými zaměstnanci o jejich pracovních podmínkách. Viděli jsme ubytovny, kde cizinci přebývají. Značkou jejich kvality budiž přípravek s ručně přilepeným štítkem „na štěnice“, umístěný na recepci jedné z nich.
Vyslechli jsme také zkušenosti terénních pracovníků, kteří se zabývají vykořisťováním lidí na českém trhu práce — i ve Vodňanech… Město jsme několikrát navštívili. Vše směřovalo k jediné pointě. Ve Vodňanech je to opravdu špatné.
Místní dříve nesnadnou práci vyhledávali díky okolnostem, které jim ji zpříjemňovaly. Dnes to už neplatí. Drůbežárna je pro místní leda poslední záchytný bod. Nutně proto potřebuje agenturní zaměstnance — cizince. Doslova nás šokoval případ mladého Rumuna, který se skoro strachy třásl, když nám vyprávěl, že pracuje přes ukrajinskou agenturu, která mu dává na ruku jen sedm tisíc korun měsíčně. Pracoval přitom více než šedesát hodin týdně — ve výrobě, tedy v osmi stupních Celsia.
Andrej Babiš vykládá o platových podmínkách svých zaměstnanců nesmysly. Kdo by nevěřil lidem, kteří vypovídají v naší knize, ani Saše Uhlové, může zkusit hledat aktuální pracovní nabídky do Vodňanské drůbeže na internetu. Stačí chvilka.
Jak je ale možné, že člověk, jako je Andrej Babiš, člověk, který založil svůj úspěch mimo jiné na pověsti o svých manažerských schopnostech, netuší, za jakých podmínek dává lidem práci? Neví, nebo lže? Nebo je to ještě složitější? I na to jsme se ptali lidí z Vodňan. „On vůbec netuší, jak to tady vypadá,“ odpovídali unisono.
Jedna konkrétní, zřejmě signifikantní, avšak docela šokující historka to dokládá. „Za celou dobu, co jsem tam pracoval, tu byl jen jednou,“ vyprávěl nám jeden bývalý zaměstnanec. „Byla to skoro legrace. Kdyby to šlo, i tráva by se kvůli němu tenkrát natírala nazeleno. Vysazovaly se květiny, navozily se tam truhlíky, které překážely při nakládání kuřat. Oškliví nebo potetovaní zaměstnanci dostali volno a museli zůstat doma. No a cizinci museli být schovaní úplně… Babiš pak přišel a zdržel se všeho všudy několik minut. Všichni stáli v pozoru. Prošel tam v bílých holinách a v bílém plášti se svou suitou a zase zmizel.“
Podle našeho velmi podrobného pátrání v obchodním rejstříku proteklo Agrofertem za jeho historii na tři sta firem. To je ohromné množství na to, aby je byl i geniální a vysoce produktivní manažer schopen mít pod absolutní kontrolou. Dokonce ani Andrej Babiš, který o absolutistické vedení usiluje nejen ve firmě, ale i ve straně a — jak se zdá z dění ve finanční správě pod vedením Martina Janečka či na Státním fondu životního prostředí — i ve veřejné správě, není s to uhlídat vše a vidět všude.
Jeho pracovní metoda je jiná. Hlídat jedinou položku: zisk. Ponaučení by si měli vzít všichni, kdo takto chtěli v minulosti řídit českou společnost — a mysleli si, že to bude k užitku. Ano, hovořím o TOP 09 a ODS: Babiš je reálným vyvrcholením, nikoli antitezí jejich ideologie.
Není tudíž ani divu, že manažeři, na které deleguje svou práci, plní svůj úkol — dosahovat co nejvyšších zisků — za cenu naprosto odpudivého zacházení s pracovníky. Atmosféra na pracovišti ve vodňanské „drubce“, jak se podniku ve městě říká, je podle výpovědí hrdinů kapitoly naší knihy extrémně nepříjemná.
Nedá se zřejmě ani náznakem srovnávat s časy, kdy podnik vedli původní privatizéři. Jejich příklad, též zdokumentovaný v naší knize, dokazuje, že podnikat úspěšně a s ohledem na pohodu svých zaměstnanců lze.
Za Andreje Babiše je tomu nejenom jinak, on o tom dokonce neví. Anebo ví, ale nestydí se lživě tvrdit věci, které neodpovídají realitě. Však máme před volbami… A tak je to, pokud jde o Babiše, se vším.
#BečvaNevyšumí
Téma otravy řeky Bečvy, jedné z největších ekologických katastrof v českých dějinách, při níž zahynulo na osmdesát tisíc ryb, je jednou z nejdůležitějších investigací Deníku Referendum. Reportéři Jakub Patočka a Zuzana Vlasatá případ sledují od počátku a přinesli v něm řadu nových zjištění. Nyní pokrývají soudní proces se svévolně obviněnou firmou Energoaqua a zpracovávají poznatky, které během něj vycházejí najevo. Podpořte naši další práci!