Saša Uhlová, naše bývalá kolegyně, se nechala v drůbežárnách inkognito zaměstnat na několik týdnů, a posléze o své zkušenosti napsala reportáž. Já a můj kolega Jakub Patočka jsme dospěli k podobným závěrům jako ona již dříve v reportáži, která se stala kapitolou bestselleru Žlutý baron — kapitolou, za kterou na nás firma Vodňanská drůbež podala trestní oznámení pro pomluvu.

Do Vodňan jsme se vydali už v lednu 2017. Původně za jiným tématem, než které jsme nakonec zpracovali. Několikrát — z různých stran — jsme totiž slyšeli, že se v některém z podniků Andreje Babiše přebalují kuřata z dovozu do obalu s razítkem českého původu. Vyprávěli nám, že se kuřata šokově rozmrazí, přebalí, zamrazí a jdou do distribuce jako „poctivá česká“.

To se podle našich poznatků ve Vodňanech neděje, ačkoliv jeden z bývalých zaměstnanců oddělení dispečinku nám vypověděl, že osobně několikrát viděl, jak se z chlazených polských kuřecích řízků staly řízky české… Dělo se tak opakovaně při vyšší poptávce od prodejních řetězců, například v období svátků. I další zaměstanec Vodňanských drůbežáren nám takovou praxi potvrdil.

Ve Vodňanech jsme tedy na počátku tohoto roku zjišťovali, jak je to s kuřaty — před očima se nám ovšem otevřel svět vykořisťování zaměstnanců a agenturní práce. Hovořili jsme s několika zahraničními námezdními dělníky i s českými zaměstnanci o jejich pracovních podmínkách. Viděli jsme ubytovny, kde cizinci přebývají. Značkou jejich kvality budiž přípravek s ručně přilepeným štítkem „na štěnice“, umístěný na recepci jedné z nich.