Jednou z nejnebezpečnějších iluzí, která se občas kolportuje v kuloárech české politiky, je představa, že politické hnutí ANO je oddělitelné od Andreje Babiše. V poslední době se v podobném duchu opakovaně vyjádřili představitelé ČSSD. Titulek v Týdnu — Zaorálek: Do vlády s ANO bychom šli, ale bez Babiše, pokud bude obviněn. Či dnešní titulní strana Práva — Hlasy z ČSSD: ANO může být partner, Babiš spíš ne.

Takové výroky prozrazují zásadní nepochopení jednoho ze základních principů, na němž je fungování Babišova politického projektu postaveno. Realita je taková, že hnutí ANO bez Babiše je jako včelí úl bez královny. Babiš vše řídí a rozděluje role. Včelky dělnice jako Brabec, Faltýnek, Šlechtová, ba i lidovec Jurečka, nosí domů med a trubci jako Stropnický sr., Zlatuška či — než zničil svou pověst — Pelikán se aspoň pokoušejí převádět, jak pěkně umí třepotat křidélky. Specifickou kategorii představuje ministr Ťok. Pokud je známo, nenosí domů med, a každá česká dálnice ho usvědčuje z toho, že neumí létat ani jako trubec.

↗

ANO bez Babiše je jako včelí úl bez královny. Foto FB AB

Na ANO nelze uplatňovat měřítka běžné politické strany. Není organizováno zdola, nepokouší se, byť třeba tak neobratně jako ČSSD či ODS, o nějakou vnitrostranickou demokracii. Pod značkou politické hnutí ANO se ve skutečnosti skrývá korporátní struktura, politická firma, která je součástí osobního vlastnictví Andreje Babiše.

Není pochyb o tom, že o něm Andrej Babiš takto uvažuje a že je to dnes již v potřebné míře zapsáno i do formálních organizačních pravidel ANO. Babiš má definitivní slovo o každém jednom jméně na kandidátkách. Kdykoli si usmyslí, může nechat zrušit libovolnou místní organizaci či vyloučit nepohodlného člena. Do slova a do písmene řídí ANO jako firmu, jako svou firmu.

Je v tom znát bezzubost přijatého zákona o konfliktu zájmů, který prostě nebere — nemohl vzít? — v potaz Babišovu bytostnou neúctu k demokracii a zákonům. Babiš žádná formální pravidla nikdy nerespektoval a jeho podnikání je od začátku vystavěno na jejich obcházení (viz například antedatovaný zápis z valné hromady, díky němuž na samém startu svého podnikání vytuneloval majetek Agrofertu ze státního Petrimexu). A tak zákon nezákon, dál řídí ANO, Mafru, Agrofert i všechny své dílčí zájmy na jednotlivých ministerstvech ANO, ba i na ministerstvu zemědělství, jako by se nechumelilo.

Je hlubokou iluzí, že „ten či onen politik ANO si nezadal a problémem je jenom Babiš“. Každý představitel ANO si zadal, protože úkolem lidí jako Martin Stropnický či Petr Vokřál je sloužit jako fíkový list, předvádět v přísně vymezeném poli, že Babišova politická akce přivedla do politiky i kompetentní lidi a pomáhá tam či onde něco zlepšit. Ke stejnému účelu slouží různé marketingové výkony Richarda Brabce na MŽP.

Tam, kde to pro Babišovu firmu nemá žádné náklady, předvádí se veřejnosti divadlo o příkladné správě státu. Zásadní roli v tom pak hraje i Babišova propagační a marketingová divize, jejíž součástí je vydavatelství Mafra. Pomáhá obstarávat kamufláž, v disproporční míře ukazuje, co se majitelově politické divizi daří, a naopak úzkostlivě odvádí pozornost od kriminální podstaty jeho politického působení.

Za kamufláží, která pracuje se „slušně fungujícím ministerstvem obrany“ či s „přijatelným zákonem o národním parku Šumava“, Babiš provozuje gangsterskou extrakční strukturu, jejímž základním cílem je kontrolovat a zmnožovat finanční toky z veřejných rozpočtů na jeho korporátní a privátní účty. To je základní poznatek investigativní práce DR, která je shrnuta v knize Žlutý baron. Dlouhodobě to dokládá rovněž práce novinářky Táni Králové i práce Reportérů České televize.

Poslední příklad, který přinesla právě Táňa Králová odhalujíc likvidaci opavské palivové firmy FAU, tak není žádným ojedinělým excesem, nýbrž další ilustrací podstaty podnikatelsko-politické strategie, kterou Babiš sleduje od začátku v duchu kréda „ministerstvo financí je prozatím naše největší akvizice“. Nepotřebuje být osobně ve vládě, aby mu jeho včely nosily med.

Jakkoli je tedy pochopitelné, že se ČSSD i obě hlavní pravicové strany ve volební kampani soustřeďují na obnovení programového konfliktu, neboť tím odebírají Babišovi politický a komunikační prostor, je stejně tak důležité, aby se propracovaly k vědomí, že budou muset vytvořit společnou vládu, jejímž ústředním programem bude deagrofertizace české politiky i médií. V tom také spočívá základní zkouška vyspělosti české politické veřejnosti v týdnech, jež zbývají do voleb.

Je nutné získat co největší množství lidí, aby přišli hlasovat proti vládě s účastí Agrofertu. A je nutné vytvořit maximální tlak, aby pro žádnou z demokratických stran nebyl vstup do takové vlády — ať už s Babišem nebo bez něj — přijatelný.

Potřebujeme, aby po volbách vznikla vláda většiny ČSSD, ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, jejímž základním programovým závazkem — klidně jen na jeden na dva roky — bude, že klekne na Babiše a jeho mafii. Na takovou vládu nebude nijak zvlášť příjemný pohled, bude mít nespočet neduhů, ale přesto je tím nejlepším, co tu reálně po volbách může vzniknout. K pravo-levé politice se můžeme vrátit hned poté, co na Babiše a spol. zakleknou orgány činné v trestním řízení.