Porazit je třeba politiku Agrofertu
Patrik EichlerPolicie ve čtvrtek požádala Sněmovnu o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání. Imunitní výbor Sněmovny se žádostí bude zabývat příští pátek, Sněmovna v září. Politiku nízkých mezd a hromadění majetku je potřeba porazit ve volbách.
Padesátimilionový podvod s dotacemi na soukromé Čapí hnízdo politické hnutí ANO poškodí. Padesát milionů je totiž suma, kterou si člověk umí představit. A protože politické hnutí ANO se rovná Andrej Babiš, musí kauza dopadnout i na ochotu voličů hlasovat pro člověka, který je již rok podezírán z průhledného podvodu.
Samotný skandál spojený se jménem Andreje Babiše je ale starší. V roce 2013 majitel holdingu Agrofert řekl, že neví, kdo Čapí hnízdo vlastnil v době žádosti o dotaci. O tři roky později pak na mimořádné schůzi Sněmovny pod tlakem přiznal, že areál vlastnily dvě jeho děti a bratr jeho partnerky. Andrej Babiš tak veřejně lhal, což lze ověřit.
Co média a političtí soupeři politického hnutí ANO rozporují, je, že firma, která o dotaci žádala, byla ve skutečnosti pořád v rukou Agrofertu. A formální přesuny jejího vlastnictví byly jen zástěrkou, která měla umožnit čerpat padesátimilionovou dotaci na rekonstrukci areálu, přestože Agrofert samotný jako velký podnik by na ni neměl nárok.
Babiš se křesla nepustí
Ve vysílání ČT24 ve čtvrtek večer Andrej Babiš jasně řekl, že z politického hnutí ANO neodejde a svých funkcí se nevzdá. V médiích se na to konto objevily citace z Morálního kodexu politického hnutí ANO, který předpokládá, že poslanec ani senátor za politické hnutí ANO nebude využívat svou imunitu a „požádá příslušný parlamentní výbor, aby neprodleně navrhl jeho vydání“.
A také, což ale není dnes na pořadu dne, že: „Reprezentant, proti němuž je podána obžaloba pro úmyslný trestný čin nebo nedbalostní trestný čin spáchaný v souvislosti a ve spojení s výkonem veřejné funkce, neprodleně rezignuje na volený mandát, na svou funkci ve Hnutí a na členství ve Hnutí.“
Problémem tu ale není Morální kodex Hnutí s velkým H. Babiš ostatně veřejným zapíráním porušil i Etický kodex poslance za ANO, který mu ukládá chovat se transparentně. Problém je, že politické hnutí ANO se ve vnímání veřejnosti rovná Andreji Babišovi. Proto nemůže odejít a proto ostatně obviňuje z korupce všechny kolem sebe. Hovoří o padesátých letech. A o policejním vyšetřovateli říká, že pracuje na politickou objednávku.
Až potud je srozumitelná Babišova kauza i jeho chování. Co přinese policejní vyšetřování a případný soud, uvidíme až za řadu měsíců. Pořád čekáme i na rozsudek v případě podezření z korupce Davida Ratha (2012) i v případě Jany Nečasové (2013) a dalších, kde šlo vedle jiného o zneužívání tajné služby k soukromým účelům.
Při pohledu na Andreje Babiše ale může svého osudu hořce litovat bývalý jihočeský hejtman Jiří Zimola, který musel z funkce odejít kvůli domu za 4,7 milionu korun. Stanislav Gross blahé paměti v čele strany i vlády skončil kvůli domu za necelý šest milionů. Andrej Babiš kvůli desetkrát větší malé domů nikam odcházet nehodlá.
Bavme se o mzdách
Do říjnových voleb nás čeká zaostření pozornosti na osobu Andreje Babiše a různé jeho skandály. V září má zveřejnit výsledky své práce sněmovní komise zkoumající, zda Andrej Babiš ovlivňoval témata a vyznění článků v Mladé frontě Dnes. K tomu nyní přibude jeho vydávání kvůli dotačnímu podvodu na Čapím hnízdě. Debata o osobách místo o tématech ovšem Babišovi vyhovuje. Může být obětí, proti které se spikl už dočista celý svět.
Témat spojených s Agrofertem, politickým hnutím ANO a programovými záměry Andreje Babiše je ale řada. Ať je to predátorské chování Babišem ještě přímo řízené firmy k menším zemědělským podnikům, jak je to popsáno v knize Žlutý baron. Ať jde o výši mezd v Babišových podnicích nebo jeho knižní Sen, ve kterém píše o rodině, ve které dva dospělí vydělávají tolik, co je dnes průměrná mzda jednoho zaměstnance. Ať jde o ubytovny se zahraničními dělníky, kteří jsou ve firmách tolik žádaní, protože jim stačí nižší mzdy, než by v České republice mělo být důstojné.
Premiérský kandidát ČSSD Lubomír Zaorálek ve čtvrtek vyhlásil „válku levné práci“. Pokud se místo toho bude muset bavit o zápletkách dotačních předpisů a grantových výzev, utopíme se všichni přesně tím způsobem, jako se to už stalo v případě danění korunových dluhopisů. Že jde o představitelných padesát milionů a že Babiš v případě Čapího hnízda veřejně lhal, činí celou situaci sice jednodušší, ale ne výhodnější.
Letos v říjnu totiž nebudeme hlasovat, zda máme rádi Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka nebo někoho jiného. Hlasovat budeme, zda chceme rozdílnou zdravotní péči pro bohaté a chudé, zda chceme nízké mzdy nebo vysoké nebo zda chceme penze placené z veřejných rozpočtů nebo z ruské rulety, kterou nám s penězi mají hrát na burze soukromé fondy. A o těchto tématech máme vést spor.