V letošních sněmovních volbách se klade vlastně jedna jediná otázka: zda se po nich stane českým premiérem Andrej Babiš. Málokdo pochybuje o tom, že politická divize jeho firmy Agrofert, vystupující pod marketingovým označením Politické hnutí ANO, získá největší podíl hlasů a mandátů ve Sněmovně. Otázkou ale zůstává, zda bude možné bez Babiše sestavit smysluplnou většinu.

Babišův základní plán dnes nutně spočívá v propočtu, že bude mít většinu mandátů spolu s komunisty. Babiš s KSČM sdílí mentalitu i původ, takže správně počítá s tím, že pokud by společně obsadili většinu křesel v příští sněmovně, jistě se spolu nějak domluví. Babiš taktéž doufá, že by od komunistů dostal svolení sestavit svou vlastní menšinovou vládu, pokud by jim výměnou svěřil křeslo předsedy Sněmovny.

Tohle je nyní základní scénář, k němuž česká politika zcela v souladu s otřesy demokracií ve všech post-sovětských evropských zemích směřuje. Politické kalamity již dříve postihly Polsko, Maďarsko a de facto i Slovensko. Naposledy posunulo laťku úpadku v postsovětském prostoru Bulharsko, v jehož vládě se ocitli čistokrevní fašisté.

Šanci vyhnout se nástupu Babišova autokratického režimu, který za nepříznivé souhry okolností může definovat poměry v českých zemích na celou příští éru, máme jedině tehdy, pokud občanská společnost i politické strany zavčas rozpoznají existenční hrozbu, jíž česká demokracie dnes čelí. A začnou-li podle toho konat.

K poražení Babiše jsou zapotřebí dva kroky. Za prvé co nejvíce srazit jeho volební zisk. Je nutné, aby získal pod pětadvacet procent, raději pod dvacet. Bohužel spousta našich spoluobčanů je zklamaných a také omezených natolik, že jim volbu autoritářské strany, jakou je Babišovo ANO, nerozmluvíme ani Žlutým baronem, ani Selským rozumem.