Radim Jančura, úspěšný podnikatel v oboru veřejné hromadné dopravy (vlaky RegioJet, autobusy Student Agency…) má zato, že než se naše tradiční strany očistí, společnosti by prospělo po dobu alespoň jednoho volebního období „odbourání vnitrostranické demokracie“.

Jančura to nepřesnými slovy vysvětluje zhruba tak, že stranický systém volby delegátů zdola i vřazování kandidátů na volitelná místa předurčuje pro veřejnou správu lidi určitého typu, pro něž posláním se stává samo držitelství moci, k níž se ale nedobrali žádnými společnosti prospěšnými činy. A tito funkcionáři věří, že si účast na moci zasloužili, ba tvrdě odmakali seděním na schůzích na úkor rodin, lukrativnějšího podnikání a volného času.

Pokud bych měl v Jančurově úvaze pokračovat, pak funkcionáři tvoří vyvolenou (a to vskutku) politickou třídu, pro niž uplatňování svých či menšinových zájmů na úkor veřejných je někdy odměnou, jindy projevem vděku za výtah k moci. Všichni bychom spolu s Jančurou mohli vyjmenovat řadu našich současných i minulých politiků, kteří se vmotali do různých korupčních afér či zneužili své pravomoci.

Proto Jančura doporučuje prostřednictvím v podstatě přímé volby do poslanecké sněmovny nabídnout nám vyšší kvalitu lidí (nezatížených takovým procesem), kteří by uměli řídit stát jako firmu, protože tyto schopnosti v podnikání k naší spokojenosti dávno prokazují. Při „stranické demokracii zdola“ dostane se nám v lepším případě ministra dopravy, jenž bude mít rád dálnice a snad i vláčky, kdežto Hnutí ANO by nám dokonce prostřednictvím své kandidátky mohlo rovnou dodat odborníka na slovo vzatého. A Jančuru by lidé určitě zvolili — v jeho krásných žlutých autobusech dostaneme zdarma koblihu a kafe, v soupravách RegioJet zdarma Lidové noviny, Mladou frontu DNES a koblihu.

Koblihu tam nedostaneme, to je metafora. Kobliha je to, čím se odvádí naše pozornost od veřejného prostoru, vymezeného ústavou a jeho demokratickou správou.

Pojídání koblih na úkor veřejnosti