Není nad byznysmeny obětavě zachraňující zemi. Neradi se spolu ocitají v jednom pytli, ale to je asi tím, že jsou z hotelů navyklí pronajímat si single pokoje, nikoli přespávat v hostelech na společných pokojích s poschoďovými postelemi. Jsou sami za sebe. A sami za sebe nám prokazují dobrodiní. Vít Bárta by rád střežil naši bezpečnost, Zdeněk Bakala nás zahříval, Radim Jančura vozil a Andrej Babiš všechno ostatní — od pohonných hmot po rohlíky.

Společný ještě mají odpor ke korupci. Kult neviditelné ruky trhu jim velí volat po minimálním a transparentním státu, bez dotací, subvencí a podobně. Pohádky ovčí babičky. Kdo ale nemá na krku zvoneček, musí si vzpomenout na firemní kulturu ABL (aby občané z těch cinknutých veřejných zakázek taky něco měli), na Bakalovu strategii vytěž a zmiz nebo na agrofertskou bionaftu či Čapí hnízdo vystlané evropskými fondy.

Zarputilým bojovníkem za čestnost, poctivost a rovné podmínky je i Radim Jančura. „Snažím se podnikáním trochu změnit svět. Peníze, které vyrobí Student Agency nebo Regiojet, jdou například do Nadačního fondu boje proti korupci, který financujeme, nebo do stínového Ředitelství silnic a dálnic,“ pochlubil se 23. června v Babišově MF Dnes.

A jakými kroky svět mění? Například fotkou ministra vnitra Milana Chovance na svých autobusech, doplněnou telefonním číslem člena vlády a dotazem, zda je mafián, nebo řízen mafií. „Chtěl jsem vyjádřit svůj názor,“ vysvětluje Jančura a koleduje si, aby byl vystaven podobně hlubokým názorům. Blbej, nebo navedenej? zeptá se člověk z lidu. Tunelář, nebo nositel čecháčkovského přístupu vyjádřeného sloganem Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu? zadumá se intelektuál. Jedna řečnická otázka lepší než druhá…

„Čerpám jen z novin,“ říká byznysmen, který je se vším rychle hotový. Dokonce i se slovenským neofašistou Mariánem Kotlebou. Ten jeho firmě udělil licenci, tak si s ním podal ze slušnosti ruku. „Pokud bych to neudělal, nemohl bych podat ruku ani třetině lidí v Banskobystrickém kraji, kteří ho volili,“ vymlouvá se. Ostatně větší nacionalista než Kotleba je podle našeho politologa-samouka Miloš Zeman, kterého přitom v první přímé volbě prezidenta podpořil.

Na železnici dějí se věci

Komplikovaný je i Jančurův vztah k Babišovi. Před minulými volbami mu helfnul. Dnes by to prý už neudělal, poněvadž je Babiš „nedůrazný“. Kandidovat za ANO na jihomoravského hejtmana odmítl. Jančura navíc míní, že „špatně je“ Čapí hnízdo. Když to kdesi uvedl na pozadí vrcholu kauzy, srovnatelně od boku pálícího Babiše to namíchlo.

Jančuru 23. března zakomponoval i do legendárního projevu před poslanci. Ten byl povedený od začátku do konce. Ale vytáhněme si z doslovného sněmovního stenografického zápisu aspoň kousek:

„Chtěl bych se krátce vyjádřit ke stanovisku Nadačního fondu proti korupci. Mě velice mrzí, že Nadační fond nepočkal na můj projev a na vysvětlení, protože pan Karel Janeček, který je zakladatel Nadačního fondu proti korupci, který se tedy ohání dobrou morálkou a dobrými mravy, tak pokud vím, v minulosti měl problémy s daněmi na ostrově Mauricius a ohrazoval se tím, že v Čechách nebyla možnost jej založit. (Smích a potlesk poslanců ODS.)

Tři roky poté, co české zákony takový byznys umožňují, se přesto přesun nechystá a schovává svoji firmu v luxusním daňovém ráji. Tak já nechápu, proč on mně něco káže. A máme tady samozřejmě pana Jančuru, který mě tedy také pobavil. (Smích poslanců ODS.)

Pan Jančura nás stále s panem ministrem Ťokem terorizuje kvůli Českým dráhám, ale my jsme České dráhy - ano, převzali. Tam jste měli Žaludu. A to jsme měli České dráhy nechat tak? Anebo pan Jančura bojuje u paní ministryně Šlechtové za ohýbání zákona o veřejných zakázkách? My jsme tady placeni za stát s panem ministrem dopravy Ťokem a náš úkol je s Českými dráhami udělat maximum, aby nezbankrotovaly.“

Leč doba se hnula a podivná policejní kauza, na níž se sebevědomý Chovanec „buď udělá, nebo oddělá“, abychom použili slavný výrok Petra Nečase z konce devadesátých let, svedla Jančuru s Babišem na jednu loď. Dá se to pochopit ať už při pohledu na jejich povahy, tak na jejich politické představy. A tak Radim Jančura přes výhrady k Babišovi zdůrazňuje, že „pokud bude pan Babiš důsledný na sebe i na lidi kolem sebe, zaslouží si vyhrát.“

Vstřícný je též k ministru dopravy za ANO Danu Ťokovi: „Líbí se mi jeho plány ve veřejné dopravě, soutěže pro dopravce a otevření trhu.“ Co na srdci, to na jazyku.

Jančura je unikátní podnikatelský úkaz. Má charisma, má výsledky. Stovky děkovných dopisů. „To se nám to jezdí, když nás druzí dotujou,“ ušklíbl by se možná Haškův Švejk.

Regiojet se uchytil na lukrativní trati z Prahy do Havířova. Jízdné stlačil na hubičku. To když ale chcete jet jen z Přelouče, pak kousek s Jančurou, a pokračovat třeba do Lipníku nad Bečvou, budete se divit, nakolik vás vyjde jízdenka za tuto kratší vzdálenost.

I další pěkné úseky by Jančura rád vysoutěžil. Ty nepěkné nechť zůstanou státnímu dopravci ruinovanému soukromnickými jízdenkami za babku. Líbilo by se mu i vlakové spojení Praha-Brno. Zlí jazykové tvrdí, že je to tím, že nemá jak jinak uplatnit v Rakousku levně nakoupené staré vagóny, které původně chtěl upíchnout na Slovensku. Také se šušká, jak se Regiojetu hodí rozhodnutí, aby rychlíky Českých drah nezastavovaly v České Třebové, významném dopravním uzlu.

Poslední kapkou ajznboňácké story je záměr ministra Ťoka nakoupit za evropské peníze vlakové soupravy přímo státem, jenž by je pak pronajímal dopravcům — předpokládejme, že na základě soutěže. Význam Českých drah by opět o kus upadl. Přitom i dopravní experti pravicové TOP 09 podotýkají, že privatizace veřejné služby v oblasti dopravy je věc ošidná.

Jenže „na železnici dějí se věci“, jak kdysi zpívali Šíp s Uhlířem. Hlavně se tam točí pěkné prachy. V provozu, infrastruktuře, pozemcích. Stačí jen „šikovně“ obhospodařovat, prodávat, pronajímat. To pak i Radim Jančura zapomene na své výhrady k ANO. Není nad to, když se potkají chlapíci z jednoho hokynářského těsta — jeden vicepremiér, jeden ministr, jeden podnikatel… Přenáší-li hory pouhá láska, co teprve byznysové zájmy!

Ne, vyslanci ANO si v resortu dopravy nepočínají jako kozlové-zahradníci. Jejich přístup k železnici je promyšlený a odpovídá prostředí, z něhož se rekrutují. Jsou i tací, co dřív pomáhali Jančurovi a nyní pečují o dopravní politiku státu.

Radim Jančura nakonec může být rád, že Milan Chovance skončil na vnitru, a ne na dopravě, jejímž byl druhdy stínovým ministrem. Možná by si i plácli, oba jsou přece vysloveně salónní typy…

Ale stejně tak je možné, že by Jančurova mašinka skončila uklizená v depu. Sociální demokraté totiž snad tuší, že reálné potřeby lidí jsou nad tržním sobectvím nebo verbálními protikorupčními ohňostroji. Od kejklířského žonglování, akrobacie na laně a zaměňování státu za firmu tu jsou babišovci.