Rychlovlaky ano. Ale ne za každou cenu
Miroslav HudecČeská republika bude brzy jednou z posledních středoevropských zemí bez vysokorychlostní železnice. Jakkoli by mohlo být záhodno takovou situaci změnit, nebělo by tomu tak být skrze změnu Ústavy, jíž takový krok podmiňuje ministr Ťok.
Jsem celoživotní příznivec železniční dopravy a stejně jako Jiřího Novotného (v článku „Krušné hory protne tunel pro rychlovlaky?“ otištěném v Právu z 29. prosince) mě mrzí, že republice chybí vysokorychlostní tratě. Zemi, jež má s průměrem 0,12 kilometrů kolejí na kilometr čtvereční jednu z nejhustších železničních sítí na světě (vyjma koridorových tras) však z velké části zastaralou a neschopnou konkurovat silnicím.
Spolu s Poláky a Slováky budeme ve střední Evropě zřejmě poslední, kteří vysokorychlostní železnici nemají. Maďaři totiž loni podepsali s Číňany dohodu o stavbě její trasy mezi Bělehradem a Budapeští. A dokonce i spíše už mimoevropské Turecko, nad jehož hospodářskou úrovní rádi ohrnujeme nos, má svou vysokorychlostní železnici: předloni byl otevřen úsek mezi Ankarou a Istanbulem.