Co vlastně dělají „tradiční politické strany“? Vysedávají po kavárnách, nechávají se lobbovat, vymýšlejí podrazy, okopávají kotníky, a když zbyde čas, tak lžou. Tak aspoň pravil předseda lidovců Bělobrádek v krátkém videu nazvaném Pavlova cukrárna. Na české, moravské a slezské poměry velmi povedená lakonická odpověď na nářky šéfa ANO Babiše v novinách, televizích a čerstvě i ve vlastním internetovém vysílání.

Co z úst jednoho působí jako klenot z humoristické klenotnice, myslí druhý smrtelně vážně. Tedy — ne že by tomu věřil. Ale je přesvědčený, že tak nažene voliče, kteří chtějí dát „tradičním stranám“ za vyučenou. Jim už je často jedno, jestli zvolí levici, pravici, demokraty, nebo totalitáře. Stačí, že to bude někdo, kdo jeví podobné znechucení dřívějšími vládci.

Proto v Rakousku stoupají Svobodní, v Německu AfD, ve Francii Národní fronta, ve Španělsku Podemos, u nás hnutí typu ANO. Zkoušejí to i pravicoví extremisté, ale zatím jen přicmrndávají antisystémovým profesionálům z KSČM a ANO.

Podivíni se množí dělením

Ona antisystémovost je pochopitelně hraná. Komunistům vynesla posty v parlamentu, na krajích, v obcích, nemluvě o čilém polistopadovém podnikání jejich špiček. ANO je zase ztělesněním transformace partnerství velkého byznysu s politikou v přímé politické angažmá. Proč čekat, kdy vám kdo hodí ohlodané kosti, když můžete díky hlasům voličů vystrojit zabíjačku sami?

V okamžiku, kdy Andreji Babišovi nestačila ekonomická moc, řekl si o politickou — a dostal ji, poněvadž občané mají pocit, že za známým podnikatelem je aspoň nějaká práce, na rozdíl od politiků. Mluví-li navíc jazykem cestujících nočními tramvajemi, je hned národu tak nějak bližší.

Rozděleni jsou ale i intelektuálové. Jedni praví, že důležitější, než jaké zájmy má, je, co Babiš změní v zemi k lepšímu. Druzí namítají, že ani to největší dobro nelze přijímat od muže, který je v permanentním střetu zájmů, středobodem podezření z podvodů a jehož média se vesměs snaží přihazovat na již beztak vysokou hromadu oligarchových trofejí.