Být poslušný, nebo mít názor?
Lukáš JelínekVedení Primy má právo na osobní postoje, ale ty se nesmí promítnout do objektivního zpravodajství. Novináři musí jistě procházet zásadními vnitřními bouřemi. Proto je třeba hledat oporu v pardálech ze staré školy.
Dusno ve společnosti přirozeně klade mimořádné nároky na práci novinářů. Informovat, aniž by do zpravodajství prosakoval osobní názor, je pro mnohé nadlidský úkol. Na podobná selhání už několikrát upozornil i Deník Referendum.
Nyní se však dozvídáme, že politická doktrína má řídit i zpravodajství jedné z nejvlivnějších českých televizí: server Hlidacipes.org přinesl záznam z podzimní porady ve zpravodajství televize Prima, kde redaktoři dostali pokyn, jak ve vysílání podávat uprchlickou krizi.
Šéfredaktorka Jitka Obzinová na záznamu říká: „Uprchlická krize začíná nabývat rozměrů, kdy je jasný, že nějakej postoj ta společnost, ta média a jednotlivá média asi zaujmou a pokud jde o naši televizi, tak ho chce zaujmout. Takže v té obecné rovině musím říct — bude potřeba to akceptovat.“ Anebo také: „Jsme tady všichni zaměstnaní, máme zaměstnavatele, který má nějaký postoj. Jestliže ho akceptuji já, akceptuje ho vedoucí vydání, tak vy prostě poslechnete příkazů vedoucího vydání. Pokud to tak není, tak vlastně neakceptujete fakt, že jste tady zaměstnaní a pak nemá cenu, abyste tady byli zaměstnaní.“
Zabývat se tím, nebo ne? Kritéria kladená na soukromá média jsou jiná než na média veřejnoprávní. Stačí se podívat na vyhraněné internetové servery nebo na Babišovy noviny. Koneckonců i Deník Referendum je sdělovací prostředek, v němž převažuje určitý pohled na veřejné dění.
Vždy záleží hlavně na schopnosti argumentovat, nemanipulovat, neurážet a být otevřený vůči polemice. Taková se třeba v Deníku Referendum vede nad autonomním centrem Klinika.
Nic tedy televizi Prima nebrání, aby po vzoru deníků, které před volbami otevřeně radí, koho volit, uvedla — toto a toto je náš pohled na migrační krizi. Proč to tedy veřejně neudělá, a místo toho její šéfové kličkují?
Důvod se může ukrývat v zákonu o rozhlasovém a televizním vysílání, kde stojí: „Provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru.“ Nároky kladené na televizní a rozhlasový trh jsou prostě vyšší a doktrína promítající se do zpravodajství je s nimi v rozporu.
Luboš Jetmar, místopředseda představenstva FTV Prima Holding má samozřejmě plné právo mít obavy o sebe a svoji rodinu a kolegům říkat: „Nevím, jak máte velké děti, ale já mám devítiletou holčičku — já bych pak nechtěl za dvacet let, až jí bude třicet, musela chodit v burce a neměla vůbec žádný práva.“ Zákon mu ale neumožňuje šířit strach a paniku v rámci zpravodajství. Proto už právem zpozorněla i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.
Samozřejmě, o těchto diskusích si můžeme myslet své. Podobně by nás nemuselo překvapit, co k tomu říká Okamura a spol. Ale co třeba poslanec Roman Váňa, místopředseda poslaneckého klubu ČSSD?
"Myslím, že je smutné, když se na poradách v soukromé televizi musejí radit o tom, že budou o tématu informovat pravdivě. Jak tedy informovali v jiných případech?“ (http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Tleskam-Prime-Brani-svobodu-tak-ji-chteji-zavrit-hubu-Politici-se-postavili-na-obranu-televize)
A co Jeroným Tejc, předseda ústavně-právního výboru PS PČR (tamtéž)?
„Zabývat se tímto pseudoproblémem [na to slovo bych kladl důraz - pseudoproblémem] má smysl jen tehdy, pokud bychom pro srovnání měli k dispozici nahrávky z dalších, třeba veřejnoprávních redakcí. Možná bychom se divili ještě více.“
A co se k tomu dočteme na Neviditelném psu? Problém je v problematizaci oné porady, ne v poradě samotné. (http://neviditelnypes.lidovky.cz/media-zlocinna-tv-prima-0vr-/p_spolecnost.aspx?c=A160601_100509_p_spolecnost_wag) Pod podtitulkem "První obětí novinařiny je vždy kritické myšlení, druhou obětí pak pravda"! Zdá se, že podobně vyznívají i jiné komentáře na Neviditelném psu.
Kladu si otázku, jak je za této situace možná rozumná diskuse o uprchlících a migraci (z níž bych nevylučoval ani názory radikálně se rozcházející s názory většiny lidí na DR)? Jistě, bylo by možné nevěcná vyjádření (ne ta jiného názoru) ignorovat a mávnout nad nimi rukou; ale kolik lidí doopravdy neuvažuje v rovině "kdo nejde s námi, jde proti nám"? Tzn. kolik lidí by se pak diskuse mohlo účastnit?
(A prosím pěkně - i když to není zcela k tématu, aby mi snad někdo špatně nerozuměl - to není jen problém "protiuprchlické" strany:
"Je ohromující a ostudné, s jakou nenávistnou škodolibostí přinášejí české servery informaci o tom, že vyšlo najevo, že dvaadvacetiletá muslimská dívka, která se vyfotografovala "ve jménu pokoje a lásky" před xenofobní demonstrací ultrapravicových nenávistníků, před časerm jako teenagerka zveřejnila na Twitteru rasistické výroky, jímiž vyjádřila svou nenávist k židům."
http://blisty.cz/art/82371.html#sthash.6ub8CYjQ.dpuf - šéfredaktor Britských listů)
Neměli bychom V PRVNÍ ŘADĚ problematizovat právě tuto nevěcnost? A není tato nevěcnost a jednoduchost "sourozencem" jiné jednoduchosti - apriorního osočování "fašisté!" nebo "sluníčkáři!", používaného nejen proti fašistům a těm, kteří naivně "ignorují rizika"?