Ohlásili jste vznik projektu obrany proti politickému extremismu. Na čem pracujete?

Začínáme. Zatím se věnujeme jedné kauze člověka z militantní organizace s absurdním názvem „Českoslovenští vojáci v záloze proti válce plánované velením NATO“. Na jednom pilotním případě tu ukazujeme, jak by naše práce, respektive její právní část, měla vypadat.

Ten člověk vyhrožoval vystřílením Parlamentu v případě, že česká vláda splní závazky Severoatlantické smlouvy. Podali jsme trestní oznámení a teď bude soud rozhodovat, zda přijme návrh obžaloby státního zástupce, který dospěl k tomu, že to byl trestný čin. Bude zajímavé sledovat, jak se k tomu postaví trestní senát. Čekáme, jestli budeme mít přístup do spisu. Domlouváme se proto senátory, kteří by chtěli vystupovat na straně poškozených, aby se toho účastnili,a bylo tak možné proces monitorovat. Poškozený má totiž do spisu přístup.

Když se mluví o stíhání verbálních trestných činů, často se ozývá argument, že by se stíhat vůbec neměly, že je tím nepřípustně omezována svoboda slova. Co na to říkáte?

Pokud se takové trestné činy začnou stíhat, hranice se nastaví. Vyhrožování nemůže být tolerované. Jedině, že bychom věděli s jistotou, že nebude mít žádný dopad. My ale přeci nevíme, jaké to je pro členy vlády, když jim někdo mává před úřadem vlády oprátkou.

Názory jsou něco jiného než vyhrožování. Právo vnímá vyhrožování vždy jako útok a dívá se na to podle intence aktéra, který vyhrožuje a mává tou oprátkou. Tudíž toto nemůže pokrývat svoboda slova, vyhrožování je samo o sobě útokem.

V devadesátých letech byly projevy extremismu na veřejnosti běžné. Obvyklé byly i výroky, které si mohli Romové vyložit jako vyhrožování, a odvysílala je klidně i Česká televize. Je dnes situace v něčem jiná?

Jedná se o jiný společenský problém. Dnes se extremisté nevymezují už vůči Romům, ale vůči politickému systému. Protiromský rasismus byl individuální extremismus určitých skupin, které v tom dnes hrají už okrajovou roli. Když se podíváte na Blok proti islámu, Národní demokracii, nebo ty vojáky v záloze, jsou mnohem edukovanější. Cílem dnes už není etnikum, ale změna společenského uspořádání. Je to útok na hodnoty společnosti.

Pokud bychom se na ta devadesátá léta dívali jako na vlnu, která pak trochu opadla, nemohlo by se něco takového opakovat? Nebo si myslíte, že se jako společnost musíme proti extremismu nějak zvlášť vymezovat a něco s tím dělat?

Systém liberální demokracie, ve kterém žijeme, není samozřejmý. Nejen v jednotlivých státech Evropy, ale i v USA je pod obrovským tlakem. Vidíme to například na tom, jak vypadají americké volby.

Proč to tak je, by bylo na hlubokou analýzu a možná bychom se na tom důvodu ani neshodli. Extremisté chtějí k moci a mají vždy dvě cesty: buď přesvědčit voliče, anebo je vystrašit. A tím šířením strachu manipulovat a mít vliv. Je to asi jen vlna, otázkou je, co po ní zbude. Jestli něco změní nebo nezmění.

Myslím si, že něco změnit může. Když se podíváte na průzkumy lidí o jejich spokojenosti s politikou, je to posledních osm let podobné. Zhruba polovina je s politikou spokojena, není tam žádný dramatický propad v souvislosti s migrační krizí. Ale jak říká jeden můj známý sociolog, tak to vypadá vždycky, než se to někam zlomí.

V pondělí jsme se dívali na to, jak to dopadne v Rakousku a dopadlo to o fous. Kandidát Svobodných je skutečně hodně problematický člověk, problematické jsou nejen jeho názory, ale i minulost a kontakty. Kdyby takových lidí, jako je Zeman nebo Orbán, bylo víc, tak by dohoda, kterou Evropa potřebuje, byla čím dál nemožnější. Je to vlastně největší problém a zároveň i voda na mlýn extremistům nebo těm, kteří chtějí liberálně demokratický systém položit, a to na národní úrovni, tak i na světové.

Jak byste se stavěl k útokům, které mohou mít trestněprávní relevanci a odehrávají se na internetu? Ať už na sociálních sítích nebo jinde?

Sociální sítě jsou veřejný prostor. Verbální činy tam mají stejnou relevanci a mohou mít stejný dopad jako kdekoli jinde na veřejnosti. Problém sociálních sítí je jinde, jak píše Fareed Zakaria, absorbují veřejnou debatu a fragmentarizují ji do skupin se stejnými názory a tak ji vlastně znemožnují. Je to proto, že uvnitř těch skupin si všichni utvrzují vlastní názory a názorová výměna a přesvědčování mezi příslušníky jiných názorových skupin neprobíhá. Zároveň ale mají sociální sítě tu vlastnost, že okraje společenského spektra zvětšují. Je to taková lupa. Máme pocit, že všichni jsou u nás rasisti, a extremistických projevů je výrazně víc, než jich bylo.

A sociální sítě pak mají vliv na společnost, mohou pomáhat šířit strach. Strategie extremistického diskurzu je vyvolat strach třeba pod záminkou uprchlické krize, a pak kanalizovat agresi směrem, kterým chtějí. A k tomu jsou sociální sítě vhodné, strach dokážou vyvolávat.