Když jsem před několika lety poprvé slyšela ostrou kritiku na adresu policie od některých anarchistů, považovala jsem ji za dětinskou pózu rádoby nepochopených hrdinů naší doby. Zlořečení policii byl jeden z jejich charakteristických znaků (vedle rychlých černobílých soudů, povýšenosti, více či méně rozvinutého mesiášského komplexu a přemíry moralizování). Odpuzovalo mě to.

Zaprvé jsem se v jejich společnosti pořád cítila nedostatečně „správná“, jelikož jsem jedla maso i živočišné produkty, neuvažovala nad tím, jestli různé výrobky z drogerie, co kupuji, byly testovány na zvířatech, a také jsem — na rozdíl od nich, jak někteří neopomněli zdůraznit — nikdy nebyla aktivní v ulicích v boji za lepší svět.

Zadruhé mi vadila míra zobecňování a předsudků vůči kritizovaným. Vždyť pokud bojují proti diskriminaci skupin obyvatel založené na dílčí špatné zkušenosti s jednotlivcem (na příklad v případě Romů), jak mohou sami odsoudit například všechny policisty jen proto, že jim kdysi jeden ošklivě namlátil? Známý výkřik „A. C. A. B.“ (All cops are bastards — Všichni policajti jsou svině) se mi jevil jako naprosté popření boje proti diskriminaci na základě kolektivní viny.

Argument, že policista si svou práci vybírá, zatímco Rom svou kůži ne, mi přišel nepřesvědčivý už jen proto, že práci policie považuji za důležitou a potřebnou pro společnost, za práci, kterou lze vykonávat dobře. Situace, kdy se většina lidí odmítá z morálních důvodů „pošpinit“ prací u policie, a tudíž do jejích řad vstupují lidé pouze z existenčních důvodů, mi připadá děsivá. „A. C. A. B.“ by pak mohlo fungovat jako sebenaplňující se proroctví.

Jedna z ukázkových situací, kdy policista dělá svou práci dobře a je to pro společnost nepostradatelné, se odehrála před necelými čtyřmi lety ve Varnsdorfu. Předseda DSSS Tomáš Vandas objížděl města na Šluknovsku rozvášněném mačetovým útokem, aby využil „slušných lidí“ k rozšíření řad svých sympatizantů. Reakce tamních obyvatel vůči Romům v té době mě vyděsily. Vydala jsem se proto na svou první cestu „do ulic“ spolu s padesáti dalšími lidmi z Prahy, abychom podpořili terč nenávistných útoků — Romy.

V Novém Boru a v Rumburku jsme se zúčastnili shromáždění proti rasismu. Přibližně ve stejnou dobu, kdy řečnil Vandas v Rumburku, se konal ještě jeden mítink DSSS ve Varnsdorfu, po jehož skončení se odehrály ty nejodpudivější scény. Rozvášněný dav postupoval s několika pochodněmi a výkřiky „Cikáni do plynu“ vstříc romské ubytovně. Jen díky kordonu policie nebyla ubytovna zapálena. Naše auto bohužel dorazilo až po akci, stačilo se však jen projít a poslouchat útržky hovorů a čas od času zahlédnout světlici, aby se člověk zorientoval v náladě ve městě.

↗

Situace, kdy se většina lidí odmítá z morálních důvodů „pošpinit“ prací u policie, a tudíž do jejích řad vstupují lidé pouze z existenčních důvodů, je děsivá. „A. C. A. B.“ by pak mohlo fungovat jako sebenaplňující se proroctví. Repro youtube.com