Obvodní soud pro Prahu 5 v pondělí rozhodl, že obžalovaný squatter z usedlosti Cibulka, který byl zadržen při jejím vyklízení letos 5. května, je vinen tím, že se na zmíněném statku zdržoval neoprávněně minimálně od 1. dubna 2015 s úmyslem dlouhodobého pobytu, a to bez souhlasu majitele objektu společnosti Cibulka a.s. Soudce mu vyměřil trest odnětí svobody na dva měsíce, výkon trestu je podmíněně odložen na zkušební dobu jeden rok.

Podle rozsudku obžalovaný protiprávně užíval dům jiného, čímž spáchal přečin neoprávněného zásahu do práva domu, bytu nebo nebytového prostoru. Jednal tak navzdory tomu, že mu byla 22. prosince 2014 doručena výpověď dohody o spolupráci uzavřená s vlastníkem objektu, na jejímž základě byl oprávněn zdržovat se v uvedené nemovitosti až do 31. března 2015.

Obžalovaný podle rozsudku objekt neopustil ani přes opakované vyjádření vlastníka statku, že objekt využívá bez právního důvodu. Poslední takové vyjádření mu přišlo 5. května 2015. Usedlost přitom opustil až o den později po opakované výzvě policie.

Soudce: Vlastnictví je nedotknutelné

K podmíněnému trestu byl obžalovaný odsouzen hned 7. května, den po vyklizení Cibulky ve zrychleném soudním řízení. Proti rozhodnutí podal odpor, proto se nyní konal řádný soud. Ve zdůvodnění jeho rozsudku soudce uvedl: „Podstata rozsudku a toho jednání je výlučně posouzení porušení či neporušení vlastnického práva jako práva garantovaného Listinou základní práv a svobod.“

Následně obšírněji dodal: „Přičemž oprávněnou dispozicí s tím majetkem je nepochybně i to, pokud se vlastník rozhodne nechat majetek ležet ladem. V rámci toho samozřejmě dochází k těm smutným situacím, kdy tedy nějaký majetek takto může zchátrat, nicméně nikde není dána povinnost majetek využívat účelně, takové doby tu byly a myslím, že nikdo soudný v demokratické společnosti nemůže žádat, aby taková povinnost byla nastolena.“

Pokud orgány státní správy dostatečně nevymáhají povinnosti, které má vlastník ve vztahu k nemovitosti, nelze to podle soudce klást za vinu vlastníkovi, ale pouze daným orgánům.

Soudce se ztotožnil s verzí případu, kterou předložil Oldřich Vaníček, zástupce společnosti Cibulka a.s. vlastnící usedlost. „Pokud po peripetiích, které tu popsal a o nichž já na základě toho provedeného dokazování nemám žádné pochyby, že tomu tak skutečně bylo, se rozhodl, že tu spolupráci chce ukončit vlastník nemovitosti, tak já musím říct, že mě překvapilo, že tedy nepostupoval tímto způsobem dříve a že tedy dlouho toleroval z hlediska vlastnického práva velké zásahy do jeho práv,“ podivil se soudce.

Jednání squatterů podle soudce hraničilo s vydíráním a obžalovaný může být rád, že je stíhán pouze za uvedený trestný čin. „Pokud je squating v pohledu squatterů jakési bezdomovectví povýšené na nějakou ideologii, pak se jedná o, řekněme, životní styl do jisté míry parazitující na vlastnictví jiného, který se zaštiťuje idealistickými myšlenkami.“

Soudce odmítl argument obhajoby, že vlastník se měl nejdříve hájit formou civilní žaloby a nemohl tedy využít prostředků trestního práva. Stejně tak nesouhlasil s tím, že v případě písemné dohody, která existovala mezi obyvateli Cibulky a vlastníkem nemovitosti, se jednalo o smlouvu nájemní. Zásah, kterým policie statek vyklidila, byl podle soudce na místě, rovněž podané trestní oznámení. „Já musím říct, že já sám bych se do toho objektu na jakékoli jednání s vámi bál,“ dodal soudce směrem k obžalovanému.

Soudce celý případ shrnul takto: „Vlastnictví je nedotknutelné a to, o co se tady snažili squatteři tak hraničí s nějakou alternativou znárodnění.“ Obžalovaný proti rozsudku podá odvolání k Městskému soudu v Praze.