Valorizace platů prospěje zaměstnancům i fungování státu
Pavel BednářKompromis vyjednaný díky tlaku odborů na zvýšení platů ve veřejné sféře není projev slabosti, ale krok správným směrem. Je nyní na vládě, zda dostojí svým slibům a udrží sociální smír, nebo se zachová asociálně.
Hluboce u nás zakořenilo přesvědčení, že kompromis je projevem slabosti. Politici o něm mluví omluvně, manažeři s jistou dávkou rezignace a veřejnost ho často vnímá jako prohru. Ve skutečnosti je opak pravdou: kompromis není známkou slabosti, ale spíše důkazem vytrvalého vyjednávání a odvahy hledat shodu i tam, kde se zdá nemožná. Není to konečné vítězství jedné strany, ale krok správným směrem.
V prostředí, kde se dlouho nic nehýbalo, i malý posun ukazuje, že někdo dokázal trvat na svých požadavcích a přitom neztratil vůli k dohodě. V případě valorizace platů to neznamená jen úlevu pro zaměstnance veřejné sféry, ale i stabilizaci základních funkcí státu, které na jejich práci stojí.
Po letech tlaku, jednání, veřejných vystoupení i analytické práce odborů přichází Ministerstvo práce a sociálních věcí s návrhem na výrazné zvýšení platů. V příznivém případě by šlo až o 13 procent navíc — především pro zaměstnance v první platové tabulce a pod státní službou — a o 7 procent v ostatních tarifních tabulkách.
Je to málo? Mohlo by být víc. Je to vše, co bychom chtěli? Také ne. Ale je to největší valorizace za poslední roky — a především výsledek důsledné a neústupné práce odborů zaměstnanců státní a veřejné sféry. Ty pro rok 2026 požadují plošný růst tarifů o deset procent.
Zrušení diskriminační tabulky
Návrh Ministerstva práce a sociálních věcí, který byl zaslán do meziresortního připomínkového řízení, obsahuje závazek zrušit diskriminační platovou tabulku č. 1. Cílem je její sjednocení s platovou tabulkou č. 2, kde jsou platy zhruba o 17 až 18 procent vyšší. Tento krok by mohl významně zlepšit podmínky zaměstnanců, kteří zajišťují každodenní chod státu.
Od obecních úřadů přes státní a služební úřady až po ministerstva pracují lidé, kteří dnes pobírají těžce podhodnocené platy — platy, na které se inflace posledních let podepsala nejvíce ze všech skupin obyvatel. Patří sem nejen nepedagogičtí pracovníci ve školství, ale také zaměstnanci muzeí, galerií, knihoven či státních vědeckých a garančních institucí. Stejně tak se to týká sociálních pracovníků zaměstnaných samosprávami.