V médiích i na sociálních sítích se v posledních týdnech a měsících objevují zprávy o nedostatku lidí na různých pozicích v rámci veřejného sektoru. Někde je to způsobeno škrty a úsporami, jako například u nepedagogických pracovníků ve školství, jinde je platové odměňování natolik nezajímavé, že tabulková místa sice jsou, ale není kým je obsadit. Tu chybějí odborníci na kyberbezpečnost, tu technicky vzdělaní úředníci pro stavební úřady.

Zaměstnanci justice byli doposud — pochopitelně s výjimkou soudců — ve veřejné debatě poněkud přehlíženi. Nyní je zřejmé, že platové podhodnocení je může přivést až ke stávce. Vláda sice slíbila objem platových prostředků pro tyto zaměstnance navíc, jak ale upozorňuje například místopředseda Nejvyššího soudu Petr Šuk, další kroky takové přidání negují téměř na nulu.

Rozděl a panuj

Vláda ve vztahu k jednotlivým skupinám zaměstnanců ve veřejné sféře zvolila poměrně jednoduchou taktiku. Odmítá plošnou valorizaci platových tarifů, bez ohledu na bezprecedentní inflaci posledních let, a kromě toho snižuje i prostředky, které jednotlivé instituce můžou rozdělit na odměnách a osobních příplatcích.

„Konsolidační“ balíček zaťal do platů další sekeru, navíc v podstatě zlikvidoval takzvaný Fond kulturních a sociálních potřeb, ze kterého bylo možné ve veřejné sféře zajistit alespoň nějaké benefity. Pokud už se začne některá ze špatně zaplacených a přetížených profesí ozývat příliš hlasitě, nějaké peníze, například na mimořádnou odměnu, vláda nakonec přeci jen najde.

Takové kroky jsou samozřejmě nesystémové a problém platové sféry vůbec neřeší. Mohou ale působit jako poměrně účinný deradikalizační mechanismus. Pokud dostanete mimořádné odměny, bude se vám hůře stávkovat, i když se reálně nemáte o nic lépe než předtím a noví lidé, kteří by vám s prací pomohli, také nepřišli. Navíc byste příští rok také žádné odměny dostat nemuseli. A pokud odměny nedostanete, je tu pořád ještě šance, že možná přijde příště řada i na vás.

Kvalita života

Digitalizace, která by měla chybějící lidskou sílu nahradit — což je nanejvýš žádoucí —, postupuje příliš pomalu na to, aby to aktuálně bylo někde vidět. Tvrzením, že platem odměňovaných zaměstnanců je zbytečně mnoho a stačí jich polovinu propustit, aby všichni měli dost, už dnes nikdo příčetný věřit nemůže.

A dokud se vláda nezačne seriózně zabývat příjmovou stránkou státního rozpočtu, je neakceptovatelné tvrdit, že důstojné platy nejsou s ohledem na stav státní kasy možné — ani justiční pracovníci, ani kuchařky ve školách, ani úředníci stavebních úřadů schodek státního rozpočtu nezapříčinili a ani jej nevyřeší. Takový výrok je jen populistické gesto pro všechny, kteří se domnívají, že veřejné služby a správu k životu nepotřebují.

Reálně je to ale právě naopak — veřejný sektor v různé míře a v různých fázích života potřebujeme všichni. Možná jste dosud k soudu nemuseli a ani nehodláte nic stavět. Zdravotnictví a školství ale už vy nebo vaši blízcí potřebujete. I vy se chcete ve veřejném prostoru cítit dobře a bezpečně a dříve nebo později možná budete potřebovat pomoct, ať už sami, nebo se zabezpečením svých blízkých. Veřejná je i kultura, památky, péče o životní prostředí. Využívání veřejných služeb a správy se zkrátka v moderní společnosti nelze vyhnout.

Vláda svou úpornou nevolí k důstojnému odměňování ve veřejné sféře může zásadním způsobem snížit kvalitu života nás všech a v poslední době už je to celkem znát. I to je jeden z důvodů, proč se odborové svazy v rozpočtové a příspěvkové sféře přidávají k protestu, který Českomoravská konfederace odborových svazů ohlásila na 21. května.

Sociální dialog totiž musí fungovat i ve veřejné sféře. Stát se ke svým zaměstnancům musí chovat jako férový zaměstnavatel, a ne jako někdo, kdo si objedná službu, ale pak se mu ji nechce platit.