Témata televizních debat před volbami do třinácti krajských samospráv jsou obvykle podobná: řeší se dostupnost služeb, díry v okresních silnicích, chybějící lékaři či zubaři. Jedno téma se v nich objevuje jen nesměle a na pozadí: dramatická situace kolem kapacit všeobecných středních škol, která hýbala českou veřejností letos i loni na jaře.

Přitom jsou to právě kraje, kdo střední školy zřizují a za oborovou skladbu na svém území jsou odpovědné. A jsou to krajští politici, jimž by to za zmařené naděje části dětí a beznaděj jejich rodičů měli spočítat. Přesto téma středních škol skoro žádný vliv na krajské volby mít nebude a jak se zdá, krajští politici se vůbec nepoučili.

Příznačně to ilustruje debata na ČT24 s lídry stran a koalic v Pardubickém kraji z minulého týdne, shodou okolností domovském kraji autora tohoto textu. Na téma kapacit středních škol přišlo až na závěr: moderátorka upozornila, že podle dat České školní inspekce měl Pardubický kraj nejnižší podíl úspěšně přijatých v kategorii „pedagogické a humanitní školy“, dokonce ještě nižší než hlavní město s jeho notoricky přeplněnými středními školami. Jde pouze o něco přes 44 procent. Jen o málo menší přetlak byl i na gymnáziích na Pardubicku.

„To, že na nějakých oborech je přetlak a že rodiče a děti o ně mají zájem, neznamená, že budeme kapacity navyšovat. Musíme hledět na budoucí demografický vývoj a poptávku na trhu práce,“ odmítl v diskusi radní Pardubického kraje Pavel Šotola (KDU-ČSL), sám absolvent stavební fakulty.

„To, o čem hovoříte, jsou jednotky případů a my jsme chtěli, aby byly výběrovými, to je záměr Pardubického kraje. A to, že nepodléháme všemu, co ministerstvo školství vymyslí, to je v pořádku, protože v tom je samospráva, naše samostatnost v rozhodování,“ přidal se současný hejtman Pardubického kraje Martin Netolický (SOCDEM).

Ve vzývání „výběrovosti“ všeobecných vzdělávacích oborů a apelech na sledování „poptávky na trhu práce“ se v debatě vcelku shodli všichni napříč spektrem: od sociálních demokratů po ANO, lidovce, ODS nebo STAN. Zástupci krajní pravice, Marcel Dlask (SPD) a Jan Foldyna (KSČM), otevřeně volali po tom, aby se krajská vzdělávací politiky řídila primárně požadavky průmyslu.

Jediné disentní stanovisko v debatě pardubických krajských lídrů prezentoval Daniel Lebduška (Piráti). „V přechozí otázce jsme se bavili o tom, že potřebujeme mediky a lidi vzdělané na gymnáziu, kteří potom pokračují dále na vysokou školu, a zde se dozvíme, že by gymnázium mělo být výběrová škola. To by sice mělo, ale určitě se tam najdou lidé, kteří skončí pod čarou a mají na to. Nabídka by měla odpovídat poptávce ze strany rodičů, ale i studentů, neměli bychom někomu vnucovat, co chce studovat. Je to jeho rozhodnutí, které ho bude formovat celý život,“ shrnul pirátský krajský zastupitel.

Kraje proti ministerstvu školství

Problém s podceněnými kapacitami středních škol vyhřezl zejména loni a letos na jaře, v době přijímacích zkoušek na střední školy. Ukázalo se, že zájem o gymnázia a vůbec všeobecně vzdělávací obory mezi dětmi i rodiči roste a český stát tuto poptávku nezvládl uspokojit, což se fatálně projevilo především nyní, s nástupem silnějších populačních ročníků.

Nejviditelnější byl problém v Praze, Brně a dalších velkých městech. Jak ovšem ukazuje výše popsaný příklad malých kapacit humanitních škol v Pardubickém kraji, jde o problém širší. Přijímačkovou pohromu se letos částečně podařilo sanovat novým elektronickým systémem přihlášek na střední školy. Vyřešil sice některé limity dosavadního archaického systému, ale podstaty problému se nedotkl.

Vinu za nedostatečné kapacity středních škol nesou především krajští politici, nadbíhající lokálnímu průmyslu. Zejména v některých periferních krajích často chybí důsledné oddělení ekonomické a politické moci a lokální politiky pojí neformální klientelistické vazby s netransparentním byznysem: dříve takovou mocenskou platformu představoval zejména duopol ODS a ČSSD, dnes jejich roli částečně převzalo hnutí ANO.

Krom korupčních kauz se sepětí místních stranických struktur a lokálního byznysu projevuje také v tlaku na přizpůsobování nabídky veřejného středoškolského vzdělávání objednávce majitelů místních montoven.

Když ministerstvo školství vedené Mikulášem Bekem (STAN) vyzvalo kraje — zřizovatele většiny veřejných středních škol v zemi —, aby navýšily kapacity všeobecných vzdělávacích oborů. Některé však otevřeně prohlásily, že tuto žádost akceptovat nebudou. Podobně jako Pardubický kraj.

Bez občanské angažovanosti změna nepřijde

Není na místě téma redukovat pouze na to, zda převisy zájemců na některých školách jsou již neúnosné nebo zda a kde se tvoří před školami fronty zoufalých rodičů. Problém současnou krizi kolem kapacit středních škol svou šíří dalece přesahuje a zahrnuje kardinální otázku, co vlastně od středního školství v polovině třetí dekády 21. století očekáváme.

Kdo totiž ví, jaká bude „poptávka na pracovním trhu“ třeba za třicet let, kdy budou mít dnešní patnáctiletí lidé do penze ještě daleko? Pro neurčitý svět příštích desetiletí se hodí mnohem spíše všeobecné a flexibilní gymnaziální vzdělávání než výuční list z oboru obrábění kovů nebo opravy zemědělských strojů. A navíc smysl středních škol nespočívá ve výchově námezdní síly pro pracovní trh, ale ve vzdělávání občanů demokratické společnosti, která potřebuje stejně tak lidi kriticko-humanitně a umělecky vzdělané.

České střední školství by jistě potřebovalo širší reformy, nízké kapacity všeobecných vzdělávacích oborů je ale dnes nejpalčivějším problémem. Na vině jsou především krajští politici: horší než to, že by problém podcenili, přitom je, že o problému věděli, a odmítali s ním cokoliv dělat, protože dnešní status quo schvalují.

Kvalita politiků obvykle odráží kvalitu občanské společnosti. Vina je tudíž i na straně voličů. Pokud nám vadí, že politiky více zajímají požadavky lokálního průmyslu než zájmy voličů a že ani po dvojnásobné krizi se kapacity středních škol nestaly hlavním tématem politických debat, není jiné řešení než se aktivněji zajímat o to, jaké mají krajské samosprávy pravomoci, co říkají a dělají politici, které si tam volíme.

Otázka kapacit středních škol se sama vyřeší samospádem za pár let, až populační vlna zkrotne a problém již nebude tak palčivý a mediálně uchopitelný. Avšak problém vládnutí podle zájmů byznysu, který vyplnil vakuum po občanské společnosti, přetrvá a projeví se velmi brzy jinde a jinak.