Vláda Petra Fialy nastupovala s velkými ambicemi modernizovat Českou republiku a s odvážným slibem investovat do vzdělávání. Po invazi Ruska na Ukrajinu navíc začala vystupovat jako garant bezpečnosti proti pronikání ruského vlivu. Papír snese vše, teď na konci volebního období se můžeme podívat, jak vláda svým slibům dostála. Nejlépe k tomu poslouží návrh rozpočtu na rok 2026 připravený na vládu a rozpočtové plány na roky 2027 a 2028.

Situace ve školství je neradostná. Na příští rok je navrženo 276 miliard korun. Rozpočet Andreje Babiše a Aleny Schillerové na rok 2021 předpokládal výdaje na kapitolu školství 239 mld. korun. Pokud bychom tuto částku ošetřili o vliv inflace, měli bychom v návrhu rozpočtu vidět u školství 336—340 mld., tedy o 60 miliard více.

Část rozdílu jde na vrub změnám, které vláda prosadila, tedy převedení části výdajů na obce, na školní pomůcky a na nepedagogické pracovníky. Jak upozorňuje PAQ Research a Učitelská platforma, stát se tím vzdává dalších, už tak malých, možností ovlivňovat vzdělávací politiku.

Finančně stát v roce 2026 údajně „ušetří“ 32 miliard, hodlá ale obcím velkou část prostředků kompenzovat na rozpočtovém určení daní, takže úspora zatím vznikne nejspíše jen virtuálně.

Vláda také tlačí na školy, aby začaly omezovat počet vyučovacích hodin, skončily s dělenými hodinami, znovu přešly na větší podíl frontální výuky, o slibu platů ve výši 130 procent průměrné mzdy už se raději nemluví vůbec. Co hůř, na roky 2027 a 2028 Ministerstvo financí plánuje škrtnout ve školství dalších 20 miliard, především na vysokých školách a na podpoře sportu.

Realita je tedy úplně jiná, než ji vykresolval program SPOLU, které díky premiérovi Fialovi a ministrovi financí Stanjurovi hraje ve vládě prim. Koalice SPOLU před volbami 2021 slibovala na školství 5,2 procent HDP. To by ale na rok 2026 znamenalo 459 miliard. Částka v rozpočtu je pouze dvoutřetinová.

Škrtneme českou vědu

Podobně smutná je situace ve vědě a výzkumu. I tady předpokládá Ministerstvo financí na rok 2026 částku, která ani zdaleka neodpovídá inflaci posledních let, a pro roky 2027 a 2028 má tato částka klesat i nominálně. Grantová agentura ČR rozdělovala v roce 2019 4,4 miliardy. Nebylo nijak valné a Česká republika byla kritizována za to, že dává na vědu a výzkum málo.

Jenže po letech inflace, v úhrnu více než čtyřicetiprocentní, navrhují Petr Fiala a Zbyněk Stanjura na granty GA ČR pouhé 4,7 miliardy. Pokud bychom chtěli jen dorovnat inflaci, potřebovali bychom 6,4 miliard. Aby toho nebylo málo, na roky 2027 a 2028 se má rozpočet GA ČR zase snižovat, a to zhruba na úroveň roku 2019.

Přitom ony 4 miliardy už dnes neumožňují financovat ani velmi kvalitní projekty, natož ještě dobré projekty podávané regionálními univerzitami. Bez peněz se ale výzkum dělat nedá.

Akademie věd? V rozpočtu 2021 měla 6,8 miliard. Jen úprava o inflaci by odpovídala zhruba 9,5 miliardám, bez jediné koruny na kvalitativní rozvoj. Na příští rok je tam miliard 8, na roky 2027 a 2028 pouhých 7,5 miliard. Jak za to vybudovat špičkovou vědu, to netuší nejspíš nikdo.

Vláda ignoruje skutečná bezpečnostní rizika

Po útoku Ruska na Ukrajinu se mezi vládní priority dostala bezpečnost. Právě podpora Ukrajiny a jasné vymezení se proti ruské okupaci byly důvodem, kvůli němuž byli voliči vládě Petra Fialy ochotni odpustit přešlapy v domácí politice a klesající životní úroveň. Jenže ani posílení bezpečnosti nebo podporu Ukrajiny v rozpočtu nevidíme, tedy s výjimkou nákupů zbraňových systémů. Technika je důležitá, ale bez motivovaných lidí valný význam nemá.

Neméně podstatnou součástí bezpečnosti je vyhodnocování rizik, a to se neobejde bez lidí a bez výdajů na bezpečnostní služby. Jsou na tom následovně:

1. Bezpečnostní informační služba: Návrh 2,8 miliard korun, což je méně, než měla BIS v roce 2021. Pokud bychom zohlednili inflaci od roku 2021, měla by BIS mít rozpočet 4,2 mld. Na další roky se ale podle plánů ministerstva financí má rozpočet BIS znovu krátit, byť ne závratně. Při započtení inflace je ale zřejmé, že BIS toho dnes nemůže zvládnout ani tolik, kolik před invazí Ruska na Ukrajinu.
2. Vojenské zpravodajství. Plánováno je 9 mld., s očekávaným růstem na 9,4 mld. v roce 2028. V roce 2021 zde byly výdaje méně než poloviční, 4,1 miliardy. Tady je zvýšení rozpočtu způsobené expanzí satelitního výzkumu v rámci IMINT/SIGINT infrastruktury (Satelitní centrum ČR, družice SATurnin-1 a navazující projekty), tedy spíše díky investicím do techniky než do lidí.
3. UZSI, česká obdoba CIA zaměřená na hrozby ze zahraničí, rozpočet sice nezveřejňuje, ale představu si můžeme udělat podle položky Výdaje na zabezpečení plnění úkolů Ministerstva vnitra a ostatních organizačních složek státu. Zde vidíme naplánovaný pokles výdajů během let 2027 a 2028 o celou čtvrtinu ve srovnání s rokem 2026, a postupný návrat k výši rozpočtu roku 2022. Ani zde se s žádným výrazným posílením zpravodajských kapacit pravděpodobně nepočítá.

Pomoc Ukrajině? Na další roky je plánována pouhá 1 mld. Kč. Je na tom líp než program na podporu českých zájmů v Africe — tam je čistá nula. Opravdu je v našem národním zájmu věnovat na podporu země zničené válkou, s množstvím strategických informací, vojenských zkušeností, a také nerostných surovin pouhou 1 miliardu? Domnívám se, že nikoliv.

Vzhledem k závažnosti konfliktu a vzhledem k tomu, že do budoucna bude mnohem lepší, když bude Ukrajina patřit do našeho bloku, a ne aby byla satelitem Ruska, měli bychom zcela vážně uvažovat o systematické podpoře zhruba na úrovni 1 procenta HDP, jako mají Polsko a Skandinávie. To by znamenalo částku okolo 80 miliard korun.

Zachránit demokracii před ODS

Jak je vidět, čtyřletá zaťatá politika škrtů zejména ODS vyústila v nemožnost splnit ani vlastní priority. Plány na rok 2027 a 2028, které Ministerstvo financí právě publikovalo, ukazují, že lépe nebude.

Pokud považujeme témata jako vzdělávání a bezpečnost za podstatné, potřebujeme mobilizovat nejen proti populismu Andreje Babiše, Tomia Okamury, Kateřiny Konečné a Filipa Turka. Stejně vášnivě bychom měli mobilizovat proti Petru Fialovi a Zbyňku Stanjurovi.

Jejich politika je také populistická, protože rozděluje společnost na skvělé podnikatele a živnostníky a zlé úředníky a odboráře a ještě k tomu způsobuje, že si mnozí občané spojují demokratickou politiku právě s tím, co ODS ve vládě předvádí.

Právě vinou vlády Petra Fialy se dnes mnoha občanům této země demokracie nejeví jako žádoucí alternativa. A to je pro liberální demokracii snad ještě větší hrozba než to, co slibují její otevření odpůrci.