Zelení po evropských volbách počítají ztráty i zisky. Jak dál v ČR?
Matěj Pomahač, Gabriela SvárovskáAutoři rekapitulují výsledky zelených stran v evropských volbách a v následných parlamentních volbách v Británii a ve Francii. Zabývají se i tím, co si z evropských výsledků i z domácího nezdaru může vzít česká Strana zelených.
Přes celkové ztráty v evropských volbách zůstává zelená skupina v Evropském parlamentu (Greens/EFA) důležitým a čitelným hráčem ve vyjednávání o budoucí podobě a programu Evropské komise. Stanovila si v tom jasnou podmínku: žádné kompromisy s krajní pravicí, a to včetně Evropských konzervativců a reformistů (ECR). Je dobré si připomínat, že i česká ODS je součástí uskupení, které odmítá prohlubování evropské spolupráce při řešení současných civilizačních hrozeb a staví se skepticky k rozšiřování Unie, jež se přitom má týkat také Ukrajiny.
I následné parlamentní volby ve Francii a Velké Británii potvrdily, že v měnící se evropské politické krajině má zelená politika stále svou váhu. České Zelené nyní čeká zásadní debata o tom, jak pojmout budoucnost ekologické a sociální politiky v domácím, setrvale velmi konzervativním prostředí.
Zelení hodlají využít v evropské politice svého trvajícího vlivu
Evropští Zelení získali v červnových eurovolbách dvaačtyřicet mandátů, tedy o deset méně než před pěti lety, a to především kvůli ztrátě zelených stran v početně zastoupeném Německu a ve Francii. Nové mandáty naopak zaznamenali na jihu a východě Evropy.
Po vstupu reprezentantů dalších evropských stran (Pirátů či strany Volt, která opustila liberální frakci Renew) bude celkový počet poslanců a poslankyň ve frakci Greens/EFA nově třiapadesát. Výsledky lze číst tak, že zatímco v západní Evropě je úbytek hlasů pro Zelené součástí běžné demokratické obměny, zelená a progresivní politická agenda „dobývá“ nová území.
Předností stále vlivné — jakkoli o něco oslabené — zelené skupiny v Evropském parlamentu je programová jednota, kontinuální vedení a jasně definované politické priority, což přeskupující se euroskeptická a nacionalistická uskupení nabídnout nemohou. Evropští Zelení navázali na předchozí spolupráci s většinou evropských lidovců, socialistů a liberálů, a podpořili Ursulu von der Leyenovou, jakož i Antónia Costu a Kaju Kallasovou na čelná místa evropských institucí.
Jasnou podmínkou je pokračování politiky Zelené dohody s dodržením cílů klimatické neutrality do roku 2050, a obrana právního státu a demokracie. Zelení přitom hájí priority evropských podnikatelů i zaměstnavatelů, kteří vsadili na ekologickou modernizaci evropského průmyslu. Ta má zajistit jak konkurenceschopnost, tak stabilní pracovní místa.