Po čtyři a půl roku dlouhém spolupředsednictví Magdaleny Davis a Michala Berga, které skončilo neúspěchem v evropských a krajských volbách, se do vedení Zelených dostanou nové tváře. Na spolupředsedkyni kandiduje Gabriela Svárovská, dříve novinářka, diplomatka a poradkyně senátora, která se celoživotně věnuje problematice lidských práv a zahraniční a transformační politice. Pracovala v kanceláři Václava Havla, založila organizaci Prague Civil Society Centre a členkou Zelených je od loňského jara.

O mužskou spolupředsednickou funkci se utkají Tomáš Mígl, jenž neúspěšně vyzval Michala Berga již na sjezdu v lednu. Přichází s vizitkou člověka, který znovuobnovil mládežnickou organizaci Mladí zelení, a je aktivní v členské organizaci v Příbrami, kde je také v kontrolním výboru města.

Jeho soupeřem je Matěj Pomahač, který se profesně věnuje poradenství pro modernizaci v zemědělství. Přes původně humanitní vzdělání tak představuje trochu jiný profil, než si lidé zpravidla se Zelenými spojují: spojený s venkovem, krajinou a každodenní prací v relativně konzervativním prostředí českého zemědělství.

O pozice v předsednictvu se dále ucházejí lidé zpravidla se zkušeností v komunální či krajské politice jako radní Prahy 6 Petr Palacký, mladoboleslavská zastupitelka Jana Krumpholcová, radní Prahy 11 Michal Veselský nebo zastupitel Brna-Bystrce a předseda jihomoravských Zelených Matouš Vencálek. Doplňují je dvojice současných členů předsednictva Vít Masare a Anna Junková, bývalý zastupitel z Olomouce Pavel Bednařík a právnička Olga Ulrichová.

Výčet nových i staronových jmen ukazuje, že přes zklamání, které vyvrcholilo zejména slabým výsledkem v evropských volbách, je u Zelených stále dostatek vnitřní energie a pracovitých lidí s odbornými zkušenostmi. A neměli bychom zapomínat i na schopnost přitahovat k zelené politice osobnosti občanského života, jako se to povedlo na kandidátku do letošních voleb do Evropského parlamentu — ať šlo o Johannu Nejedlovou z organizace Konsent nebo architekta a urbanistu Osamu Okamuru.

Proměňující se politická scéna

Příští rok nás čekají sněmovní volby a nové vedení Zelených bude rozhodovat o volební strategii, která bude muset reflektovat rychle se měnící politickou scénu. Během jednoho měsíce totiž volí své vedení hned čtyři strany, které v několika posledních volbách uspěly hůře, než očekávaly — Sociální demokracie, KDU-ČSL, Zelení i Piráti. V případě lidovců se výměnou Jurečky za Výborného jedná jen o kosmetickou změnu, která zaručuje pokračování projektu Spolu, padajícím preferencím navzdory.

Pro Zelené je důležitější vývoj v ostatních stranách i proto, že v minulosti na různých úrovních zkoušela spolupracovat jak se Sociální demokracií, tak s Piráty.

Asi jen málokdo z jejich příznivců by považoval za politicky moudré vydat se za Sociálními demokraty do prostředí koalice Stačilo!, které nyní usilovně pomáhá vytvářet expředseda Zelených Matěj Stropnický. Jakákoli účast v projektu, který je nejen protivládní, ale hlavně proruský, protiimigrační a protiklimatický, by znamenala pro věrohodnost zelených hodnot, jako je humanismus, úcta k lidským právům, feminismus nebo ochrana klimatu, znemožnění a doslova „konečnou“.

Naopak jako logické se Zeleným nabízí rozvíjet a ohledávat možnosti projektu Progresivní Česko, u něhož navíc někteří z výše jmenovaných uchazečů o vedení Zelených — Svárovská, Mígl nebo Palacký — od počátku byli.

Je samozřejmě otázka, kam sahají možnosti naznačené spolupráce, které se účastní také bývalí a současní členové Sociální demokracie, Voltu, hnutí Budoucnost a také někteří z Pirátů. Pokud se však v tomto projektu objeví dostatečně silná politická vůle a energie, může to znamenat nový impuls nejen pro Zelené, ale pro celou liberální a progresivní část politického spektra, která je v současné době v silné defenzivě.

A samozřejmě vedle toho, kam budou směřovat Zelení, jsou hlavní otázkou další kroky Pirátů. Jistě nejen oni by neradi opakovali trajektorii Strany zelených z let 2006 až 2010 až do hořkého konce mimo sněmovnu.

Potřebná spojenectví

Silní Piráti se za Bartošova vedení jakékoliv spolupráci se Zelenými bránili. Bude tento postoj vlastní i novému vedení strany, které se bude snažit zastavit masivní propad preferencí, navíc v situaci, kdy ve třech po sobě následujících volbách vyšli Piráti oslabeni — s mnohem horším výsledkem, než měli podle předvolebních preferencí?

Nebo se Piráti začnou zabývat možností oslovit minimálně padesát tisíc zelených voličů a voliček, kteří straně zůstávají dlouhodobě věrni? Uvidíme už týden po sjezdu Zelených: nové vedení Pirátů budeme znát 9. listopadu.

Příležitost pro vybudování nových vztahů na politické scéně jsou tím hlavním rozdílem, který bude odlišovat situaci pro nové vedení Zelených. Dvojice Davis a Berg dokázala stranu organizačně a profesionálně posunout výrazně dopředu, na více než dvouprocentní hladinu preferencí to ale bylo málo. Doba malým stranám nepřála a nabídky vedení strany na volební spolupráci směrem k Pirátům, STAN nebo ČSSD nebyly reflektovány.

Přesto dvojice Michal Berg a Magdalena Davis dokázala Zelené stabilizovat i v době volebních neúspěchů, podařilo se jí stranu vnitřně stmelit a příkladně zapojovat členy strany do rozhodování o klíčových věcech, jakými bylo například hledání volebních partnerů. Takové namlouvání je pro každou stranu citlivá záležitost a vždy se najdou vášniví zastánci a odpůrci jakékoliv varianty. Davis a Berg dokázali, že i Zelení, kteří měli dlouhá léta nálepku rozhádané strany, dokážou dospět k rozhodnutí širokým konsensem.

Snad i díky tomu Zelení nepřicházejí o své členy ani přes volební neúspěchy — což se nedá říct ani o Sociální demokracii ztrácející část progresivně a hodnotově orientovaného členstva, ani o Pirátech. Naopak, Zelení i v posledních týdnech získávají nové zájemce a zájemkyně o členství, od začátku září přišlo přes čtyřicet nových přihlášek napříč generacemi.

Ani noví členové, ani nové vedení samo o sobě úspěch Zeleným nezaručí. Jejich pozice v propojování progresivních sil na české politické scéně, která je stále více konzervativně-populistická, je ale velmi potřebná. A nové impulsy jako projekt Progresivní Česko mohou pokropit živou vodou i ty členy nebo příznivce Zelených, kteří už po posledních volbách ztráceli naději. Pokud bude nové vedení strany dostatečně politicky šikovné, bude moci aktuální přeskupování politických sil dobře využít.