Ve většině krajů dramaticky posílilo hnutí ANO, ale v krajích, kde mají strany vládní pětikoalice výrazné hejtmany, tedy Martina Kubu (ODS) v Jihočeském kraji, Jana Grolicha (KDU-ČSL) v Jihomoravském kraji a Martina Půtu (SLK) v Libereckém kraji, tito lidé své posty jednoznačně obhájili. Co tedy bylo dominantní motivací volebního chování, byl to odpor k vládě, nebo volba pro lídra?

Byl to skutečně mix regionálních motivací s potřebou voličů vyjádřit se k celostátní politice. V krajích, kde nebyly výrazné, celorepublikově známé osobnosti, dominantně vyhrálo ANO, zatímco zbytek zastupitelstva je roztříštěný.

Druhou skupinu tvoří kraje, kde naopak došlo ke koncentraci hlasů a voliči jiných stran Fialovy pětikoalice se tentokrát rozhodli podpořit kandidátku silného lídra spíše než svoji obvyklou první volbu: to je efekt, který byl nejsilnější u Martina Kuby v Jihočeském kraji a u Jana Grolicha v Jihomoravském kraji.

Jinak řečeno, ANO vyhrálo všude tam, kde současná vláda neměla silnou osobnost v obhajujícím hejtmanovi?

V hlavních konturách ano, ale je to ještě trochu složitější. Třeba v Jihomoravském kraji byla nedílnou součástí Grolichova apelu mobilizace vůči hnutí ANO. Princip mobilizace vůči hnutí ANO je přitom téměř vždy koaliční, je to v logice stranického systému s dominantní pozicí Babišova hnutí podmínkou.

V tomto smyslu i projekt Martina Kuby na jihu Čech byl v jistém smyslu koaliční. Nevytvořil sice formální koalici, ale vytvořil prostředí, v němž integroval heterogenní skupinu podporovatelů. Patrně nejvýrazněji oslovil voliče spojenectví KDU-ČSL a TOP 09, které dříve bylo v Jihočeském kraji silné a mělo tu tradici.

Překvapivý byl zcela drtivý výsledek Kubovy ODS na jihu Čech, která tu získala jednobarevnou většinu v zastupitelstvu. Jak si tak silnou pozici Martina Kuby ve svém kraji vysvětlujete?

Hodně důležité je, že Martin Kuba je známý i celostátně. Profiloval se výrazně během covidu, kdy budoval očkovací centra ve chvíli, kdy na celostátní úrovni v postupu vůči pandemii panoval chaos. Tehdy se jeho podpora konsolidovala a začala růst.

V uplynulých dnech se podobně profiloval během povodňové situace, kdy dokázal svou komunikaci velmi efektivně směřovat ke spektru svých potenciálních voličů. Kuba bezpochyby oslovil i spoustu voličů ANO. Tomu velmi napomohl i předseda hnutí Andrej Babiš, který Kubu dříve opakovaně veřejně vychvaloval.

Co to znamená pro ODS, jejíž silná pozice na celostátní úrovni je závislá na spolupráci v rámci koalice SPOLU? Je Kubův výsledek přenositelný i jinam?

Těžko říci, protože ODS kandidovala napříč kraji ve velmi rozličných koalicích: někde v rámci SPOLU, jinde jen s jednou z těch stran, s lokálními hnutími nebo samostatně.

Do sněmovních voleb v příštím roce tak nebude disponovat užitečnými daty z krajských voleb, protože sněmovní volby také probíhají na bázi krajů, alespoň co do kandidátek a rozdělování mandátů. A potom, Martin Kuba sice uspěl, ale také uspěla forma koalice SPOLU v Jihomoravském kraji, takže obojí lze interpretovat jako úspěch pro zastánce koalice i samostatné kandidatury.

Tam však SPOLU vedl lidovec Grolich. Ve Středočeském, Moravskoslezském a Libereckém kraji SPOLU vedená politiky ODS neuspěla. Není to tak, že absolutní výsledek zachraňuje Kuba na jihu Čech, ale jinak skončily volby pro ODS nezdarem?

Skutečně, zároveň ale měla ODS štěstí v tom, že mediální pozornost, pokud jde o neúspěchy, byla zaměřená jinam, konkrétně na Piráty. Ve finální interpretaci, zda půjde o úspěch či nikoliv, bude hrát roli ale i to, kde všude bude nakonec ODS součástí krajských koalic.

Zatím se ale zdá, že ODS ztratí své hejtmany v Královéhradeckém kraji a na Vysočině. Zásadní bude ještě vyjednávání o koalici ve Středočeském kraji, protože pokud by tu ODS v čele s Janem Skopečkem zamířila do koalice s ANO, byl by to zásadní reputační problém.

Pro Petra Fialu to vše určitě není dobrá zpráva, protože výborný výsledek Martina Kuby jakožto nejvýraznějšího oponenta spolupráce v rámci SPOLU je pro něj velký vnitrostranický problém. Dosud se ale nezdá, že by vnitrostranická opozice vůči Fialovi byla silná a stmelená.

Už jsme hovořili o dobrém výsledku v Jihomoravském kraji, který lze připisovat současnému hejtmanu Grolichovi. Kde vidíte hlavní zdroje jeho úspěchu?

Andrej Babiš by tu na mém místě asi řekl, že Grolich je jen marketing.

A nemá trochu pravdu?

Do určité míry ano, ale je to marketing, který politik v dnešní době potřebuje, protože politika je velmi personalizovaná. Lidé oceňují člověka, který působí jako krizový manažer a který zároveň není tak jednoznačně spojen se stranickou značkou.

Grolich není pro občany primárně lidovec, ale značkou, které si v předvolebním období vybudoval kampaněmi typu Ty hejtmane nebo Akce hejtman. Jenom PR ale nestačí, musí k tomu být nějaký základní vklad, a Grolich zkrátka sám o sobě působí autenticky, mladě, svěže a důvěryhodně.

Volby ukázaly, že poptávka po tomto typu osobností je velmi silná, a tam, kde taková nabídka nepřišla, voliči současné vládní strany ztrestali.

Na rozdíl od Grolichova triumfu je výsledek lidovců ve Zlínském kraji, kde je do voleb vedl bývalý hejtman Jiří Čunek, nepřesvědčivý. Co to bude znamenat pro další směřování KDU-ČSL?

S tím, že z pomyslného souboje Čunek versus Grolich jednoznačně vychází jako vítěz ten druhý, bych souhlasil jen částečně. Čunek totiž souběžně kandidoval do Senátu, kde ve svém vsetínském obvodu uspěl už v prvním kole.

Na druhou stranu Čunek nutně potřeboval úspěch i v kraji, aby mohl vstoupit do vnitrostranického boje — a tento úspěch se nedostavil. Zajímavé je, že voliči hodně chtějí Jiřího Čunka v Senátu, ale už ho tolik nepodporují jako možného hejtmana.

Lidovci neuspěli ani v Jihočeském kraji, kde je jejich buňka také známa jako poměrně konzervativnější. Konzervativní křídlo KDU-ČSL tak jde do nadcházejících vnitrostranických procesů a volebního sjezdu oslabené a není pravděpodobné, že bude obsazovat zásadní křesla ve vedení. Třeba diskutované ambice Jiřího Čunka opět kandidovat na předsedu KDU-ČSL se po neúspěchu ve Zlínském kraji zásadně snížily.

Pokud tedy má nyní větší šance liberálnější křídlo lidovců, kdo ho zastupuje? Krom Grolicha je to, předpokládám, hlavně ministr životního prostředí Petr Hladík?

Ano, nejvýznamnějšími reprezentanty tohoto liberálnějšího, přesněji řečeno otevřenějšího křídla KDU-ČSL jsou právě tito dva politici. Nyní, po úspěšných volbách v Jihomoravském kraji, poroste tlak na Grolicha, aby kandidoval na předsedu lidovců. Sám o sobě totiž představuje výraznou osobnost hodnou vedení.

Pokud by ale Grolich nekandidoval, budou se muset představy liberálního i progresivního křídla protnout někde uprostřed: takovým kompromisním kandidátem se slušnou šancí může být ministr zemědělství Marek Výborný.

A ten může pomoci stranu vytáhnout ze dna?

Musela by s tím jít ruku v ruce širší obroda strany od celostátní úrovně až po tu nižší. Změna komunikace tak, aby se strana neprofilovala na tématech, která nejsou příliš dobře přijímána většinovou společností, jako ostře konzervativní akcent v kulturních otázkách, ale spíše umírněně na pozitivních tématech. Dokud trvá koalice SPOLU, má KDU-ČSL politickou relevanci ovšem do rozhodující míry jistou.

Že Piráti oslabí, se všeobecně počítalo, ale to, že všude krom Plzeňského kraje skončí pod pěti procenty, bylo překvapením. Čím si vysvětlujete tak dramatický propad?

Už před volbami mě zarazilo, že Piráti nevedli takřka žádnou kampaň. Podobně jako před volbami do Evropského parlamentu byli absolutně neviditelní. Předvolební prostor v souvislosti s Piráty byl vyplněn neúspěchem digitalizace stavebního řízení: nedokázali prodat svou práci na žádné úrovni.

Výsledkem bylo, že pronikli do zastupitelstva jenom v Plzeňském kraji, kde byli viditelní díky tomu, že tu měli svého hejtmana Rudolfa Špotáka, což je na to, že tu dosud měli hlavní exekutivní funkci, velký neúspěch.

Reakcí na výsledek byla velká nespokojenost s dosavadním předsedou Ivanem Bartošem, který nakonec rezignoval, i když původně plánoval jenom dát hlasovat o důvěře členské základny v něj.

To byla první fáze, kdy se strana snažila, částečně pod vlivem emocí, vypořádat s frustrací z velmi špatného výsledku. Ve druhé fázi by měl nový lídr Pirátů zvednout telefon a zavolat do centrál Zelených a Voltu a začít připravovat pracovní skupinu, která začne vyjednávat o něčem jako sociálně-liberální a progresivní Spolu.

To bude pro sněmovní volby naprostá nutnost, protože samostatná kandidatura, jako byla ta z krajských a evropských voleb, už do budoucna nebude fungovat. Musí se tak začít bavit s ideově blízkými partnery, ať už jsou to zmíněné menší progresivní strany, některá spřízněná lokální hnutí nebo nezávislé osobnosti z tohoto proudu. A především bude třeba dobře zvolit lídry, protože krajské volby ukázaly, že dnes vedou silné osobnosti.

Začít jednat o takové spolupráci musí co nejdříve — může to být jedna z mála možností, jak se dostat z aktuální krize. Nevyřeší to všechny problémy, ale může to být životaschopná spolupráce, kterou od tohoto ideového proudu čeká dost občanů. Piráti nebudou třicetiprocentní stranou, ale jisté jádro mezi pěti a deseti procenty si takto mohou udržet.

Jak se ale Piráti vypořádají s tím, že v rámci strany je silný centristicky, či až dokonce liberálně pravicový proud, který spojování se Zelenými odmítá?

Určitě by si to žádalo větší ideologickou profilaci a jistý návrat ke kořenům, k autenticitě a koherentní linii. Problematické nicméně je, že Piráti jsou současně stále členy pravicové vlády, kde taková orientace může kolidovat. Pak je tedy otázka, zda by nebyl na místě odchod Pirátů z Fialovy vlády.

Přejděme ještě k SOCDEM. Jediný hejtman strany Martin Netolický sice obhájil svůj post s lepším výsledkem před čtyřmi lety, obdobné formáty spolupráce s lokálními osobnostmi a pod jinou značkou ale v Královéhradeckém a Olomouckém kraji neuspěly. Netolického úspěch tedy pro SOCDEM není přenositelný jinam?

Netolického případ je do značné míry podobný jako případ Martina Kuby v kontextu ODS. Oba se svezli na vlně personalizace politiky a upozadili značku své domovské strany ve prospěch své tváře. Netolický se krom toho spojil s lokálními hnutími a výraznými místními nezávislými osobnostmi. Netolický je pracovitým, charismatickým hejtmanem, viditelným i v celostátním kontextu a jeho kandidatura na nového předsedu SOCDEM by byla logická, i když on sám to dosud odmítá.

V jedenácti krajích se do zastupitelstva dostala koalice STAČILO!, úspěšný projekt komunistické předsedkyně Kateřiny Konečné, který se osvědčil už v evropských volbách. Znamená to, že KSČM začíná být po klinické smrti opět relevantním hráčem v české politice?

Pravděpodobně ano. Od roku 2021, kdy komunisté vypadli z Poslanecké sněmovny, byl vývoj poměrně bouřlivý, různá sociální hnutí na antisystémové scéně zažila integrace a dezintegrace. Právě Konečná dokázala nejvíce vytěžit existenci této radikální protisystémové opozice vůči Fialově vládě a vůči české podpoře napadené Ukrajině, která vešla ve známost někdy i masovými protesty na pražském Václavském náměstí.

Podařilo se jí šikovně schovat značku KSČM do koalice STAČILO!, ačkoliv komunisté stále tvoří základ této formace a většinu mandátů získaných v právě uplynulých krajských volbách získali oni. Současně se Konečná začíná profilovat jako důležitý koaliční partner pro Andreje Babiše po příštích sněmovních volbách. Začíná se totiž jevit jako pravděpodobné, že by se koalice STAČILO! mohla dostat za rok do sněmovny, i když vyhráno ještě nemají.

Své pozice obhájilo i hnutí SPD, a to v koalicích s hnutím PRO Jindřicha Rajchla, s Trikolorou nebo Svobodnými. Znamená to, že úpadek podpory SPD, který naznačily evropské volby, je zažehnán?

Je to jen zdánlivý úspěch. SPD zůstalo vlastně na svém, i když se spojilo s několika dalšími stranami v rámci dosud dezintegrované krajní pravice a předseda Tomio Okamura zapnul turbo a pronikl do veřejného prostoru s velmi viditelnou rasistickou kampaní.

Do čela kandidátek nasadila viditelné osobnosti, poslance. V nadcházejících sněmovních volbách může mít SPD problém překročit pět procent, přičemž nejvážnější konkurencí je radikalizované hnutí ANO a STAČILO!.

Problémem nicméně je, že Okamurovi se zjevně osvědčilo kampaň velmi vyostřit, takže obdobnou můžeme očekávat i za rok. Každopádně krize hnutí SPD trvá: zdá se totiž, že voliči, které před lety sebral komunistům, se teď vracejí zpět „domů“, oslovení značkou STAČILO!

Kdo oproti evropským volbám neuspěl, je naopak Přísaha Roberta Šlachty, která v žádném z krajů nepřekročila pět procent. Čím to je? Chyběl jim v každém kraji nějaký Filip Turek?

Přísaha neměla v krajských volbách skoro žádné výrazné lídry, možná s jistou výjimkou Jihomoravského kraje, kde kandidátku vedl bývalý brněnský primátor z ANO Petr Vokřál. Nemá osobnosti, nemá regionální struktury a voliči tam nemají důvod Přísahu volit. To samé se může opakovat ve sněmovních volbách, pokud nenabídne tak výrazného lídra, jako byl Filip Turek ve volbách evropských. Jako volební lídr by se ostatně z Bruselu domů mohl klidně vrátit Turek sám.

VOJTĚCH PETRŮ