Bývalý pražský primátor Zdeněk Hřib je v čele Pirátské strany v současnosti tři měsíce. Jak si zatím vede?

Piráti se pod jeho vedením transformují v tradiční stranu a svoji vnitřní strukturu přizpůsobují fungování ve standardním politickém procesu. Piráti dosud měli velmi inkluzivní vnitrostranické fungování a vysokou míru vnitřní demokracie, což jim ve srovnání s jinými parlamentními stranami nadále zůstává. Změny, které přišly se Zdeňkem Hřibem, jsou ale posunem k větší centralizaci, byť stále mnohem menší, než známe třeba u ODS nebo ANO.

Vedlo to k jistému vnitrostranickému štěpení, kdy stranu opustily i některé výraznější osobnosti, především z levicovějšího křídla. Druhá vlna odcházení následuje nyní v průběhu pokračujících primárních voleb na sněmovní kandidátky, které provází pnutí právě kvůli jedné z reforem prosazených Hřibem, totiž otevření nejvyšších míst na kandidátkách osobnostem zvenčí. Současně v nich jsou zatím úspěšní spíše pragmaticky orientovaní politici blízcí současnému Hřibovu kurzu, jak ukázala volba Ivana Bartoše lídrem středočeské kandidátky.

Hřibovi se pak nesporně povedlo strhnout na sebe mediální pozornost, komunikaci strany silně personalizoval v sobě jako v lídrovi. Jeho práce na sociálních sítích je do značné míry efektivní.

Probíhá posun strany do středu i v ideovém, programovém smysli?

V ideovém slova smyslu posun strany do středu zatím úplně nevidím. Piráti měli dlouhodobě problém, že některý člen pustil do médií prohlášení, které věcně vzato třeba bylo smysluplné, a jeho komunikace byla nezvládnutá a Piráty poškodila, typicky nápad na zákaz prodeje alkoholu po desáté hodině. Zařadit tam můžeme třeba i některé úvahy Jany Michailidu o komunismu nebo o společnosti organizované podle Star Treku.

Posun do středu probíhá spíše v tom smyslu, že podobné výkřiky už v poslední době vidíme minimálně. Přispělo k tomu i loňské říjnové uzavření internetového pirátského fóra, na němž probíhaly mediálně nasvícené diskuse ukazující míru polarizace a nejednoty ve straně. Voliči nechtějí proces, ale výsledek: a u Pirátů dlouho byl vidět kontroverzní vnitrostranický rozhodovací proces spíše než výsledky.

Zdeněk Hřib se snaží také stavět na technokratickém apelu, původně dokonce prohlašoval, že by do čela sněmovní kandidátky Pirátů rád postavil externí osobnost s ekonomickou expertízou. Je to něco, na co mohou voliči slyšet?

Nevím, zda na to budou slyšet voliči, ale určitě to dává smysl z vnitrostranického hlediska. Piráti dlouhodobě fungovali z hlediska volební podpory jako značka: později potom značka s Ivanem Bartošem k tomu. Kdybychom se zeptali politicky obeznámeného voliče, tak by nám byl schopen vyjmenovat maximálně pět pirátských politiků, a na tom by skončil.

V masivních odchodech v posledních týdnech Piráty opustilo zhruba sto lidí, což je poměrně vážné oslabení, vzhledem k tomu, že předtím měli Piráti něco přes 1200 členů. Mezi odcházejícími jsou i výrazné osobnosti, třeba bývalý europoslanec Marcel Kolaja. Napříč politickým spektrem vidíme masivní personální krizi, proto také tak často sledujeme třeba kumulaci mandátů. Hřib tak chce jednak poukázat na expertízu, ale současně tím řeší personální nouzi.

Pirátská strana v preferencích stagnuje nebo dokonce mírně klesá, proč?