Bývalý pražský primátor Zdeněk Hřib je v čele Pirátské strany v současnosti tři měsíce. Jak si zatím vede?

Piráti se pod jeho vedením transformují v tradiční stranu a svoji vnitřní strukturu přizpůsobují fungování ve standardním politickém procesu. Piráti dosud měli velmi inkluzivní vnitrostranické fungování a vysokou míru vnitřní demokracie, což jim ve srovnání s jinými parlamentními stranami nadále zůstává. Změny, které přišly se Zdeňkem Hřibem, jsou ale posunem k větší centralizaci, byť stále mnohem menší, než známe třeba u ODS nebo ANO.

Vedlo to k jistému vnitrostranickému štěpení, kdy stranu opustily i některé výraznější osobnosti, především z levicovějšího křídla. Druhá vlna odcházení následuje nyní v průběhu pokračujících primárních voleb na sněmovní kandidátky, které provází pnutí právě kvůli jedné z reforem prosazených Hřibem, totiž otevření nejvyšších míst na kandidátkách osobnostem zvenčí. Současně v nich jsou zatím úspěšní spíše pragmaticky orientovaní politici blízcí současnému Hřibovu kurzu, jak ukázala volba Ivana Bartoše lídrem středočeské kandidátky.

Hřibovi se pak nesporně povedlo strhnout na sebe mediální pozornost, komunikaci strany silně personalizoval v sobě jako v lídrovi. Jeho práce na sociálních sítích je do značné míry efektivní.

Probíhá posun strany do středu i v ideovém, programovém smysli?

V ideovém slova smyslu posun strany do středu zatím úplně nevidím. Piráti měli dlouhodobě problém, že některý člen pustil do médií prohlášení, které věcně vzato třeba bylo smysluplné, a jeho komunikace byla nezvládnutá a Piráty poškodila, typicky nápad na zákaz prodeje alkoholu po desáté hodině. Zařadit tam můžeme třeba i některé úvahy Jany Michailidu o komunismu nebo o společnosti organizované podle Star Treku.

Posun do středu probíhá spíše v tom smyslu, že podobné výkřiky už v poslední době vidíme minimálně. Přispělo k tomu i loňské říjnové uzavření internetového pirátského fóra, na němž probíhaly mediálně nasvícené diskuse ukazující míru polarizace a nejednoty ve straně. Voliči nechtějí proces, ale výsledek: a u Pirátů dlouho byl vidět kontroverzní vnitrostranický rozhodovací proces spíše než výsledky.

Zdeněk Hřib se snaží také stavět na technokratickém apelu, původně dokonce prohlašoval, že by do čela sněmovní kandidátky Pirátů rád postavil externí osobnost s ekonomickou expertízou. Je to něco, na co mohou voliči slyšet?

Nevím, zda na to budou slyšet voliči, ale určitě to dává smysl z vnitrostranického hlediska. Piráti dlouhodobě fungovali z hlediska volební podpory jako značka: později potom značka s Ivanem Bartošem k tomu. Kdybychom se zeptali politicky obeznámeného voliče, tak by nám byl schopen vyjmenovat maximálně pět pirátských politiků, a na tom by skončil.

V masivních odchodech v posledních týdnech Piráty opustilo zhruba sto lidí, což je poměrně vážné oslabení, vzhledem k tomu, že předtím měli Piráti něco přes 1200 členů. Mezi odcházejícími jsou i výrazné osobnosti, třeba bývalý europoslanec Marcel Kolaja. Napříč politickým spektrem vidíme masivní personální krizi, proto také tak často sledujeme třeba kumulaci mandátů. Hřib tak chce jednak poukázat na expertízu, ale současně tím řeší personální nouzi.

Pirátská strana v preferencích stagnuje nebo dokonce mírně klesá, proč?

Volič nevidí, proč by to měl Pirátům hodit. Už v krajských volbách pokleslo jádro pirátské voličské základny pod pět procent. Osobně mě tak naopak spíše překvapuje, že průzkumů, v nichž by Piráti spadali pod pět procent, není více, v průměru se dnes v průzkumech pohybují okolo šesti procent.

Volič zkrátka nemá důvod, proč volit Piráty, když má vedle nich STAN s dvojnásobnou podporou. Starostové minimálně na celostátní úrovni jednoznačný posun k liberálním hodnotám prodělali a podle všeho dnes staví i na bývalých pirátských voličích. V dynamickém a zahlceném mediálním prostoru dneška se však start kampaní posunuje stále blíže k volbám, takže nějakou ofenzívu a snahu o zvýšení preferencí ze strany Pirátů můžeme čekat až za několik měsíců.

Proč jdou voliči spíše za STAN, než za Piráty? Co nabízí kromě opticky vyšší síly?

STAN působí jednotně, stabilně a aktivně. Má sice korupční kauzy, jako byl Dozimetr nebo případ údajného úplatku pro libereckého hejtmana Martina Půtu, ale ty jí u voličů nijak výrazně nepoškozují. Má iniciativy, díky kterým je vidět a které na voliče působí sympaticky, jako je sbírání podpisů kandidátů na ulicích.

Pirátům také třeba od krajských voleb chybí nějaká místní vazba na voliče krom celostátního mediálního obrazu: zbyli jim jen tři zastupitelé v Plzeňském kraji. Naproti tomu STAN je na komunální a regionální úrovni dlouhodobě silný, voliči se znají a setkávají s jejich starosty nebo krajskými radními.

V neposlední řadě nelze podceňovat efekt, že voliči spíše chtějí svůj hlas věnovat někomu, kdo má úspěch jistý, než někomu, u nějž hrozí, že jejich hlas propadne.

Zároveň je zatím na místě opatrnost. Babišova předvolební mašinérie zničila nejdříve ČSSD v roce 2017, potom Piráty v roce 2021 a letos je jako druhá nejsilnější strana nejspíš na mušce hnutí STAN, kterému bude připomínána především kauza Dozimetr. Nedá se tedy vylučovat, že tohle STAN ještě oslabí a naopak před volbami posílí Piráti. Anebo také STAN oslabí, ale Piráti neposílí natolik, aby přelezli přes pět procent, což bude černý den pro liberální politiku v České republice, protože ani klub STAN není čistě liberální.

Proč se Pirátům nepovedlo stáhnout k sobě nespokojené voliče vlády, když loni konečně začali tvořit tu kýženou demokratickou opozici?

Kdykoliv dnes Piráti vládu kritizují, hned jim to oponenti vrátí s tím, že v ní po tři roky zasedali také. Mají image otloukánka vládní koalice, který tam celou dobu přitom být ani nemusel, protože vláda by měla většinu sto čtyř mandátů i bez nich.

Znamená to, že z volebního hlediska se orientace na střed Pirátům nevyplatila? Není tam již přeplněno, jak ukazuje i to, že se přetahuje o voliče se STAN?

Zatím je ještě brzy Hřibovu centristickou strategii z hlediska úspěšnosti hodnotit. Zároveň je otázkou, co vlastně máme na mysli, když hovoříme o centrismu: myslím si, že když Hřib mluví o tom, že chce Piráty vycentrovat, tak tím nemá na mysli nějakou ucelenou středovou ideologii, centrismus v pojetí Pirátů znamená spíše to, aby nevypadali jako levicová strana. A faktem je, že když Piráti v roce 2009 vznikali, tak jejich stanovy poměrně kopírovaly stanovy pravicových Svobodných, původní globální pirátský program sice měl sociální aspekty, ale nebyl určitě levicový: byl vlastně ideologicky nezařaditelný, obsahoval hlavně svobodu jednotlivce vůči vládním autoritám a větší participaci. V praxi však pirátské strany posléze sklouzly spíše k levicovější politice.

Hřibovo vedení se zkrátka snaží primárně eliminovat mediálně vděčné momenty, které stranu poškozovaly, jako veřejné úvahy některých členů o demokratickém komunismu. Nemyslím si ale, že by to znamenalo, že jejich program ke sněmovním volbám v praxi bude obsahovat nějaké pravicové priority: ostatně řešení ekonomické krize nebo krize bydlení, jakou máme teď, nikdy pravicové nebude.

Bylo pro Piráty jako svým nastavením protestní stranu vůbec možné, aby angažmá ve vládě dopadlo jinak, než zklamáním voličů?

Když se podíváme na jiné digitální strany v Evropě s portestní minulostí a participativními ideály, jako španělští Podemos a italské Hnutí pěti hvězd, potkal je vždy podobný osud. Stabilizovaly se jako dnes Piráti, ale za cenu oslabení a opuštění některých původních ideálů.

V mezidobí to ale podle mě zvrátit lze a opět si obraz alternativy vybudovat. Pro české Piráty by to po příštích volbách, pokud překročí nejistých pět procent, znamenalo nevstupovat do vlády a obsadit stejnou pozici jako ve sněmovním období 2017 až 2021, kdy byli v opozici, ale zároveň měli pozitivní nálepku opozice konstruktivní, s expertním zázemím. Toho si podle mě na nich volič vážil, nebyli pouze odporem vůči establishmentu sám pro sebe, ale byl tam vždy i ten konstruktivní pozitivní prvek.

Když se ještě vrátíme k nedávné volbě lídra pro sněmovní volby, co o náladách ve straně vypovídá? Zvolen byl Hřib, ale senátorka Adéla Šípová měla rovněž vysokou podporu.

Důležité bylo, že Hřib prošel už v prvním kole: většině členů zjevně nepřišlo logické, aby předseda strany nebyl zároveň lídrem pro sněmovní volby. Vlastně bych to chápal spíše jako pragmatickou volbu, než jako důkaz jednoznačné podpory Hřibovi. Podpora Šípové ale skutečně ukázala dosud silný hlas opozičního křídla ve straně. To přetrvává i po výrazných odchodech z poslední doby: v nich totiž mimochodem stranu neopustili pouze příznivci křídla, k němuž má blíže Šípová, ale i jednoduše ti, kteří už ve straně nevidí budoucnost, vidí nejisté preference a třeba ztratili loni svůj krajský mandát.

O čem vypovídá zvolení Ivana Bartoše, který se rovněž řadí k centristům, na středočeskou kandidátku? Dění kolem odchodu z vlády a neúspěchy v loňských volbách mu u členů neuškodily? Jaký je jeho odkaz?

Ivan Bartoš je i přes všechny vládní neúspěchy stále nejvýraznější osobností Pirátů. V poslední době navíc na svých sociálních sítích silně akcentuje téma zákona o podpoře v bydlení, které ve vládě rozdělal, ale nakonec ho vláda po jeho odchodu prosadila v podle něj značně osekané podobě. Pokud budou Piráti ve volbách tlačit téma nedostupného bydlení, bude k tomu Ivan Bartoš relevantním expertem.

Z vnitrostranického pohledu mohu jenom hádat, ale domnívám se, že způsob, jakým byl Petrem Fialou vyhozen z vlády z něj v očích členů Pirátů udělal jakéhosi mučedníka, okolo kterého se semkli a který je jakýmsi symbolem jejich současného boje proti vládě, zejména pak proti ODS. A potom je tu opět zmíněná personální nouze.

Pirátské strany jsou v krizi i jinde v Evropě, například v Německu nebo na Islandu. Máte představu proč? Je to tedy celoevropský trend?

Původní švédská pirátská strana začala padat takřka okamžitě po rychlém vzestupu, v Německu se potom ukázalo nefunkční jejich pojetí přímé demokracie. Dnes máme vedle českých Pirátů relevantní strany ještě v Lucembursku a na Islandu. Islandští piráti pohořeli v loňských volbách, ale nutno říci, že nebyli jediní, kdo z tamního parlamentu spektakulárně vyletěl, takže tam jde o momentální specifikum tamější politické situace. Ale faktem je, že obě neúspěšné strany byly progresivní a liberálně orientované, takže to zapadá do současného evropského trendu, kdy se voliči od tohoto směru obecně odklání.

Lucemburští piráti jsou specifičtí v tom, že oproti českým i islandským umožňují mnohem omezenější členskou digitální participaci, krom toho, že občané mohou skrze aplikaci podávat otázky na členy vlády a dotyční pirátští poslanci ji potom mohou přednést na plénu parlamentu. Zároveň, přes tradičnější strukturu, se v Lucembursku piráti drží někdejších ideálů: řeší digitalizaci, legalizaci marihuany nebo whistleblowing.

Co by znamenal pád Pirátů z české sněmovny, pro ně i pro českou politiku?

Výpadek ze sněmovny by pro Piráty byl určitě likvidační. Nejen z hlediska viditelnosti a prestiže, ale i skrze financování, s nímž byl problém již od posledních sněmovních voleb, ale po krajských volbách loni se dramaticky prohloubil, protože ztráta necelé stovky mandátů pro Piráty znamená výpadek v řádu milionů. Znamenalo by to určitě rovněž masivní exodus členů: strana by možná zůstala relevantní někde na komunální úrovni třeba i ve spolupráci se zelenými a malými progresivními stranami.

I vzhledem k problémům s TOP 09, která se ztrácí v koalici SPOLU a přijde o lídryni Markétu Pekarovou Adamovou, je tu otevřený prostor pro novou liberální stranu, která by mohla i v reakci na vládnutí Andreje Babiše vzniknout po volbách. Sice tu určité výstřely už vidíme, jde však o projekty odsouzené předem k zániku: to je třeba strana GEN kolem pražského komunálního politika dříve spojeného s hnutím ANO Vojtěcha Ryvoly nebo původně avizované hnutí betonáře Tomáše Březiny. Je totiž nesmysl zakládat nové strany na pravém středu, kde už je přeplněno. Pokud by tu ale vznikla sociálně-liberální středová strana, mohli bychom jít na dvojitý pohřeb Pirátů a Zelených, kterým by mohly přetáhnout voliče a vzhledem ke zmíněné personální krizi i kádry.

VOJTĚCH PETRŮ