Po nástupu nového předsedy Zdeňka Hřiba a jeho spojenců do vedení Pirátské strany v listopadu roku 2024 provádí nové vedení ve straně dosud nevídanou koncentraci moci ve svých rukou. Oslabeny byly kontrolní mechanismy, členská práva i veřejné informace o dění ve straně. Přes toto téměř totální vítězství centralizátorů odpor v členské základně stále existuje.

Zápas o demokratický charakter Pirátů trval roky, zintenzivnil se po katastrofální porážce plynoucí z kroužkovacího masakru provedeného koaličními Starosty. Vládnoucí skupině poslanců, která s malou přestávkou držela rozhodující stranickou moc, se dařilo i přes fatální oslabení strany nasměrovat piráty do vlády. A také si udržet svůj silný vliv v novém předsednictvu zvoleném v lednu 2022.

Po dobu jeho dvouletého období probíhaly různé stranické šarvátky na různých úrovních. Síly „centralistů“ a „pravověrných pirátů“ se zdály poměrně vyrovnané, a tak nedošlo k zásadním vnitrostranickým změnám. Začátkem roku 2024 se podařilo navolit více ideově propirátské předsednictvo, které vedlo stranu do evropských a krajských voleb. Obé dopadly katastrofálně. V evropských obhájila mandát jen Markéta Gregorová. A v krajské politice byli Piráti doslova vymazáni z mapy (až na tři zastupitele v Plzeňském kraji, kde měli do té doby svého jediného hejtmana).

Evropská kampaň byla poznamenaná sólo akcí Mikuláše Ferjenčíka coby Ježíše a jeho spojenců coby andělů - Jakuba Michálka, Zdeňka Hřiba, Jana Lipavského a dalších. Akce to byla nevídaná, ve straně se doposud nic takového nestalo. Ačkoli veřejná obhajoba aktérů zněla, že chtěli kampani pomoct, po zkušenostech se STAN bylo nad slunce jasné, že zde byla přítomná snaha pomocí preferenčních hlasů Ferjenčíka do europarlamentu skutečně zvolit.

Místo Ferjenčíkova okamžitého potrestání nastala situace, kdy odpovědnost za špatný volební výsledek byla hlasitými Ferjenčíkovými obhájci připisována všem ostatním. Ve stranickém referendu si sice strana odhlasovala, že by neměl už nikam kandidovat, ale jestli je o něm něco známo, tak to, že žádná pravidla nedodržuje a vždy najde způsob, jak je obejít. Letos je tak lídrem za Pardubický kraj.

Nová vlna se starým obsahem

Mocenská skupina, kterou dnes reprezentuje pražský náměstek pro dopravu Zdeněk Hřib, chytře využila prohru v krajských volbách a následně i vyhazov z vlády za nezvládnutou digitalizaci stavebního řízení. Naplno se jí otevřel prostor po rezignaci předsedy Ivana Bartoše a celého předsednictva zvoleného teprve v lednu téhož roku.

Hřibovci zřejmě už od léta nezaháleli, a mobilizovali spící členstvo, které se příliš neorientovalo v stranickém dění, a kterému věrohodně převyprávěli svoji verzi událostí. Zhruba ve stylu: zlí lidé a komunisté ve straně nám chtějí ukrást a zničit Piráty, pomozte nám ji zachránit. Zda i dodávali, že jde především o to, zachránit jejich poslanecké mandáty pro další volební období, je otázkou. Zatímco opozice byla po prohrách demotivovaná a chyběli jí silní lídři, Hřibova narychlo vytvořená falanga dokázala stranu ovládnout.

Po zvolení Hřiba předsedou v listopadu 2024 vypadala situace pro vítěznou skupinu krásně. Po letech bojů ovládli partaj, a v podstatě si mohli dělat, co chtěli. Nikdo jim nestál v cestě. Jenže ouha. Ačkoli tzv. nová Hřibova vlna slibovala nový svěží vítr a nová témata i skutečné odborníky, po více jak čtyřech měsících se nic z toho nekoná. Volební preference se povalují u pětiprocentní hranice a poslanci se snaží kritizovat své bývalé vládní kolegy, což nevyznívá zrovna přesvědčivě. Hřib vypouští šokantní videa, například s vlastní hlavou v záchodě. Olga Richterová vyráží do Karlových Varů řešit díry v asfaltu. Zdá se, že tento galimatyáš voliči zatím příliš neoceňují.

Propad voličské důvěry v Piráty ukazuje i nejslabší volební jádro, předběhli je dokonce Motoristé i Stačilo!. Nečitelnost a bezradnost Pirátů zaznamenávají i novináři, nedávno například podcast týdeníku Respekt.

Odchody aneb Všichni jsou již v Mexiku

Další ránu do vazu dal Pirátům bývalý europoslanec Mikuláš Peksa, který ze strany v polovině března hlasitě vystoupil a označil české Piráty za mrtvé. „Proměňují se v trochu digitálnější obdobu tradičních konzervativních stran, jako je ODS. Zmizel důraz na řešení, která jsou blízká obyčejným lidem a zapojují je do politiky,“ uvedl pro server Blesk.cz. Po Marcelovi Kolajovi a Janě Michailidu tak Piráty opustila další výrazná tvář. Následně se neplánovaně spustila další vlna odchodů, kdy se s členstvím rozloučila například i senátorka Adéla Šípová nebo bývalý senátor Lukáš Wagenknecht.

Peksa současně oznámil vstup do evropské strany Volt. Tu mnozí považují za nástupce pirátských stran. V europarlamentu mají pět europoslanců a v dalších evropských zemích celkem desítky tisíc členů. Za Peksou do Voltu tak míří část pirátů zklamaných z Hřibova stylu a poměrů ve straně.

Také ovšem vzniká zcela nový politický subjekt. Trojice expirátek čerstvě opustivších stranu se rozhodla založit hnutí Kruh. Marta Martinová coby možná lídryně za Středočeský kraj, která v prvním kole hlasování porazila bývalého předsedu Bartoše, Jana Koláříková, někdejší šéfová personálního odboru strany a Klára Kadár, specialistka na oblasti sexualizovaného a domácího násilí, se v manifestu hnutí hlásí k otevřené a spolupracující formě politiky, tvořené všemi pro všechny.

Ani členové strany nezahálí. V dubnu ohlásila vznik členská iniciativa Progresivní Alternativa, zatím podepsaná patnácti členy a členkami strany. “Pirátská strana vždy bránila lidská práva a prosazovala sociálně spravedlivou a svobodnou společnost. Navazujeme na tyto tradice liberální politiky a budeme bojovat proti nespravedlivým sociálním rozdílům a proti oligarchizaci společnosti,” uvádí se na webu iniciativy. Ačkoli se v médiích objevily titulky, že jde o vzpouru proti Hřibovi, sami iniciátoři to odmítají. Podle jednoho ze signatářů Lukáše Kohouta “jde o běžnou iniciativu, která chce akcentovat sociálně-liberální témata a posílit vnitrostranickou debatu”, napsal na síti x.com. Faktem však je, že Hřibovo vedení nese vznik iniciativy nelibě, ačkoli sami byli kritizováni za své podobné paralelní stranické projekty jako byla Rekonstrukce či Republika v pohybu.

Normalizační komunista na pirátské palubě

Jednou z posledních kauz, která Pirátskou stranou cloumá, je zvolený lídr Karlovarského kraje Vladimír Votápek. Kritici mu vyčítají komunistickou minulost. Předlistopadový člen KSČ a učitel marx-leninismu či vědeckého komunismu, jak sám uvádí, působí ve straně proslulé honem na domnělé komunisty paradoxně. Zvláště, když se jedná o komunistu normalizačního, nefalšovaného - do KSČ se rozhodl vstoupit podle svých slov již ve svých osmnácti letech v roce 1978. Rok po Chartě 77, kdy Husákův režim vedl jednu z nejhorších represivních akcí proti disentu. Není divu, že je pro řadu členů jako krajský lídr nepřijatelný.

Brání ho však nové vedení v čele s Olgou Richterovou, které v něm spatřuje cennou mediální posilu. Jeho příběh připomíná kauzu Ondřeje Dostála, který byl adeptem na ministra zdravotnictví za koalice PirSTAN. Excentrický právník budil kontroverze již během volební kampaně 2021 za časů doznívající covidové pandemie. Jeho názory někteří vnímali jako antivaxerské, a také za ně čelil stažení z nominace na ministra, které navrhoval Republikový výbor. Zachránila ho vytrvalá podpora jeho tehdejších spojenců, poslanců Olgy Richterové, Jakuba Michálka a Mikuláše Ferjenčíka. Dostál nakonec stejně ze strany odešel a zakotvil u “komunistů” ve Stačilo!. Kde skončí Vladimír Votápek, zatím netušíme, ale odpor proti jeho kandidatuře není nevýznamný. Pokud svou pozici ustojí, lze očekávat další vlnu odchodů členů, pro které není tento muž s takovou minulostí akceptovatelný.

Konflikty o podobu kandidátek probíhají i v dalších krajích. Někde jsou krajské organizace rozpolcené, a výhra a válcování jednoho křídla druhým nejspíš povede k omezené účasti dobrovolníků v kampani. Jinde naopak těžko shánějí kohokoli na kandidátku, a tak se dokonce z nouze oživila zavrhnutá spolupráce se Stranou zelených, která by mohla potřebné lidi dodat. Není to však bez háčku. Mnozí se obávají efektu kroužkování, kdy známější členové Zelených by mohli přeskakovat Piráty, což plodí další konflikty. Podobný střet se odehrál ve středních Čechách, kde se Bartošovi nepodařilo dostat na volitelná místa svého oblíbence Michala Bláhu, plus zde byl konflikt i o genderovou vyrovnanost kandidátky.

Co dál?

Vypadá to, že zlaté časy českých Pirátů pomalu, ale jistě končí. A ačkoli je na ně často pohlíženo s despektem, jednalo se o největší polistopadový radikálně demokratický politický experiment. Aktuálně to vypadá na jeho porážku, nesmazatelnou stopu ovšem zanechal.

Je také možné, že dojde na slova ostřílených politických harcovníků, kterým je například ostravský místostarosta David Witosz. Podle něj jde jen o silnou bouři, kterou je třeba přečkat, a potom, co ztroskotá hlavní loďstvo, vyplují znovu na volné moře lokální posádky a stranu obrodí. Jisté je jedno - Piráti ukázali, že rebelie mají smysl, a že je přece jen lepší být poražen, než pouze přežívat jako poslušný otrok.

Autor ukončil členství v Pirátské straně v lednu 2025. Do žádné jiné strany nevstoupil.