Cílem konference Zelená modernizace je získání široké podpory pro dekarbonizaci

Magdalena Davis

Polemickou reakci Člověka v tísni na sloupek Radka Kubaly kritizující účast korporací na konferenci o klimatu zveřejňujeme jako komentář.

Otázka jak se stavět ke korporacím, které aktivně poškozují životní prostředí, štěpí ekologické hnutí od nepaměti. Zatímco konformnější organizace argumentují, že s velkými kapitalistickými podniky je třeba vést dialog, radikálnější proudy tvrdí, že diskuse nemůže změnit jejich škodlivou orientaci na zisk, a volí cestu politické konfrontace a regulací. Foto John MacDougal, AFP.

Spolu s dalšími třiadvaceti nevládními organizacemi pořádáme 14. května pod prezidentskou záštitou konferenci o ukázkách zelené modernizace a spravedlivé transformace. Radek Kubala z Re-setu, který se rozhodl vzdor našemu pozvání příprav neúčastnit, nás v článku „Korporace není kámoš. Spojence hledejme mezi lidmi, ne u velkých firem“ obvinil z neetické spolupráce s velkými korporacemi. Jeho komentář považujeme za nedorozumění, které bychom následujícími řádky rádi uvedli na pravou míru.

K autorovým argumentům je třeba uvést, že hlavním cílem konference Zelená modernizace Česka 2024 není a nikdy nebylo hledat spojence pro klimatické hnutí, ale získat širokou podporu pro nastartování rapidní dekarbonizace. Na to má lidstvo podle řady vědeckých výzkumů prostor už jen v řádu let, spíše než dekád. V tomto kontextu nedává smysl vynechávat z debaty mezinárodní korporace, které mají na proces dekarbonizace významný vliv, a to celosvětově.

To je však argument zprostředka debaty a je potřeba se vrátit na začátek k tomu, co vůbec k myšlence uspořádat konferenci vedlo. Environmentální organizace se během devítiměsíční přípravy konference shodly na tom, že environmentální témata je potřeba vrátit do relevantního kontextu a odstranit nánosy mýtů. Tak aby bylo možné o termínech jako je dekarbonizace, spravedlivá transformace či Zelená dohoda pro Evropu diskutovat věcně a bez kulturních válek. Jen tak je možné zaujmout tu část společnosti, která se k těmto tématům zatím staví vlažně, nikoli však odmítavě. Na tuto „umírněnou“ část společnosti cílí konference Zelená modernizace Česka 2024. A to prostřednictvím příkladů dobré praxe lídrů a lídryň z různých odvětvích, kterým „umírnění“ lidé rozumí a identifikují se s nimi.

Je škoda, že se autor v článku zaměřil jen na čtyři řečníky z korporací a opomněl zmínit dalších třiačtyřicet řečníků a řečnic z řad samospráv, vědy a výzkumu, politiky, menšího byznysu, neziskového sektoru, vzdělávání, zemědělství, studentstva nebo médií. Konference Zelená modernizace Česka 2024 je od počátku vedena snahou podpořit komunikaci mezi různými aktéry, protože sociálně a environmentálně spravedlivá dekarbonizace se může povést jen pokud najdeme elementární společenskou shodu na jejích cílech i nástrojích.

Zároveň musíme rázně odmítnout byť jen náznak toho, že konferenci sponzorují vyjmenované korporace. Financování konference bylo od počátku zajištěno výhradně neziskovým sektorem a partnerství dalších organizací je čistě symbolické.

Na závěr považujeme za vhodné vyjádřit se i k tvrzení, že Člověk v tísni „se v tématu klimatické krize teprve začíná orientovat,“ a že konference „...vzbuzuje dojem, že organizátoři narychlo zflikovali, co bylo zrovna po ruce, a vytvořili mix zajímavých řečníků z řad ekologických organizací či odborů spolu se zástupci korporací.“

Člověk v tísni se dopadům klimatické změny věnuje dlouhodobě, a to zejména v zemích globálního Jihu, jejichž obyvatelé se o globální změnu klimatu zasloužili zcela minimálně nebo vůbec, zato jí trpí úplně nejvíce. Za zmínku stojí například programy v Etiopii, Zambii, Angole, Mongolsku nebo Kambodži, kde Člověk v tísni působí posledních 10-20 let. Tuto zkušenost nyní organizace využívá i ve svých environmentálně a klimaticky orientovaných evropských programech, včetně České republiky.

Program konference je výsledkem společné debaty neziskových organizací, které se na jeho přípravě podílely. A přestože na něm nepanovala vždy naprostá shoda, díky interní diskuzi se nakonec vždy podařilo nalézt kompromis, na kterém se většina organizátorů shodla. Takové spolupráce si hluboce vážíme.

Jsme přesvědčeni, že síla klimatického hnutí je v jeho pestrosti a že ke společnému cíli vede sdílení stejných hodnot a zároveň různé způsoby jejich prosazování. Věříme, že konference, na kterou jste všichni prostřednictvím živého přenosu iVysílání České televize zváni, je příležitostí, jak získat ve veřejnosti nové příznivce a příznivkyně pro modernizaci, v níž se Česká republika stane prosperující a odolnou zemí v době závažných změn klimatu.