↗

Zelená německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková do funkce vstupovala s ambicí založit německou zahraniční politiku na „hodnotách a ochraně klimatu“. Místo toho letos v červnu poskytla Sísímu příležitost vést greenwashingovou kampaň přímo v Berlíně během Petersberského klimatického dialogu, který německé ministerstvo zahraničí spolupořádalo. Foto John Macdougall, AFP

Na závěr letošního roku nás čekají dvě akce celosvětového významu. V Kataru v druhé půlce listopadu začne Mistrovství světa ve fotbale a v egyptském Šarm aš-Šajchu už v neděli 6. listopadu započne každoroční klimatická konference COP 27.

Ač se to na první pohled nezdá, obě akce mají mnoho společného. Sjedou se na ně lidé z celého světa, kteří se budou brodit po kolena v krvi nevinných lidí, před kamerami však budou s úsměvem na tváři předstírat, že přes všechny rozdíly je nejdůležitější zachovat ducha fair play.

O smrti minimálně šesti a půl tisíce dělníků při stavbách honosných katarských fotbalových stadionů ale budeme hovořit jindy. Mediální pozornost bude totiž od příštího týdne poutat každoroční klimatická konference pořádaná Egyptem. Byla by mi hanba věnovat se politickým vyhlídkám summitu, aniž bych zprvu nepohovořil o nuzných poměrech, které v hostitelské zemi panují.

Egypt patří podle všech lidskoprávních organizací k nejbrutálnějším režimům na celém světě. Přitom mezi léty 2011 až 2013 měl Egypt nakročeno k poměrně lepší budoucnosti, když revoluce svrhla režim Husního Mubaraka a do popředí se dostávaly hlasy volající po demokratizaci státu. Energie z náměstí Tahrir se tehdy přelévala do ostatních arabských zemí, ale i do západního světa, kde po vzoru svých egyptských kolegů začali lidé okupovat náměstí.

Většina hlavních představitelů demokratických sil je však dnes buď již po smrti nebo ve vězení. V roce 2014 se v Egyptě chopil moci Abd al-Fattáh as-Sísí a ze severoafrické země vytvořil brutální policejní stát. V Egyptě se v současnosti nesmí protestovat, veřejně kritizovat vláda a za získání grantu od zahraničního dárce vám hrozí trest smrti. Ekologické organizace režim pronásleduje už několik let v kuse a výzkumy pojednávající o skutečném stavu životního prostředí v zemi jsou pro jistotu také zakázány.

Lidskoprávní organizace evidují přibližně šedesát tisíc (sic!) politických vězňů, mnoho z nich podstoupilo mučení. Sísí v zemi vybudoval tucet nových věznic a tamní policii uvolnil ruce, aby mohla páchat brutální násilí. Nic z toho se pochopitelně v oficiální egyptské prezentaci nedozvíte.

Naopak Sísího režim se snaží klimatické konference využít ve svůj prospěch a od začátku tvoří veřejný obraz, ve kterém je Egypt vykreslený jako lídr v ochraně klimatu. V Šarm aš-Šajchu se staví Potěmkinova vesnice, která má budit zdání demokratičnosti Egypta. Pečlivě vybraní zástupci veřejnosti budou budit zdání existence domácí občanské společnosti, ve skutečnosti ale budou recitovat Sísího propagandu, jinak by skončili ve vězení.